Rozdýchávání pobytu v Brně pokračuje.
Nález na plicích se nikomu z doktorů nelíbí, takže v neděli nastupujeme s Jankem znovu na oddělení a v pondělí mu budou dělat biopsii. Budeme tam celý týden, protože ho musí po zákroku kontrolovat, jestli ta plíce, do které budou řezat, funguje normálně.
Tím pádem se akce "ozářky" odkládá na neurčito.
Jsem hotová a vyřízená, ale na druhou stranu cítím, že ty 2 měsíce doma taky udělaly svoje a tak mě další pobyt v nemocnici až tak neděsí. Anebo jsem už nastavená kvůli ozářkám.
Uklidňuje mě postoj paní doktorky, že normálně by si nikdo něčeho takového nevšímal, že to řeší hlavně kvůli původní diagnóze. Nechcou si "lajznout" to, že by pak z toho něco vyrostlo, čemu šlo předejít.

Dneska ze dvou soudků......

Soudek první: Už jsem rozdýchala to, že strávíme většinu prázdnin v Brně. Jezdit tam na otočku se nevyplatí, protože pojišťovna neproplatí více než 60 km a to je v našem případě o 120 km méně než si můžeme dovolit. Takže moje korálková terapie proti nudě v Brně bude pokračovat. Ještě mám naději, že těch ozářek nebude moc, ale už jsem realistka a raději se nechám hezky překvapit.

Jankův problém na plicích pokračuje, sice paní doktorka utěšuje, že si nemyslí, že by to byla další metastáze, ale raději to budou sledovat. Jak jsem si mohla myslet, že to máme za sebou? Já nenapravitelná naivka. Skoro bych se zasmála, kdy mi z toho nebylo do breku.

A zítra jde Janek do školy. Počtvrté v tomto školním roce. Doufejme, že nic nevyvede a bude na učitele hodný s ohledem na jejich přivřené oči při známkování.

Soudek druhý: Dneska opět prodejní akce u kamarádky břišní tanečnice. Je to drobná náplast na duši, když slyším cizí i známé ženské, jak se jim líbí moje věci a kromě nákupu si ještě objednají další šperky. A akce taky povedená, spousta tance i jiných než břišních, milí lidé a pro mě super odreagování od věcí doma.
Ačkoliv ještě pořád se nemůžu nabažit toho, že jsem doma.



Omlouvám se za hroznou kvalitu fotky Andy, byla šílené rychlá a já si navíc nevšimla, že mám ten svůj ..... (raději nebudu nadávat) foťák špatně nastavený.

Jak dlouho trval můj nádech, že to máme za sebou? Mám pocit, že to bylo pár minut, ve skutečnosti 4 dny.

Včera jsem volala doktorce do Brna ohledně výsledků vyšetření z minulého týdne. Jelikož z magnetické rezonance vyšla Jankova ruka naprosto v pořádku, je více než jisté, že to něco v jeho rameni, co tam předtím bylo a už není, byla metastáze.
Takže nás ozářky neminou. Kolik a kdy se dozvíme zítra opět v Brně, protože na rentgenu plic byl taky nějaký nález, takže jedeme na CT.

Prostě je všechno tak jak dřív.

Tak máme za sebou na dlouhou dobu poslední návštěvu v Brně. Doufám, doufám, doufám. V úterý se konečně dozvíme definitivní rozhodnutí, jestli budou ozářky, doktoři se rozhodli, že nás vycvičí ještě více v trpělivosti. Pokud ozářky nebudou, tak další kontrola proběhne až za 3 měsíce. Neuvěřitelné. Doktorka se sestrou se smály, když jsem byla v šoku, že nebude žádný krvák, žádná kontrola. Pokud ale budou ty ozářky, tak asi strávíme prázdniny v Brně. Ale nebudu předbíhat, kdo ví, jak to nakonec dopadne. Zhroutím se až pak.

Jankovi zjistili, že kromě podvýživy (málo určitých hodnot v krvi = málo a špatné jídlo) má i řídké kosti, tak dostal další léky, a jiné mu naopak vysadili.

Po diskusi s paní doktorkou mi nějak dochází, že asi Janek už nikdy nebude jako dřív. Jeho tělo se už nikdy nevrátí do původního stavu, jako před nemocí. Navíc mu hrozí, že kromě toho, že se mu může vrátit jeho původní diagnóza, je daleko rizikovější v tom, že může později onemocnět jiným druhem rakoviny.
Tak nějak jsem doufala, že až se uzdraví a za pár let se dá dokupy, bude jako dřív. Nebude. Už teď jeho tělo je zničenější než to moje. Jak bude vypadat v mém věku? Co se dá ovlivnit a co ne?A jak donutit puberťáka, aby nechodil mezi kámoše do hospy a jedl hodně ovoce a zeleniny?

Je super, že když máte hodně dětí, můžete je volně vyměňovat a půjčovat a stále máte doma plný počet. Klárka šla ke kamarádce a my si půjčili od mojí jiné kamarádky dceru. Jejich nejstarší je stejně stará (skoro) jako naše nejmladší. A jelikož ty návštěvy jsou vždycky více ochotné něco dělat než domácí družstvo, zapřáhla jsem holky do přesazování kytek. Pusinky moje, byly neskutečně šikovné, skoro jsem měla pocit, že bych měla přesadit ty kytky ještě jednou, aby si to užily.



A já jsem odpadla, bolí mě šíleně v krku a celé tělo. Zrovna, když v úterý nastupujeme do Brna na kontrolní vyšetření. Protože to je prostě klasika, že celý měsíc mě nic nehonilo, mohla jsem lenošit, tak proč neonemocnět v době, kdy musím začít fungovat. Tak jen doufám, že se do té doby vyléčím do přijatelného stavu.

Jankovi konečně začaly růst obočí, což je znamení, že snad tělo nastoupilo proces regenerace a začalo se dávat dokupy. Ještě by mohl začít konečně přibírat.

Tak už je to přesně 13 let, co náš život zpříjemňuje Klárka. Je to neuvěřitelné, jak to rychle uběhlo.
Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy jsem chlopkovi řekla, že mi asi praskla voda a musíme do porodnice. Nezapomenu na reakci chlopka, že jsem si vybrala dost blbou dobu, protože zrovna běžela v televizi debata s klaunem Sládkem.
I na to, že jsme jméno měli vybrané podle hodiny narození, protože jsme se nemohli dohodnout a já pak "prohrála" o 10 min.
Ani na tu spoustu jahod, co se ten rok urodilo dědovi na zahradě a my měli doma  všechno do červena a chlopek se poprvé přecpal jahod.