pondělí 26. března 2012

Tak snad jsem už trochu utřepaná, abych se mohla podělit o své dojmy.

Dům, ze kterého jsme byli původně nadšeni, je stále tak nějak ve hře, ale už nejsme tak nadšeni. Nastoupila realita. Teda u některých z nás.
Původní plán byl, že se prodá byt o mojí mamky, za to se koupí dům, ve kterém se vybuduje garsonka, kde se ona nastěhuje a pomalu se opraví zbytek domu tak, abychom se mohli časem přestěhovat. Do toho přišla druhá mamka s tím, že si chce koupit byt někde ve městě, tak jsme ji přemluvili, ať si nekupuje byt, ale jde s námi bydlet do domu. A na tuhle variantu je současně vyhlédnutý dům docela dost vhodný.

Moje "zklamání" z domu je o tom, že majitelé docela dost zásadně okrouhali pozemek, který v současné podobě je pro mě tak akorát s ohledem na moje potřeby volného prostoru. A další zásadní věc je ta, že hned vedle domu je garáž, kterou si chtějí nechat. A jelikož už teď jim dům slouží jako skladiště stavebního materiálu, je mi jasné, že tu garáž nebudou mít na uskladnění zimního lyžařského vybavení. A jeden důvod, proč chci z centra města, jsou auta brzy po ránu pod okny......
Samozřejmě nás ujišťovali, že se dá na všem domluvit, že i pozemek se dá upravit, ale za jakou cenu?
A dům je ruina, opravitelná, ale ruina. A patro je to řešeno tak, že moje první reakce byla dost negativní.
Skoro jsem ve stavu, kdy ten dům nechci. Přestože jednou z něho může být nádherné bydlení, je kousek od přátel, není to daleko do města.....
Jo a další zásadní zásek je ten, že pole za domem je už rozparcelované na pozemky a majitelé jen čekají, až se prodá dům a podle toho se upraví další pozemky a to znamená, že místo výhledu na pole a les, bych koukala opět někomu do kuchyně, jako to mám teď v paneláku.

Další věc: domluva s mojí mamkou o tom, kde kdo jak bude...... Původně jsme se domluvili, že v patře budeme my s dětmi a dole na jedné straně moje mamka a na druhé tchýně. Realita je taková, že nahoře je max. 100m pod zkosenou střechou a dole jsou prostory 2x okolo 70m. Takže jeden z dalších nápadů bylo, že mamky se vlezou hezky na jednu stranu, přičemž obě budou mít své soukromí, každé se vybuduje pokoj, kuchyňka a sociálka......
A my bychom si z druhé půlky vybudouvali obývák s kuchyní a pracovnu a v patře by byly jen pokoje dětí a ložnice a nemuseli bychom investovat ze začátku do rekonstrukce půdy.
Nebudu se rozepisovat o prvotní reakci, jen mě u sebe stále udivuje, že jsem to nečekala. Toliko k mamčinému postoji, že jí klidně můžeme zrekonstruovat garáž, že ona už moc prostoru pro sebe nepotřebuje....
A opět oceňuju diplomacii mého muže, který napsal mojí mamce v noci mejl s různými návrhy, po kterém se mu pak ještě omluvila.
Ale mi to pomohlo se dostat do stavu, že jsem schopna si představit, že to celé odpískáme a zůstaneme každý ve svém bytě se svými neuskutečněnými sny........

čtvrtek 22. března 2012

Dneska se mi těsně před probuzením zdál sen, že jsme zapomněli na domluvenou schůzku s majitelem domu. A Maťo si nechal telefon u mamky, takže jsem mu nemohla ani zavolat.......

Nicméně k prohlídce domu v reálném světě došlo.

Dům je šílený.
Naše vize nádherná.
Realita příšerná, ale jinak, než jsme doufali.
A Maťo stále nadšený, já stále více vyděšená......................................

sobota 17. března 2012

Ten mozek je šílený orgán............ frčí a frčí i když byste ho rádi vypli.
Nepomáhá ples, vaření, četba, sledování seriálku......
Moje mamka na tom musí být ještě hůř, protože je sama doma, bez práce. Beztak jen přemýšlí a vymýšlí, jak to tam v tom domě přestaví, postaví, uřeže...............
A to jsme se tam ještě nebyli ani podívat. Musíme čekat, až bude majitel v ČR.........
To utrpení.....
Čekám nějaký obrovský zádrhel.......
Přece ten dům na nás tolik let nečeká....

středa 14. března 2012

Tak jsme jeden dům našli. Jezdíme kolem něj už několik let a nikdy mě nenapadlo ho řešit. Takže doma vládne vzrušená atmosféra, protože neustále vymýšlíme a kombinujeme a čím déle koupi domu řešíme, tím více možností vyplouvá na povrch. Například to, že místo jedné tchýně budeme bydlet se dvěma. :-) Asi.
Dům je solidní ruinička, což, nám bláznům, dává prostor na spoustu spekulací. Ale ještě jsme ho neviděli naživo uvnitř, což bude asi šok, neboť ani realitka neměla odvahu zveřejnit fotky interiérů. Takže se přes šílené nadšení připravujeme na šílené zklamání......

Jo a taky musím napsat, jak vypadá v praxi srážka s blbcem. To si takhle jedete do práce autem, 1 sekundu nedáváte pozor a v 50 km rychlosti vrazíte do auta. Nic hrozného, auta schopná odjezdu z místa nehody a dalšího používání. Jenže to by nesměl v tom předním autě sedět výše zmíněný blbec, který si okamžitě vyžádá policajty, kteří samozřejmě po příjezdu usoudí, že nejde o nic závažného a chtějí to vyřešit na místě. A tu se projeví ona zmíněná vlastnost řidiče, když prohlásí, že ho bolí za krkem a jede okamžitě k lékaři a půjde na nemocenskou. A ať počítáme s tím, že nás zažaluje za újmu na zdraví. A tak za týden na to volali z dopravky, že věc postupujou kriminálce, protože pan blbec slovo dodržel a na nemocenské je.
A jak chcete dokázat blbcovi, že ho za tím krkem nebolí a chce si jen zpestřit svůj "nevímjaký" život tím, že bude znepříjemňovat život někomu jinému.

pondělí 5. března 2012

Hledání domečku stále pokračuje, teda spíš zatím jen koukáme a rozhazujeme sítě, protože byt ještě není prodaný.
Dost mě překvapila reakce mojí mamky, že by klidně šla bydlet na druhý konec republiky. Myslela jsem, že chce zůstat někde poblíž Havířova/Opavy, ale dneska z ní vypadlo, že koukala na inzeráty i v okolí Karlových Varů. Docela šok. A taky výzva pro nás. Pravda je taková, že rozdíl, za jaké peníze se dá sehnat dům tady a kdekoliv jinde, je dost velký. A nejde jen o to, že člověk chce ušetřit, ale spíš o to, že prostě horní cenový limit je omezený a není šance jít výš.
Minulý týden přijela na návštěvu kamarádka, která žije momentálně v Čechách. Občas tak přijede, namotivuje, odjede. :-)
Tentokrát jsme samozřejmě řešili domeček, sama si před pár lety vyhlídla a koupila jeden, dává ho do kupy a kupodivu jí to šlape. Možná proto, že vidí svůj cíl tam, kde jiní vidí překážky. Takže mě strhla k tomu, že se pojedem na jeden dům z internetu kouknout. Samozřejmě jsme ho nenašli, ale mluvili jsme s paní, která na nás překvapila reakcí: "Chcete kupovat dům? Tak tenhle je na prodej a tenhle taky...." Stáli jsme kousek od cesty. Nikde na netu jsme je nenašli, ale začala jsem rozhazovat sítě i jen tak okolo, kdo kde bydlí, aby se poptal, jestli neví v okolí o něčem na prodej. Už jen velká část naší rodiny bydlí porůznu ve vesnicích a jak se říká: "Líná huba, holé neštěstí".