Tak kašel zažehnán, samozřejmě den po dobrání antibiotik se mi zablokovala záda takovým způsobem, že při každém pohybu jsem brečela bolestí. Ale i tento drobný zádrhel jsme zvládli a já už cvičím s lopatou a kolečkama. Rozšiřuju záhonky a navozit do nich dostatek hlíny dá fakt zabrat. Jsem trošku naštvaná na svého muže, protože na podzim mi řekl, kde nechce záhony a odkud nemám brát hlínu a na jaře je to už jinak a hromada, ze které můžu brát je už zarostlá a těžká, kdežto na podzim byla ta hlína taková jakože lépe zpracovatelná. Takže zase více spálené energie zbytečně, což v mém případě je taky relativní.

Ale pěkně jsem mu to řekla a teď už to ví, jak mi komplikuje život. :-)

A taky jsem se rozhodla, že si pořídím včely. Kašlu na tchýni, až mi s tím poradí, cokoliv jí řeknu, že chci dělat, tak mi na to odpoví, že je s tím spousta práce. Dneska jsem si prohlídla stránky včelařů, našla kontakt na někoho přímo kousek od nás a začnu si to zařizovat.

V neděli jsme prořezali další 2 jabloně ze stráně. Jen jsme sundali suché větve a moc tam toho teda nezbylo. Uvidíme, jak si s tím stromky poradí. A zase máme co řezat a štěpkovat.

A musíme co nejdříve zbourat kadibudku. Slepice tam pořád zanáší a Cora si za chvilku najde sama cestu, jak se tam dostat i přes zavřené dveře.

Tak tenhle článek je fakt vydřený a jen na nátlak některých z vás mi stále věrných. Takže doufám, že mou snahu a "oběť" oceníte. :-)

Vezmu to chronologicky opačně, takže vlastně retrospektivně (snad si něco z té školy ještě pamatuju)

Jsem opět nemocná, moje klasická únorová viróza na sebe nenechala čekat a já už druhý týden kuckám jak o život, dneska jsem to vzdala a zašla si k doktorce pro antibiotika. V poledne jsem zjistila, že jsem zřejmě chytla i zánět močáku, takže jsem manžela vyslala pro brusinky a modlíme se doma všichni, aby antibiotika na vir v krku zabrala i na vira o pár pater níže. A do toho jsem ráno cestou k doktorce, která ve výsledku měla dovolenou a zaskakovala ji jiná na jiném konci města, nabourala. Debil taxikář stál na "nejlepším" místě v křižovatce a já do něj jako ještě větší debil nabourala, protože jsem koukala někam jinam. To, že nemám měsíc zaplacenou pojistku už neřeším. V pátek jsem dostala pokutu za sjeté gumy, hoši uniformovaní mi odpustili, že jsem nejela připoutaná. Když se daří, tak se daří... nebo sere????? Každému, co libo jest.

Selekce našich vejconošek pokračuje, zabili jsme i poslední starou, a jelikož jsem jí objevila v břiše nejspíš nádor, tak si Rohlík s Corou pochutnali. Voněla teda při vaření nádherně, ale neměli jsme odvahu to jíst.
Další slépku nám cosi roztrhalo, tu jedinou, která snášela bílá vajíčka. Říkali jsme ji francouzka, protože měla hřebínek na stranu jako baret a byla taková proletářská, jediná zanášela, často byla sama mimo hejno...
Takže jsme opět na čísle 5+1 a zbytek starších se přepeřuje, takže vajíčka snášejí jen mladé, které jsou větší než staré a jejich vajíčka jsou skoro tak velká jako od starých. Krásně kulatá, dokonalá.

No a pokud nemáme dva homosexuální kocoury, tak je Rohlík nejspíš kočička. To definitivně rozluštíme podle toho, jestli budeme mít na jaře koťátka.

A mám vylitý finální beton v koupelně. Jupíííííííííííííííííííí.

Akorát že to zase nebude koupelna, protože jisté frakce v našem domě (moje matka) neustále mění svoje nároky a přání, a tím pádem ve výsledku půlka místnosti, co by zbyla z koupelny bude naše. Usoudili jsme, že je blbost půlit velkou místnost a mít 3 miniaturní místnosti, takže koupelnu uděláme tam, kde teď máme kuchyň, což byl vlastně ten prapůvodní plán a v té velké místnosti budeme mít obývák s jídelnou. A kuchyň v chodbě.
Ovšem kdy?????? Toť otázka za milion. Musí se předělat elektřina a pak přehodit záchod a umyvadlo, koupit a vsadit větší okno a pak teprve můžu stěhovat nábytek. Takže plán na další čtvrtletí máme, ještě mít čas ho zrealizovat.
Nedávno jsem řešila, jestli bych do toho šla, kdyby mi M. hned zkraje řekl, že budu na koupelnu čekat rok od nastěhování. Takhle to řešíme po pár měsících a já se vždy upnu s nadějí na nějaký termín a když to nevyjde, tak si řeknu, že když jsme to vydrželi doteď, vydržíme to i déle. A jak začne být venku teplo, vytáhneme zase hadici a venkovní sprchu. Takže co......

A to je asi vše přátelé, tády dády tády dáááááááááááááááá

Tak máme za sebou další selekci našeho ptačího gangu.

Usoudili jsme, že už je načase protřídit kohouty, protože jen žerou a skáčou na jednu jedinou slepici, která nemá sílu se bránit.

Svůj život obhájil jeden nový kohout, protože před nedávnem ubránil slepici před útokem káněte, které nám tady občas třídí řady, ostatní šli pod sekeru.

Nemocnou slepici z neúspěšné koupě jsme sekli už dříve a zakopali ji s ostatními ostatky kohoutů. Ta poslední půjde taky, pokud ovšem nepojde steskem po kolegyni sama. Vypadá to skoro, jakoby se jí stýskalo. Nechce ven z kurníku, nechodí s ostatními....

Jinak teda kohouti jsou v mražáku a čekají, až přijdou na pekáč.

Silvestr ve znamení "děláme si doma sami"
- domácí sirup na kašel
- domácí gel na praní
- domácí veky na chlebíčky

Opět jsem v náladě, že nechci kupovat předražené věci z obchodu, které si ve srovnatelné kvalitě vyrobíte doma sami a navíc bez zbytečných chemických přídavků.

Gel na praní mě vyšel na cca 1 hod práce a 20,- Kč. Pere srovnatelně dobře jako jakýkoliv jiný prášek a mám za ty peníze zásoby na hodně dlouho (až mi dojde, dám vědět). A je ekologický, což ocení hlavně naše čistička.

Sirup na kašel, zvlášť, když mám svoje vlastní bylinky vyjde taky cca 300 ml na 10,- Kč. No, nekup to za ty prachy.

Nový rok jsme proleželi, M. odpadnul, skončil na antibioticích (ty zatím doma nevyrábím:-)) a mi se zablokovaly záda.

A pak přijel Janek :-) :-)

Spolu s M. udělali jemné omítky v kousku chodby a kousku koupelny. Taky už jsou v místech jemných omítek dokončeny zásuvky. Prostě stačí už jen vymalovat. :-) (ty kousky)

A beton na podlahu v koupelně je naskládaný v chodbě, takže snad ještě v lednu to budéééééééééééééééééééééééééééééééééééééé.

Řekla bych, že je to oproti loňsku docela úspěšný začátek roku.

Vánoční i novoroční sen o koupelně rozplynut v nedohlednu. Koupili jsme raději dětem dárky, o kterých jsme jim tvrdili, že jim nekoupíme, protože potřebujeme peníze na beton. Ale vyměkli jsme a ta jejich radost za to rozhodně stála.

Každý rok jsme v bytě měli živý stromek, ať už uřezaný nebo v květináči.

Letos jsem ho neměla kam postavit, přestože vánoční ozdoby jsme v naší černé díře s názvem stodola našli bez problémů. Asi protože jsme je nehledali. Ale Barunka nás při návštěvě v OBI překecala, tak jsme koupili miniaturní umělý i s ozdobami, a taky si říkám, že estetika sice o ničem, ale za tu radost dětí to překousnu. Navíc měli 50% slevu na vánoční věci, tak mě to tolik nebolelo.

Na štědrý den se nás ke stolu nakonec vlezlo 8 i se psem pod ním, chyběl jen Janek, který v průběhu večeře zavolal...... a tak