Z oveček máme kozenky.

Naše poznatky:
1.Teda, všichni střihači mají můj obdiv, protože tohle bych za prachy dělat nechtěla. Možná za pár let, až se to naučíme a koupíme pořádné nůžky, tak to bude pohoda.
2. totálně jsme ty naše ovečky zanedbali. Měli jsme je ostříhat už dávno, protože to, v čem chuděry chodily, byl děs a hrůza. Vlnu samozřejmě vyhodíme, nedá se použít ani na zateplení. Takže na podzim další kolo stříhání.
3. Bláža je oficiálně březí a jelikož je z ní holátko, tak indicie blížícího se porodu jsou snadno rozpoznatelné, včetně různě se hýbajícího břicha během stříhání. Dávám "bolševikovi" den, maximálně dva.
4. Ovce se na nás urazily a nechtějí se bavit. Jen Gréta, která šla až poslední, celou dobu kolem nás chodila, jako by se nemohla dočkat a jediná se dala v pohodě chytit, skoro nám na stůl skočila sama.
5. Ovce mají hrozně jemnou kůži. To nás překvapilo a je fakt, že největší stres během stříhání měl M. z toho, že je pořeže. Párkrát špatně sjel strojkem a hned měly díru v kůži.

Ještě malá fotodokumentace:
před:

po:

Jo a máme zasazené brambory v seně.
A máme zakopnou díru před domem.

Cora si v noci donesla svého osobního plyšáka a nikoho nenechá na něj šáhnout.

Máme zaseto.
Když jsme to propočítávali, tak se nám to napoprvé vůbec finančně nevyplatí.
Museli jsme koupit zrno, zaplatit za orání, setí a pak budeme platit za sklizeň....
Ale další rok zasadíme už naše obilí, tak to už bude snad lepší.
Můžeme se utěšovat, že kvalita bude úměrná ceně.

Něco na odlehčení :-)

takhle si o víkendu ustlala Gréta
měla jediné štěstí, že jsem si tam ještě nic nezasadila

Tak to má Gulášek za sebou.

Včera jsme spáchali naši první zabíjačku.

Nemáme kapacitu poskytnout praseti péči, kterou by potřeboval, tak jsme se rozhodli to ukončit. Nebudu se moc rozepisovat, jak to probíhalo, nemám náladu na komentáře o tom, jak týráme zvířata. Já jsem ten samotný akt obrečela a M. večer taky prohlásil, že zabíjení je hnusné. Dělali jsme to sami úplně všechno od začátku do konce a podle tchýně, která má už několik takových akcí už za sebou, to bylo na jedničku.

Ale píšu o tom proto, že jestli někdo uvažuje, že si pořídí prase, tak tenhle druh je dokonalý. Po půl roce měl 100 kg a sádla mám vyškvařeného min 15 velkých sklenic. A maso? Dokonalejší jsem nejedla a to jsme zatím jen upekli žebra.

Původně jsme uvažovali, že s tím pár let počkáme, než přizpůsobíme výběhy, aby mohl pobejt dýl, ale ta půlroční verze úplně stačí a navíc se domlouváme s tchýní, že to nějak dáme dohromady u ní na zahradě. Prostě to stojí za to.

Jedinou zabíjačkovou "specialitu" jsme udělali prdelanku a to jen kvůli M., který to miluje a vařila jsem to bez jediného ochutnání, protože pohled na tu čerstvou krev, co se tam lije, mi nedělal vůbec dobře. Ale asi je to maso tak dokonalé, že i polívka byla podle M. dokonalá.