Šílený den.
Janka pořád bolí noha, co si "zranil" o prázdninách, v podstatě nikdo přesně neví, jak. Byli jsme na chirugii v Havířově, kde nám řekli, že je to v pořádku a pak to chvílema bolelo a pak přestalo a tak pořád dokola kola la la. Bylo mu už docela dobře, tak šel na den horníků, kde si podle jeho slov super zapařil a zapařil tak super, že z toho lehnul v teplotách a s bolestí ve stehně. Samozřejmě přes víkend se nikde nic nevyřeší. Tak jsme šli v pondělí ráno k dětské doktorce, která mu vzala krev s tím, že teplota a bolest ve stehně spolu nemusí souviset a poslala nás domů s tím, že máme ledovat a jíst brufen, vitamin C a B-komplex.
Ve čtvrtek byly výsledky, kdy teda neprokázaly to, co paní doktorka doufala a odkázala nás k ortopedovi, který ordinoval až v pátek odpoledne. Janek vypadal, že se všechno zlepšuje, přesto v pátek v poledne mi to nedalo a po krátké poradě s kamarádkou jsem jela do Ostravy do fakultky, aby někdo udělal Jankovi sono té nohy. Nic. Vyhodili nás, že máme jít na ortopedii. Docela mě to sebralo, ale říkala jsem si, že se nedám a odpo snad ortoped pomůže. Jenže, už cestou z Ovy začala Jankovi stoupat teplota a bolet noha. Dojeli jsme k ortopedovi, který je teda podle mých zkušeností super a má pěknou ordinaci u sebe v baráku, nicméně nemá vyřešena parkovací místa. Vyhodila jsem Janka u doktora a hledala vhodné místo pro naše big vito. Našla jsem ho hezky na rozcestí, ze všech stran se dalo projet a spokojeně jsem odešla do čekárny. Asi po hodině, kdy už se Janek docela kroutil bolestí a třepal zimnicí, jsme přišli konečně na řadu. Pan ortoped po prvním sáhnutí na nohu skoro vyděšeně prohlásil, že to vypadá na zánět kostní dřeně a musíme okamžitě do nemocnice. Tak to mě vyděsilo. Musela jsem se šíleně držet abych se tam nerozbrečela, říkala jsem si, že musím přece zachovat klid kvůli Jankovi, že ho nesmím děsit.............. Děckám naštěstí ne vždy dochází závažnost situace nebo mu bylo tak špatně, že se tvářil v pohodě. Musím uznat,  že je Janek teda dost statečný a nedělá zbytečné scény. Umí zatnout zuby, takže když už opravdu projeví bolest nebo si postěžuje, je mi jasné, že je to vážné. Takže jsme si nechali vypsat všechny papíry k hospitalizaci a já letěla k autu. Ouha. Na autě botička!!!!!!!!!!!! To už jsem se neudržela a rozbrečela se. Nikdy jsem botu nedostala a zrovna v takové situaci... Okamžitě jsem tam volala, kde paní na telefonu věděla, kdo volá a že posílá okamžitě auto. Ani jsem s příslušníkama nesmlouvala, vysolila 3 kilka, hlavně ať je to co nejrychleji, jen jsem se ohradila proti nařčení, že tam stávám s tímto autem často.
Doma jsme zjistili, že Janek nemá slušné pyžamo, papuče, nemá župan.... A taky jsem zjistila, že nemá trenky, na kterých by nebyla díra. Už u ortopeda měl trenky takové, že jsem se styděla a i on si dokonce všimnul,  že byly děravé. Tak jakože se do té nemocnice převlíkne. Jenže on si vzal sice čisté trenýrky, ale zase s dírou ve předu.
Nakoupili jsme věci v tesku a vyrazili do Orlové. Sestra na přijmu si Janka našla podle rodného čísla, ale už ji nenapadlo si zkontrolovat, jestli sedí ostatní informace. Takže když konečně přišel doktor, tak se divil, že tam nemá Jana Pawlase, ale Jana Petrželku. Než mi došlo, že se Janek narodil v Karviné a původně jako Pawlas, tak už byl doktor vytočený a docela mě setřel, že jsem mohla říct rovnou, že se mu změnilo jméno, že to sestra nemohla tušit a my se tu dohadujeme o kravinách. Pak mě zdupal za to, proč s takovou diagnózou jdeme do nemocnice v pátek po 17.hod, kdy tam nikoho nemá a nemůže udělat vyšetření, co potřebuje. Oj, to mi dalo zabrat, abych se buď nerozbrečela, nebo po něm nezačala řvát, že je kretén. Vypotila jsem jen ze sebe otázku, jestli teda v Ostravě ti doktoři, které on tam v pátek večer nemá, třeba jsou, že bych teda jela raději s Jankem tam, protože podle pana ortopeda je to vážné a je potřeba začít okamžitě s dalším vyšetřením a léčbou. Pan doktor se zarazil a řekl, že zmíněné doktory má na telefonu, kdyby bylo třeba a že Janka vyšetří a tu léčbu nasadí. Posadili ho do kolečkového křesla a šli jsme znovu na rentgen.
Pak nás zavezli na pokoj, vzali Jankovi krev na další testy a vyptali se na všechny možné informace. Nakonec přišel pan doktor Nepříjemný, už příjemný, ukázal mi na rentgenu že tam opravdu asi nějaký zánět je, nechal si vysvětlit proč jsme přišli v pátek večer a omluvil se, že nás tak za to zprdnul.
Vypadá to, že si Janek užije min 10 dni antibiotika do žil a pak ještě nějakou dobu v tabletách, projde si spoustu vyšetření, ale snad to bude dobré. Snad jsme to chytli včas.
Já jsem teda totálně vyčerpaná a zničená.
Jo a samozřejmě, aby nebylo komplikací málo, tak jsem měla na odpo domluvené koníky, na které se holky děsně těšily, protože poprvé s námi nebyly. Ještěže je Jindra tak pružná a ochotná a holky i Jáchyma mi vzala, takže o nic nepřišli. Má moje velké díky.