Topííííííííííííííme!!!!!
Né kamnama, ani venku ohništěm, ale podlahou. Konečně jsme mohli koupit poslední kus, který nám chyběl a tak se nám opět kouří z komína až od sklepa. Zlikvidujeme zbytek uhlí po původních majitelích a tím pádem se uvolní místo v šopě a my pak budeme moct zvětšit kurník. Jak to hezky všechno navazuje jedno na druhé, co?

Třeba do té doby vyléčíme ty naše "kury" a ty začnou snášet. Mám pocit, že furt jenom léčíme to naše zvěrstvo. Dneska pro změnu jsme byli na veterině s koťatama, protože kýchají a kašlou. Stejně jako před nedávnem ty slepice. Člověk by si řekl, obyčejné kočky, ale po zkušenosti s Rohlíkem, jsme raději zajeli za dochtorkou, než se koukat, jak se trápí. Stálo nás to pár stovek, ale snad to bude v klidu

Jo a asi budeme mít štěňátka. Cora nám hárá, tak ji jakože hlídáme a přivazujeme k boudě, jenže dneska dělala oči na M. tak ji odepnul, ještě na něj zahrála čínu, jakože se z toho štěrku, kde obvykle leží, ani nehne..... No a za 2 hod nám ji přivedl kamarád od Klárky. Jsem zvědavá, jaká kombinace vznikne za naší dokonalé spanilé černé míšenky a odporného malého zlatého ratla. Škodolibě mě na tom těší jen to, že neutekla mi. Včera jsem totiž od M. dostala kartáč za to, že jsem ji pustila, když jsem přesazovala maliny a pak ji nezapla a ona se šla na pár minut projít. Hlášku " a nepočítej, že se budu o ty štěňata starat, nehnu pro ně ani prstem..." si nechám na vhodnější příležitost. :-)

Stalo se něco zásadního!!!!!!!!!!!
My se sprchujeme doma v "koupelně"!!!!!!!!!!!!! Je to tak obrovský zážitek, že se musím o něj podělit se světem. Fotku sem nepřidám, je to asi ještě větší avantgarda, než ta naše venkovní ze dveří stodoly, kterou jsme používali doteď. Ano, skoro doteď. Mám tak šílený základ v otužování, že jestli přes zimu onemocním, nevěřte nikomu, kdo bude tvrdit, že je otužování zdravé. Ale zase se pod ledovou vodou dobře holí nohy, jako tím nejvymakanějším reklamním strojkem, kterým jste dohladka nejdohladkovitějšího.
Zpátky ke sprše. Začalo to tím, že M. vstal od stolu a řekl:"Ty zas budeš nasr.....á". Tím měl na mysli, že udělá něco, co mohl udělat už dávno a napadlo ho to až teď. No, nebyla jsem. Jsem šťastná a celá rodina taky, protože už nemusíme chodit ke známým na kafe s ručníkem a ani čekat až vyleze sluníčko, abychom se ohygienili. Jelikož stěny jsou zatím jen s hrubou omítkou, tak máme místo obkladů super krásné lino s motivem cest, aut a domečků, stromečku a já nevím, čeho ještě.... dizajnově to máme sladěné s kouskem lina na zemi pod záchodem. A až si uklidím fazole, které suším na sušáku, tak bude i umyvadlo a možná i zrcadlo a snad i světlo nad zrcadlem a já se přestanu divit každé ráno ve výtahu cestou do kanceláře.

Rohlík se odebral do věčných lovišť. Pro nás nová zkušenost se zachraňováním obyčejné nalezené kočky a neuvěřitelných peněz za veterináře, abychom pak sami ukončili jeho trápení.
Máme teď 2 koťátka, a ačkoliv jsou z různých koutů našeho kraje, vypadají jako z jednoho vrhu.



A taky máme doma babičku, moji. Už není ve stavu, aby byla sama doma a má panickou hrůzu z LDN a podobných zařízení, tak jsme narychlo dokončili jediný pokoj v domě a nastěhovali ji tam. Trochu adrenalin, ale zatím to zvládáme. M. je spokojený, protože kvůli babičky vařím polívky a ty on miluje.

Tak jsem tak trošičku zpět.
Mám počítače v práci tak moc, že se mi už doma na něm nic tvořit nechce a jen konzumuju.

Každý den po práci se jdu odreagovat k záhonkům, jeden si vypleju a další den další a jak dopleju, tak můžu začít z druhé strany znovu. Vždycky někdo za mnou přijde a je to moc dobrý čas na pokec. Sice jediný, kdo mi pomáhá je M., děti většinou jen kecají, ale to mi nevadí. Je to moje relaxace.

V práci je to super od té doby, kdy mě "degradovali" a přehodili s jinou asistentkou, která už to všechno zná a mě dali na její pozici. Jsem v klidu, s moc milými lidmi a za stejné peníze. Nosím jim do práce domácí vajíčka a už jsem darovala kvásek na chleba a kolegyně peče a jde jí to moc dobře.

Podle fotek u Soni je vám jasné, že koupelnu ještě nemáme, ale máme vylitý beton v chodbě a koupelně, takže step aerobik už není naším denním chlebem. 1 týden jsme dokonce baletili mezi trubkami na podlahové vytápění. Ale všechno je už zalito a teď jsme ve fázi, kdy nutně musíme oddělit starší generaci od té naší. A pak se uvidí.

A snažím se semínkařit. Zatím jen ředkvičky, špenát, roketu a asi se mi vysemení i pórek, co jsem nevytrhala ze záhonu na jaře.

Fotka je z května, kdy se Janek rozhodl, že vykope pařez od uřezaného ořešáku. Trvalo mu to sice 2 dny, ale zvládnul to hezky.

A taky jsem si koupila dřín a M. mi ho posekal, ale vypadá to, že snad dobře zakořenil a obrazí.

Ha, máme další přírůstek do naší miniaturní přírodní ZOO.:-)

Tohle se nám nastěhovalo do našeho provizorního jezírka.
Ony ty kačeny původně obývají potok, co máme za pozemkem a občas je Cora prožene, když je zmerčí, ale asi využily toho, že prší a Cora je jako správný venkovní hlídací pes zavřená doma v pelechu pod schody a pobrouzdaly si v klidnějších vodách. Škoda, že nám asi nepřijdou ukázat kachňátka. To bychom asi pak ušetřili za jednodenní žrádlo pro toho našeho loveckého psa.

Tak asi na dlouhou dobu poslední příspěvek, protože finanční situace nás dohnala k tomu, že musím nastoupit do pracovního procesu.
3 měsíce hledání, posílání životopisů, v poslední době i spousta nervů a pocitů méněcennosti, protože mě nikde nechtějí. Dokonce jsem šla na konkurz do jedné vyhlášené ostravské cukrárny, ale ani tam jsem se jim nelíbila a dali přednost někomu, kdo ta vajíčka uměl rozklepávat lépe.
Nakonec jsem našla místo opět v advokátce, je to sice v Ostravě a dojíždění je šílené, ale pohodový šéf, kancelář taky, koncipientka je kolegyně z minulé práce a holčina za kterou nastupuju má piercing v obočí. Takže žádný tlak na imidž, což je něco pro mě. Ne, že by mi na vzhledu nezáleželo, dost se těším na nové boty, co nebudou kroksy a na každodenní malováníse, ale když pracujete se samými mladými, hubenými a vystajlovanými lidmi (což samozřejmě ve stavu mladosti a hubenosti není takový problém se dobře vystajlovat), tak vám to po 4 dětech moc na sebevědomí nepřidá. Tam se může i v džínách, když k tomu máte hezký vršek, což je něco, v čem se cítím dobře už spoustu let. Jen trochu řeším a panikařím z toho, že jsem se na pohovoru tvářila děsně statečně, že píšu všemidesetiprsty, jenže, když jsem si to doma zkusila s mým dosavadním šéfem, aby mi diktoval, tak jsem se upřímně zděsila. Takže jsem si stáhla program a cvičím a trénuju a tak trochu mám depku, jak to diktování budu zvládat. Ale třeba bude pan šéf pohodový i na tohle.
Jo, ještě musím napsat, jak jsem se k tomu vlastně dostala. No samozřejmě protekcí. Koncipientka, co tam pracuje, věděla, že naše kamarádka Silva odchází z naší bývalé práce a hledá jinou a tak ji šéfovi předhodila, že je šikovná. Šéf souhlasil a z toho kvanta nemehel, co mu tam chodili na pohovor, si ji vybral. Jenže naše milá Silvinka, co hledala práci sotva měsíc, dostala místo i jinde (no, nenaštvalo by vás to?:-)) a tak se rozhodovala a rozhodovala a vybrala si něco jiného. Pan šéf, zoufalý, opět zašel za svou koncipientkou, že se minule tak osvědčila, jestli neví o někom dalším, stejně šikovném, jako je Silva. A to už věděla od Silvy o mě, že se chci vrátit do práce a tak mu podstrčila mě. No a tak mě teda vzali, protože jsem byla na pohovoru strašně šikovná a sebevědomá a prohlásila jsem, že po 4 dětech a podnikajícím manželovi pro mě bude organizace party advokátů relaxace.
Takže po velikonocích naskočím a pojedu, dokud mě tam budou chtít, nebo dosavadní asistentka nebude chtít z mateřské zpátky. Hrozně se těším.
A abych se ještě procvičila ve psaní, tak vám napíšu, že na domě sice nic nového není, ale máme vyklizenou stodolu, mamka opět naplnila skoro 2 popelnice bincem a taky máme konečně srovnanou tu haldu hlíny, co nám zbyla z loňska po šíleném bagristovi.
A slepice, co nám zůstala z loňských kuřat si řekla, že chce další kuřátka, tak si sedla a sedí. Sice na 2x, poprvé jsme ji dali do hnízda vedle, ale to se jí nelíbilo a slezla, tak jsem z těch vajec upekla rychle buchtu a na druhý den seděla znovu a tak jsme ji přenesli i s hnízdem na snášení a tam už zůstala. Sedí teda jen na 4 vajíčkách, protože jedno rozbila a více jsme jich neměli, co bychom pod ní dali. Máme vajíčka v lednici a to jsme si nebyli jisti, že by k něčemu bylo. Tak jestli bude šikovná a vydrží to, tak v květnu máme kuřátka. A vajíčka skladujeme raději jen na chodbě, kdyby nějaká ještě jiná chtěla být maminkou. Trošku nám to komplikuje situaci s produkcí vajec, je jich nějak málo na spotřebu.
A Coru už necháváme celý den venku a je z toho nešťastná, bouda se jí nelíbí, jen když může ležet nahoře a koukat po okolí. Když prší, tak sedí a kňučí před dveřmi a mokne.
A to je zatím vše, přátelé