Problém s nalézáním věcí jsme vyřešili, že kupujeme věci nové. Takže nabíječku jsme koupili jakože do auta, protože stála o litřík méně, než originál nová a nabíjí stejně dobře.

Kuřátka rostou, dneska se poprvé kvočna připojila k ostatním slípkám a odpojila od kuřátek. Zažíváme období (nevím jestli přirozené) selekce. Z 8 původních kousků nám zbylo jen 6 a vypadá to na 5 kohoutků. Tak je jasné, co bude letos na štědrovečerním stole hlavní chod.

Z důvodu malého počtu vajec jsem udělala zatím nejnerozvážnější rozhodnutí. Koupila jsem starší slepice s tím, že budou hned snášet. Paní do telefonu sice říkala, že mají už to nejlepší za sebou, nicméně jsme nepochopila, že to znamená, že už je nic nečeká. 2 během 3 dnů zdechly. Oficiálně jsou rok staré, ale podle vzhledu.... raději nepočítat. Vypelichané, škaredé, vystresované. Trávu očividně neviděly nikdy v životě a druhý den nechtěly ani ven, zůstaly v krabici, kde snáší ostatní slépky vajíčka. Prostě jsou zvyklé na malý stísněný prostor.

Takže zkušenost pro příště: nekupovat nic staršího.

O tom, jak se jedna koupala v našem jezírku,  Cora ji vytáhla a mamka pak fénovala, raději dopodrobna psát nebudu. Ona je to totiž jedna z těch zdechnuvších.

Jo a za týden a něco přijede Janek poprvé domů na domeček. Strašně moc se těším, že budeme všichni spolu. Doma. Přijede teda kvůli vyšetření na endokrinologii, což je další následek nemoci (nebo léčby?) a pak pojede zase zpátky.
Ale už se hrozně moc těšííííííííííííííííím. Třeba spolu postavíme králíkárnu.... :-)

Tak jsme došli do fáze, kdy nemůžeme najít spoustu věcí po stěhování. Jako například nabíječku na baterku do foťáku. A to máme jen 2 místa, kde jsou uloženy věci. Stodola, které asi za chvilku začnu říkat černá díra, a naše obydlená půda. Navíc si přesně pamatuju, že jsem nabíječku balila s tím, že musí být viditelně, a nalezitelně...... není prostě.

Jinak jsme se na půdě docela smažili posledních pár dnů a bylo to příjemnější, než ta dnešní kosa. Přeci jen, člověk mohl vlézt pod sprchu (když jsme teda nechali odtéct horkou vodu z hadice :-)), nebo mohl jít do sklepa, do potoka, kamkoliv jinam. Před zimou není kam odejít. Venku je stejná zima, jako na půdě. Ale utěšuje mě předpověď, že snad bude ještě letos líp.
Zvláštní, že přestože naši meteorologové jsou většinou dost mimo, stále tak nějak na tu jejich předpověď spoléháme a o to více, když je to tak, jak bychom si přáli, či potřebovali.

M. se před pár dny vytočil a začal zateplovat. Ne kvůli vedru či zimě, to má ještě přece jen trochu času, ale kvůli rannímu cigaretovému dýchánku, kterému jsme byli nechtěně vystaveni. Moje mamka je kuřačka a v těch vedrech měla otevřené všechny 3 okna a jelikož chodí spát i po obědě, tak samozřejmě nemá potřebu vyspávat ráno, ale vstává před 6. hod a začíná den cigaretkou. A jelikož pod střechou jsou mezery, tak to všechno hezky nalezlo k nám. To je budíček, to už ten kohout mi tolik nevadil, to si člověk řekne, že je to blbá slepice s miniaturním mozkem. Co si má ale říct o tom, že reakce na upozornění, že nás ten kouř trochu dusí, je o stěžování si, jak by tam člověk v tom vedru zdechnul, kdyby to okno na téhle straně nebylo otevřené. (Je u ní v místnosti o cca 10°C méně, než u nás, pozn. autora). Takže místo natahování elektřiny a nahazování omítek, podbíjíme střechu.

Tak jsem si postěžovala.....

A kuřátka rostou, je super pozorovat, jak se vyvíjejí, už skoro nechodí samy s kvočnou, ale občas jsou už pospolu i s ostatními slípkami a kohoutem. Ten je hlídá a buzeruje, když se některá opozdí.

Cukíny začly k nelibosti dětí dozrávat, tak řeším, co s nimi, aby z toho měly radost. Buchta je super, ale nelze ji jíst 5x po sobě a smažená taky ne.
Jahody se vzpamatovaly z útoku bagristy a začaly plodit.
Řepa se taky povedla, začala jsem zavařovat na zimu, ale asi si budeme pochutnávat jen s Jankem.

A taky už asi vím, co mi tam rostou za bylinky. Mám podezření, že jsem si zasadila mateřídoušku. Meduňku jsem už identifikovala, ale ta mateřídouška mě i ostatní přihlížející fakt zmátla.
A pórek taky bude.

Tak, to byly pozitivní zprávy, přeji hezký studený den. :-)

Tahle fotka nepotřebuje moc komentáře.
(návrat ztraceného syna aneb splněný sen křesťanské matky?)

Z jednonočního výletu se stal víkendový díky rozbitému autu a velmi milé pohostinnosti varnsdorských a šluknovských usedlíků. Chtěli jsme navštívit staré známé a rodinu, místo toho jsme poznali nové známé a rodinu navštívíme jindy.

A takhle jsme čekali, až bude opravené auto. Celé odpoledne nicnedělání. Neuvěřitelná aktivita.

Tak nevím, jestli tenhle příspěvek nemá spíš mít štítek "z kuchyně".

Máme kuřátka. Z 10 vajíček se jich vylíhlo 8. Přesně na den. Sice se ještě schovávají pod křídla, kvočna je celá nachmýřená, skoro jakoby měla jednou tolik peří, ale podařilo se mi jich pár vyfotit.

Nádhera, pro mě městskou babu je to skoro jako zázrak, že věci v přírodě fungují aniž bych musela něco podnikat. :-)