pondělí 10. listopadu 2014

Topííííííííííííííme!!!!!
Né kamnama, ani venku ohništěm, ale podlahou. Konečně jsme mohli koupit poslední kus, který nám chyběl a tak se nám opět kouří z komína až od sklepa. Zlikvidujeme zbytek uhlí po původních majitelích a tím pádem se uvolní místo v šopě a my pak budeme moct zvětšit kurník. Jak to hezky všechno navazuje jedno na druhé, co?

Třeba do té doby vyléčíme ty naše "kury" a ty začnou snášet. Mám pocit, že furt jenom léčíme to naše zvěrstvo. Dneska pro změnu jsme byli na veterině s koťatama, protože kýchají a kašlou. Stejně jako před nedávnem ty slepice. Člověk by si řekl, obyčejné kočky, ale po zkušenosti s Rohlíkem, jsme raději zajeli za dochtorkou, než se koukat, jak se trápí. Stálo nás to pár stovek, ale snad to bude v klidu


Jo a asi budeme mít štěňátka. Cora nám hárá, tak ji jakože hlídáme a přivazujeme k boudě, jenže dneska dělala oči na M. tak ji odepnul, ještě na něj zahrála čínu, jakože se z toho štěrku, kde obvykle leží, ani nehne..... No a za 2 hod nám ji přivedl kamarád od Klárky. Jsem zvědavá, jaká kombinace vznikne za naší dokonalé spanilé černé míšenky a odporného malého zlatého ratla. Škodolibě mě na tom těší jen to, že neutekla mi. Včera jsem totiž od M. dostala kartáč za to, že jsem ji pustila, když jsem přesazovala maliny a pak ji nezapla a ona se šla na pár minut projít. Hlášku " a nepočítej, že se budu o ty štěňata starat, nehnu pro ně ani prstem..." si nechám na vhodnější příležitost. :-)

úterý 7. října 2014

Stalo se něco zásadního!!!!!!!!!!!
My se sprchujeme doma v "koupelně"!!!!!!!!!!!!! Je to tak obrovský zážitek, že se musím o něj podělit se světem. Fotku sem nepřidám, je to asi ještě větší avantgarda, než ta naše venkovní ze dveří stodoly, kterou jsme používali doteď. Ano, skoro doteď. Mám tak šílený základ v otužování, že jestli přes zimu onemocním, nevěřte nikomu, kdo bude tvrdit, že je otužování zdravé. Ale zase se pod ledovou vodou dobře holí nohy, jako tím nejvymakanějším reklamním strojkem, kterým jste dohladka nejdohladkovitějšího.
Zpátky ke sprše. Začalo to tím, že M. vstal od stolu a řekl:"Ty zas budeš nasr.....á". Tím měl na mysli, že udělá něco, co mohl udělat už dávno a napadlo ho to až teď. No, nebyla jsem. Jsem šťastná a celá rodina taky, protože už nemusíme chodit ke známým na kafe s ručníkem a ani čekat až vyleze sluníčko, abychom se ohygienili. Jelikož stěny jsou zatím jen s hrubou omítkou, tak máme místo obkladů super krásné lino s motivem cest, aut a domečků, stromečku a já nevím, čeho ještě.... dizajnově to máme sladěné s kouskem lina na zemi pod záchodem. A až si uklidím fazole, které suším na sušáku, tak bude i umyvadlo a možná i zrcadlo a snad i světlo nad zrcadlem a já se přestanu divit každé ráno ve výtahu cestou do kanceláře.

Rohlík se odebral do věčných lovišť. Pro nás nová zkušenost se zachraňováním obyčejné nalezené kočky a neuvěřitelných peněz za veterináře, abychom pak sami ukončili jeho trápení.
Máme teď 2 koťátka, a ačkoliv jsou z různých koutů našeho kraje, vypadají jako z jednoho vrhu.



A taky máme doma babičku, moji. Už není ve stavu, aby byla sama doma a má panickou hrůzu z LDN a podobných zařízení, tak jsme narychlo dokončili jediný pokoj v domě a nastěhovali ji tam. Trochu adrenalin, ale zatím to zvládáme. M. je spokojený, protože kvůli babičky vařím polívky a ty on miluje.

středa 25. června 2014

Tak jsem tak trošičku zpět.
Mám počítače v práci tak moc, že se mi už doma na něm nic tvořit nechce a jen konzumuju.

Každý den po práci se jdu odreagovat k záhonkům, jeden si vypleju a další den další a jak dopleju, tak můžu začít z druhé strany znovu. Vždycky někdo za mnou přijde a je to moc dobrý čas na pokec. Sice jediný, kdo mi pomáhá je M., děti většinou jen kecají, ale to mi nevadí. Je to moje relaxace.

V práci je to super od té doby, kdy mě "degradovali" a přehodili s jinou asistentkou, která už to všechno zná a mě dali na její pozici. Jsem v klidu, s moc milými lidmi a za stejné peníze. Nosím jim do práce domácí vajíčka a už jsem darovala kvásek na chleba a kolegyně peče a jde jí to moc dobře.

Podle fotek u Soni je vám jasné, že koupelnu ještě nemáme, ale máme vylitý beton v chodbě a koupelně, takže step aerobik už není naším denním chlebem. 1 týden jsme dokonce baletili mezi trubkami na podlahové vytápění. Ale všechno je už zalito a teď jsme ve fázi, kdy nutně musíme oddělit starší generaci od té naší. A pak se uvidí.

A snažím se semínkařit. Zatím jen ředkvičky, špenát, roketu a asi se mi vysemení i pórek, co jsem nevytrhala ze záhonu na jaře.

Fotka je z května, kdy se Janek rozhodl, že vykope pařez od uřezaného ořešáku. Trvalo mu to sice 2 dny, ale zvládnul to hezky.

A taky jsem si koupila dřín a M. mi ho posekal, ale vypadá to, že snad dobře zakořenil a obrazí.

čtvrtek 10. dubna 2014

Ha, máme další přírůstek do naší miniaturní přírodní ZOO.:-)


Tohle se nám nastěhovalo do našeho provizorního jezírka.
Ony ty kačeny původně obývají potok, co máme za pozemkem a občas je Cora prožene, když je zmerčí, ale asi využily toho, že prší a Cora je jako správný venkovní hlídací pes zavřená doma v pelechu pod schody a pobrouzdaly si v klidnějších vodách. Škoda, že nám asi nepřijdou ukázat kachňátka. To bychom asi pak ušetřili za jednodenní žrádlo pro toho našeho loveckého psa.

středa 9. dubna 2014

Tak asi na dlouhou dobu poslední příspěvek, protože finanční situace nás dohnala k tomu, že musím nastoupit do pracovního procesu.
3 měsíce hledání, posílání životopisů, v poslední době i spousta nervů a pocitů méněcennosti, protože mě nikde nechtějí. Dokonce jsem šla na konkurz do jedné vyhlášené ostravské cukrárny, ale ani tam jsem se jim nelíbila a dali přednost někomu, kdo ta vajíčka uměl rozklepávat lépe.
Nakonec jsem našla místo opět v advokátce, je to sice v Ostravě a dojíždění je šílené, ale pohodový šéf, kancelář taky, koncipientka je kolegyně z minulé práce a holčina za kterou nastupuju má piercing v obočí. Takže žádný tlak na imidž, což je něco pro mě. Ne, že by mi na vzhledu nezáleželo, dost se těším na nové boty, co nebudou kroksy a na každodenní malováníse, ale když pracujete se samými mladými, hubenými a vystajlovanými lidmi (což samozřejmě ve stavu mladosti a hubenosti není takový problém se dobře vystajlovat), tak vám to po 4 dětech moc na sebevědomí nepřidá. Tam se může i v džínách, když k tomu máte hezký vršek, což je něco, v čem se cítím dobře už spoustu let. Jen trochu řeším a panikařím z toho, že jsem se na pohovoru tvářila děsně statečně, že píšu všemidesetiprsty, jenže, když jsem si to doma zkusila s mým dosavadním šéfem, aby mi diktoval, tak jsem se upřímně zděsila. Takže jsem si stáhla program a cvičím a trénuju a tak trochu mám depku, jak to diktování budu zvládat. Ale třeba bude pan šéf pohodový i na tohle.
Jo, ještě musím napsat, jak jsem se k tomu vlastně dostala. No samozřejmě protekcí. Koncipientka, co tam pracuje, věděla, že naše kamarádka Silva odchází z naší bývalé práce a hledá jinou a tak ji šéfovi předhodila, že je šikovná. Šéf souhlasil a z toho kvanta nemehel, co mu tam chodili na pohovor, si ji vybral. Jenže naše milá Silvinka, co hledala práci sotva měsíc, dostala místo i jinde (no, nenaštvalo by vás to?:-)) a tak se rozhodovala a rozhodovala a vybrala si něco jiného. Pan šéf, zoufalý, opět zašel za svou koncipientkou, že se minule tak osvědčila, jestli neví o někom dalším, stejně šikovném, jako je Silva. A to už věděla od Silvy o mě, že se chci vrátit do práce a tak mu podstrčila mě. No a tak mě teda vzali, protože jsem byla na pohovoru strašně šikovná a sebevědomá a prohlásila jsem, že po 4 dětech a podnikajícím manželovi pro mě bude organizace party advokátů relaxace.
Takže po velikonocích naskočím a pojedu, dokud mě tam budou chtít, nebo dosavadní asistentka nebude chtít z mateřské zpátky. Hrozně se těším.
A abych se ještě procvičila ve psaní, tak vám napíšu, že na domě sice nic nového není, ale máme vyklizenou stodolu, mamka opět naplnila skoro 2 popelnice bincem a taky máme konečně srovnanou tu haldu hlíny, co nám zbyla z loňska po šíleném bagristovi.
A slepice, co nám zůstala z loňských kuřat si řekla, že chce další kuřátka, tak si sedla a sedí. Sice na 2x, poprvé jsme ji dali do hnízda vedle, ale to se jí nelíbilo a slezla, tak jsem z těch vajec upekla rychle buchtu a na druhý den seděla znovu a tak jsme ji přenesli i s hnízdem na snášení a tam už zůstala. Sedí teda jen na 4 vajíčkách, protože jedno rozbila a více jsme jich neměli, co bychom pod ní dali. Máme vajíčka v lednici a to jsme si nebyli jisti, že by k něčemu bylo. Tak jestli bude šikovná a vydrží to, tak v květnu máme kuřátka. A vajíčka skladujeme raději jen na chodbě, kdyby nějaká ještě jiná chtěla být maminkou. Trošku nám to komplikuje situaci s produkcí vajec, je jich nějak málo na spotřebu.
A Coru už necháváme celý den venku a je z toho nešťastná, bouda se jí nelíbí, jen když může ležet nahoře a koukat po okolí. Když prší, tak sedí a kňučí před dveřmi a mokne.
A to je zatím vše, přátelé

pátek 28. března 2014

Je libo křupavou kůrčičku?


Ale zase mám zasazenou jarní cibulku, zalité stromky, česnek, ředkvičky, salát....... Posbírané klacky z rokle a dohrabané listí (konečně), ještě jsem chtěla pořezat větve a něco poštěpkovat, ale řekla jsem si, že si uvařím k tomu kafe.
No, tak jsem teda vyvětrala šedou mlhu z baráku, dala rozkvasit další kvásek na další chleba, zatopila a pak si uvařila to kafe.




A včera taky trochu popojela práce v pokoji. Dokonce se přidala Barča a šlo jim to hezky od ruky. Začíná to tam vonět novotou. Okno bude do měsíce, tak pak už snad budeme stěhovat........

neděle 23. března 2014

Koupelna se blížííííííí.
Včera naběhla pracovní návštěva, takže chlapi natáhli v celém pokoji jemnou omítku, zvládli i kus chodby, takže stačí už jen cosik bílého a vymalovat a můžeme stěhovat záchod a natahovat koberec. My ženské jsme nejdříve v klidu popili kafénko, probrali důležité věci a pak pohrabali okolí rybníčku. Všechno zase krásně kvete, akorát to nejde vyfotit tak, jak to člověk vidí naživo. Nějak ta žlutá na fotce zaniká v zeleni.















Ráno jsme zjistili, že kromě botanické a zeleninové zahrady, máme i malou zoo. V té naší loužičce se nám páří žáby a kladou vejce o stošest. Vypadá to na druh žab, co nejsou moc hlasité a tak nějak vrčí místo kvákání, tak snad to množství nebude v létě vadit, hlavně, když vyžerou všechny komáry.
A taky jsme byli s Rohlíkem u veterináře, protože měl svrab, a už ho teda nemá. A paní dochtorka nám odborně Rohlíka vyšetřila a uklidnila nás, že koťátka nebudou, protože je to kocour. Ale máme se  připravit, že se nám budou kocouři rvát, tak by bylo fajn nechat jednoho vykastrovat. Že to vyjde levněji, než následné opravy jejich šarvátek.

No a taky vám sem hodím fotku té naší slavné boudy, za ní jde vidět jeden z mých nových stromků. Trochu jsme narazili s M., kde co chceme mít a teda, jakože máme několik tisíc metrů čtvercových, tak je toho nějak málo a nemůžem se domluvit. Tak nadšeně jsem sadila a za 2 hodiny přesazovala. Anglický trávník versus divoká zahrada se spoustou jedlých keřů a stromů a kytek....... Asi budu muset nasadit těžký kalibr ženských zbraní, abychom se domluvili ke vzájemné spokojenosti.

středa 19. března 2014

Tak jsem se chtěla podělit o zážitky ze splnění našeho dalšího restu, který si můžeme odškrtnout ze seznamu. Jenže mě tentokrát zradila technika a při stahování fotek se sekla karta a bylo potřeba ji celou přeformátovat, či co to vlastně po mě chtělo. Což v praxi znamená smazání všech dat.
Ten rest je bouda pro Coru.
Janek přijel na poslední dovolenku a chudák nevěděl, kam dříve skočit. Bylo nádherné počasí, měl docela dost času, tak chtěl pomoct. Jenže byl chudák ve stavu, se kterým se tady potýkáme už skoro rok, že je tolik věcí, které by bylo třeba udělat, aby se daly udělat zase jiné věci, ale jelikož je spousta jiných více potřebnějších věcí, tak na ty méně potřebné není čas či energie.....
Ale jsem na něj hrdá, protože se ovládnul a dal si za úkol postavit boudu a zbytek, až se vrátí.
Docela často doma řešíme, že vlastně Cora měla původně být pes venkovní. Kvůli absenci boudy jsem doma obhájila, že bude vevnitř. No a co myslíte, že je teď? Bouda je před domem a Cora v domě. Ale máme pro to zase obhajobu. Měla by hárat a tak aby nemusela být pořád uvázaná, tak je ještě doma a dali jsme si dedlajn, že po hárání už fakt pude definitivně.

Tentokrát nechám teda něco i na vaši představivosti, takže připravit - pozór- teď:
1. Janek nad rozpracovanou boudou. Sluníčko krásně svítí, Cora se motá okolo....
2. bouda bez střechy s vykukujícím Jáchymem a Corou...
3. bouda se střechou s vykukujícím Jáchymem a Corou...
4. všechny děti před boudou bez Cory...
5. všechny děti před boudou s Corou....

středa 12. března 2014

No a dneska z jiného soudku:

rozšířili jsme křídlatý park. Jeli jsme daleko, za draho, ale slepičky jsou krásné. Chudinky žily dosud jen v hale v obrovských klecích v obrovském hejnu. A my jsme je osvobodili a dali jim spoustu místa pro jejich budoucí, doufám, že velmi plodný život.

Trvalo mi dlouho, než jsem si vybrala, které vlastně chci. Nikdy bych nevěřila, že mi budou připadat slepice krásné, ale ony fakt jsou. Byly tak různorodě zbarvené, že jsem nevěděla, které si vybrat a počet jsem měla omezený penězi. Ale jelikož je naše zvířectvo všeobecně tak nějak přirozeně černobílé, rozhodli jsme se v tomto tónu pokračovat. Paní prodávající asi nechápala, co to vlastně řeším, chtěla jsem se trochu pokochat, vybrat ty nejhezčí, ale nakonec jsme jen řekli: "ty šedé, ty bílé, ty černé (ale vemte ty nejčernější)". Stejně tam bylo šero, tak toho moc paní neviděla.

Snášet by měli začít v červnu, takže na prázdniny se už zájemci o domácí vajíčka můžou hlásit.


pondělí 10. března 2014

Došla mi trpělivost. Zcela otevřeně se přiznávám, že jsem selhala. Je fakt, že mému selhání předcházela určitá akce mého muže a po mém selhání následovala menší hádka, kterou jsem rozdýchávala velmi, velmi, velmi dlouho.

Mělo to ale za následek to, že to mému muži bylo asi pak trochu líto, takže se pak skoro týden vkuse každý den chvilinku věnoval práci v pokoji, což se mu teda nechtělo. Nechápu tu geneticky danou vlastnost mužů nedotahovat drbky. Vidím to na dřevě. Pokácet obrovský strom, pořezat velké větve, naporcovat je..... super práce a zábava. Ale posbírat drobné větve, naštěpkovat je, pouklízet pořezané a poštípané dřevo, to už je jiný level a kolikrát je to ani nenapadne, nebo si "nevšimnou"?
Beru to, že jsme každý jinak "naprogramovaný", na druhou stranu to ve mě vyvolává trochu pocit, že jsem tady jen k tomu, aby se těm pánům tvorstva pohodlně dělala ta těžká práce. A to okolo je samozřejmost.

Ach, to zní docela pesimisticky a poraženecky, co?

Nenechte se mýlit, moje frustrace je dávno pryč.
Vlastně se rozplynula ve chvíli, kdy můj muž vzal lopatu a kolečka a navozil mi hlínu do mých nových záhonků, čímž mi ubral práci na několik týdnů. S vděčností jsem mu pak upekla kynutý koláč se švestkami a meruňkami a večer ho pak litovala, jak ho strašně bolí celé tělo, protože si fakt dost máknul. My jsme mezi tím s Jáchymem udělali další záhonky ze starých klád a ty si doplním postupně během roku a osadím až příští jaro.

No, takže výstup z toho vlastně je, že máme skoro předělanou elektřinu v pokoji, já mám připravené záhony na letošní sadbu a zítra přijede Janek na 5 dní a za měsíc snad už natrvalo zpátky.

Já su tak šťasné.

Jo a během dnešního štěpkování se Cora několikrát zdejchla.
Má za chvilku hárat, takže jsem byla lehce nervózní, že si našla někde za lesem bojfrenda. Sice vždycky po chvilce přiběhla, když jsem dostatečně dlouho volala, ale i tak mi to bylo podezřelé, že tak nějak nenápadně vždycky utekla. Naposledy se vrátila s úlovkem. Chudák, netušila, jestli má nasadit pokorný či vítězný výraz. Ale jelikož úlovek už trochu zapáchal, nemám strach, že by byla lovec ona sama.
Jestli jste to nepoznali, tak je to noha od srny. Beztak to byla ta, co mi ožrala moje stromky.

neděle 2. března 2014

Jaro v plném proudu, nemyslíte?
Bratranec nám vrátil foťák, tak můžeme skvěle dokumentovat naše šílené počínání.

Někdo pálí na jaře čarodějnice, my, jako správní křesťané nedodržující pohanské či modlářské zvyky, jsme spálili kadibudku.
Symboliku to mělo pro nás obrovskou:
- už bylo načase, protože jediný návštěvník v poslední době byla zanášející slepice a následně Cora
- taky tak trochu strašila ve výhledu na naše budoucí jezírko
- tím pádem nic nestojí v cestě nakoupit okrasné keře, které plánuju nasadit nad jezírkem a vymyslet kudy povedou schody dolů.


Sice bychom měli spíš doma předělávat elektřinu a natahovat jemné omítky, abychom se trochu přiblížili koupelně, ale M. se nechce být vevnitř, to jde raději sekat dřevo, nebo řezat stromy. Ještě stále jsem trpělivá žena.

Taky jsem si uřezala větvičky šípku a zasadila do země v naději, že se to uchytí a budu mít u sadu živý plot. Tak uvidíme

úterý 25. února 2014

Tak kašel zažehnán, samozřejmě den po dobrání antibiotik se mi zablokovala záda takovým způsobem, že při každém pohybu jsem brečela bolestí. Ale i tento drobný zádrhel jsme zvládli a já už cvičím s lopatou a kolečkama. Rozšiřuju záhonky a navozit do nich dostatek hlíny dá fakt zabrat. Jsem trošku naštvaná na svého muže, protože na podzim mi řekl, kde nechce záhony a odkud nemám brát hlínu a na jaře je to už jinak a hromada, ze které můžu brát je už zarostlá a těžká, kdežto na podzim byla ta hlína taková jakože lépe zpracovatelná. Takže zase více spálené energie zbytečně, což v mém případě je taky relativní.

Ale pěkně jsem mu to řekla a teď už to ví, jak mi komplikuje život. :-)

A taky jsem se rozhodla, že si pořídím včely. Kašlu na tchýni, až mi s tím poradí, cokoliv jí řeknu, že chci dělat, tak mi na to odpoví, že je s tím spousta práce. Dneska jsem si prohlídla stránky včelařů, našla kontakt na někoho přímo kousek od nás a začnu si to zařizovat.

V neděli jsme prořezali další 2 jabloně ze stráně. Jen jsme sundali suché větve a moc tam toho teda nezbylo. Uvidíme, jak si s tím stromky poradí. A zase máme co řezat a štěpkovat.

A musíme co nejdříve zbourat kadibudku. Slepice tam pořád zanáší a Cora si za chvilku najde sama cestu, jak se tam dostat i přes zavřené dveře.

pondělí 10. února 2014

Tak tenhle článek je fakt vydřený a jen na nátlak některých z vás mi stále věrných. Takže doufám, že mou snahu a "oběť" oceníte. :-)

Vezmu to chronologicky opačně, takže vlastně retrospektivně (snad si něco z té školy ještě pamatuju)

Jsem opět nemocná, moje klasická únorová viróza na sebe nenechala čekat a já už druhý týden kuckám jak o život, dneska jsem to vzdala a zašla si k doktorce pro antibiotika. V poledne jsem zjistila, že jsem zřejmě chytla i zánět močáku, takže jsem manžela vyslala pro brusinky a modlíme se doma všichni, aby antibiotika na vir v krku zabrala i na vira o pár pater níže. A do toho jsem ráno cestou k doktorce, která ve výsledku měla dovolenou a zaskakovala ji jiná na jiném konci města, nabourala. Debil taxikář stál na "nejlepším" místě v křižovatce a já do něj jako ještě větší debil nabourala, protože jsem koukala někam jinam. To, že nemám měsíc zaplacenou pojistku už neřeším. V pátek jsem dostala pokutu za sjeté gumy, hoši uniformovaní mi odpustili, že jsem nejela připoutaná. Když se daří, tak se daří... nebo sere????? Každému, co libo jest.

Selekce našich vejconošek pokračuje, zabili jsme i poslední starou, a jelikož jsem jí objevila v břiše nejspíš nádor, tak si Rohlík s Corou pochutnali. Voněla teda při vaření nádherně, ale neměli jsme odvahu to jíst.
Další slépku nám cosi roztrhalo, tu jedinou, která snášela bílá vajíčka. Říkali jsme ji francouzka, protože měla hřebínek na stranu jako baret a byla taková proletářská, jediná zanášela, často byla sama mimo hejno...
Takže jsme opět na čísle 5+1 a zbytek starších se přepeřuje, takže vajíčka snášejí jen mladé, které jsou větší než staré a jejich vajíčka jsou skoro tak velká jako od starých. Krásně kulatá, dokonalá.

No a pokud nemáme dva homosexuální kocoury, tak je Rohlík nejspíš kočička. To definitivně rozluštíme podle toho, jestli budeme mít na jaře koťátka.

A mám vylitý finální beton v koupelně. Jupíííííííííííííííííííí.
Akorát že to zase nebude koupelna, protože jisté frakce v našem domě (moje matka) neustále mění svoje nároky a přání, a tím pádem ve výsledku půlka místnosti, co by zbyla z koupelny bude naše. Usoudili jsme, že je blbost půlit velkou místnost a mít 3 miniaturní místnosti, takže koupelnu uděláme tam, kde teď máme kuchyň, což byl vlastně ten prapůvodní plán a v té velké místnosti budeme mít obývák s jídelnou. A kuchyň v chodbě.
Ovšem kdy?????? Toť otázka za milion. Musí se předělat elektřina a pak přehodit záchod a umyvadlo, koupit a vsadit větší okno a pak teprve můžu stěhovat nábytek. Takže plán na další čtvrtletí máme, ještě mít čas ho zrealizovat.
Nedávno jsem řešila, jestli bych do toho šla, kdyby mi M. hned zkraje řekl, že budu na koupelnu čekat rok od nastěhování. Takhle to řešíme po pár měsících a já se vždy upnu s nadějí na nějaký termín a když to nevyjde, tak si řeknu, že když jsme to vydrželi doteď, vydržíme to i déle. A jak začne být venku teplo, vytáhneme zase hadici a venkovní sprchu. Takže co......

A to je asi vše přátelé, tády dády tády dáááááááááááááááá

pondělí 13. ledna 2014

Tak máme za sebou další selekci našeho ptačího gangu.

Usoudili jsme, že už je načase protřídit kohouty, protože jen žerou a skáčou na jednu jedinou slepici, která nemá sílu se bránit.

Svůj život obhájil jeden nový kohout, protože před nedávnem ubránil slepici před útokem káněte, které nám tady občas třídí řady, ostatní šli pod sekeru.

Nemocnou slepici z neúspěšné koupě jsme sekli už dříve a zakopali ji s ostatními ostatky kohoutů. Ta poslední půjde taky, pokud ovšem nepojde steskem po kolegyni sama. Vypadá to skoro, jakoby se jí stýskalo. Nechce ven z kurníku, nechodí s ostatními....

Jinak teda kohouti jsou v mražáku a čekají, až přijdou na pekáč.

pondělí 6. ledna 2014

Silvestr ve znamení "děláme si doma sami"
- domácí sirup na kašel
- domácí gel na praní
- domácí veky na chlebíčky

Opět jsem v náladě, že nechci kupovat předražené věci z obchodu, které si ve srovnatelné kvalitě vyrobíte doma sami a navíc bez zbytečných chemických přídavků.

Gel na praní mě vyšel na cca 1 hod práce a 20,- Kč. Pere srovnatelně dobře jako jakýkoliv jiný prášek a mám za ty peníze zásoby na hodně dlouho (až mi dojde, dám vědět). A je ekologický, což ocení hlavně naše čistička.

Sirup na kašel, zvlášť, když mám svoje vlastní bylinky vyjde taky cca 300 ml na 10,- Kč. No, nekup to za ty prachy.

Nový rok jsme proleželi, M. odpadnul, skončil na antibioticích (ty zatím doma nevyrábím:-)) a mi se zablokovaly záda.

A pak přijel Janek :-) :-)

Spolu s M. udělali jemné omítky v kousku chodby a kousku koupelny. Taky už jsou v místech jemných omítek dokončeny zásuvky. Prostě stačí už jen vymalovat. :-) (ty kousky)

A beton na podlahu v koupelně je naskládaný v chodbě, takže snad ještě v lednu to budéééééééééééééééééééééééééééééééééééééé.

Řekla bych, že je to oproti loňsku docela úspěšný začátek roku.