Nevím, jestli jsem to už tady dřívě zmiňovala, ale tak nějak jsem letos začala studovat vysokou školu. Vypadá to na nenáročný, docela zajímavý obor, v praxi však špatně uplatnitelný a vzhledem k mým pracovním ambicím naprosto zbytečný. Nicméně v době, kdy jsem se tam hlásila, jsem svou budoucnost viděla poněkud jinak a mít "aspoň" bakaláře z čehokoliv byl základ. Pak jsme se rozhodli, že budu pracovat v našem rodinném podniku (tady by asi taky byly vhodné uvozovky:-)) a studovat vysokou byť dálkově, se ukázalo nepotřebné. Ale řekli jsme si doma, že budu mít více času a třeba se to bude někdy hodit. Teď se blíží zkoušky v šibeničním termínu a já začínám lehce stresovat. Ne, že bych měla obavy, že se nenaučím, ale z toho, že peněz je málo a já hledám možnosti, jak přispět svou trochou do mlýna a ta trocha zabere docela dost času a energie, kterou bych spíše měla věnovat psaní seminárních prací. A hlavně přemýšlení. Moje hlava je rozpolcená, protože mi v ní frčí inspirace na náušnice a peněženky a kalendáře (kdybyste někdo chtěli a ještě nemáte objednané u Mrozkulky) a já bych přitom měla vymýšlet analýzu současného stavu vzdělávání v instituci resortu (do 2 týdnů 10 A4 + prezentace o několika fotkách). Nějak absolutně netuším, o čem ta práce vlastně má být a ani Jitka, která mě krásně zásobuje informacemi ze školy mi nebyla moc schopná poradit, jak to napsat. Takže řeším, jestli se na celou školu nevybodnout a v rámci neustálého čekání po nemocnicích místo skript nenosit s sebou v kabelce háček a bavlnky. Zrovna tímhle směrem mě to teď táhne, na druhou stranu mám obavy, abych jednou nelitovala, že jsem to nevydržela a nepřekonala se. Už dlouhé roky obdivuju šikovné a zručné kamarádky i cizí výtvarnice a chci ten svůj amatérismus trochu zdokonalit, ale zatím na to nikdy nebyl dostatek času. Teď je času spousta.Tak nevím, nevím, nevím.....
Žádné komentáře:
Okomentovat