pondělí 26. března 2012

Tak snad jsem už trochu utřepaná, abych se mohla podělit o své dojmy.

Dům, ze kterého jsme byli původně nadšeni, je stále tak nějak ve hře, ale už nejsme tak nadšeni. Nastoupila realita. Teda u některých z nás.
Původní plán byl, že se prodá byt o mojí mamky, za to se koupí dům, ve kterém se vybuduje garsonka, kde se ona nastěhuje a pomalu se opraví zbytek domu tak, abychom se mohli časem přestěhovat. Do toho přišla druhá mamka s tím, že si chce koupit byt někde ve městě, tak jsme ji přemluvili, ať si nekupuje byt, ale jde s námi bydlet do domu. A na tuhle variantu je současně vyhlédnutý dům docela dost vhodný.

Moje "zklamání" z domu je o tom, že majitelé docela dost zásadně okrouhali pozemek, který v současné podobě je pro mě tak akorát s ohledem na moje potřeby volného prostoru. A další zásadní věc je ta, že hned vedle domu je garáž, kterou si chtějí nechat. A jelikož už teď jim dům slouží jako skladiště stavebního materiálu, je mi jasné, že tu garáž nebudou mít na uskladnění zimního lyžařského vybavení. A jeden důvod, proč chci z centra města, jsou auta brzy po ránu pod okny......
Samozřejmě nás ujišťovali, že se dá na všem domluvit, že i pozemek se dá upravit, ale za jakou cenu?
A dům je ruina, opravitelná, ale ruina. A patro je to řešeno tak, že moje první reakce byla dost negativní.
Skoro jsem ve stavu, kdy ten dům nechci. Přestože jednou z něho může být nádherné bydlení, je kousek od přátel, není to daleko do města.....
Jo a další zásadní zásek je ten, že pole za domem je už rozparcelované na pozemky a majitelé jen čekají, až se prodá dům a podle toho se upraví další pozemky a to znamená, že místo výhledu na pole a les, bych koukala opět někomu do kuchyně, jako to mám teď v paneláku.

Další věc: domluva s mojí mamkou o tom, kde kdo jak bude...... Původně jsme se domluvili, že v patře budeme my s dětmi a dole na jedné straně moje mamka a na druhé tchýně. Realita je taková, že nahoře je max. 100m pod zkosenou střechou a dole jsou prostory 2x okolo 70m. Takže jeden z dalších nápadů bylo, že mamky se vlezou hezky na jednu stranu, přičemž obě budou mít své soukromí, každé se vybuduje pokoj, kuchyňka a sociálka......
A my bychom si z druhé půlky vybudouvali obývák s kuchyní a pracovnu a v patře by byly jen pokoje dětí a ložnice a nemuseli bychom investovat ze začátku do rekonstrukce půdy.
Nebudu se rozepisovat o prvotní reakci, jen mě u sebe stále udivuje, že jsem to nečekala. Toliko k mamčinému postoji, že jí klidně můžeme zrekonstruovat garáž, že ona už moc prostoru pro sebe nepotřebuje....
A opět oceňuju diplomacii mého muže, který napsal mojí mamce v noci mejl s různými návrhy, po kterém se mu pak ještě omluvila.
Ale mi to pomohlo se dostat do stavu, že jsem schopna si představit, že to celé odpískáme a zůstaneme každý ve svém bytě se svými neuskutečněnými sny........

11 komentářů:

  1. Gabrielo, neznám vaše maminky, ale popravdě,nedokážu si představit, jak by se mohly dvě staré a postupně ještě starší paní vzájemně nepozabíjet v tak těsném soužití.
    Soudím samozřejmě podle naší famílie, ve které by se to nedalo přežít ..

    V každém případě držím palce a jsem ráda, že už řešíte "jen" takovéhle problémy.

    OdpovědětSmazat
  2. Lenko, o tchýni se vůbec nebojím, ta je celkem v pohodě.
    A zrovna včera jsem si říkala, že to jsou tak pohodové problémy, kterýma se teď zabýváme..... Asi před 2 lety bych se hroutila, teď to beru, jako nutný proces. :-)

    OdpovědětSmazat
  3. Přesně tak, spíš si to hleďte užít a sny si vyplnit. Za sebe musím říct, že si neumím představit soužití ani s tchýní, ani s mámou. Myslím, že by mě udolaly každá svým vlastním způsobem. O to víc máte můj obdiv, že do toho lezete dobrovolně. Držím palce, ať se rozhodnete správně.

    OdpovědětSmazat
  4. Když už pominu tchýně a mámy, tak mě zaráží postoj majitelů, kteří jako by ten dům ani nechtěli prodat. A ještě si vymejšlej s garáží, místo aby byli rádi, že mají kupce ... na to bych při svých stěhovacích a kupovacích zkušenostech nepřistoupila.

    OdpovědětSmazat
  5. Zítra máme schůzku a budeme licitovat....
    My taky nemáme přesně tu částku, kterou oni původně požadují. Uvidíme, jestli se budeme schopni dohodnout ke vzájemné spokojenosti. A když ne, tak budeme hledat dál.....

    OdpovědětSmazat
  6. Vyplatilo by se mít s sebou odborníka, který řekne, tady a tady to plesniví, proto se bude muset udělat to a to, okna musí pryč, střecha je špatná, izolace v čudu... bude to stát tolik a tolik. Aby bylo jasné, že prodávající nenabízí nic tak kvalitního a že kupující není blbec, co skočí na vše. Co vím, většina nemovitostí je majiteli dost nadhodnocena. Nemusí to být zlým úmyslem, ale sami často netuší, jak špatně na tom ten jejich zámek vlastně je a laik kupující na to přijde bohužel pozdě.

    OdpovědětSmazat
  7. V tom máme štěstí, že manžel je řemeslník a těch staveb prošel spoustu, takže je schopný odhadnout, kolik se musí čeho investovat do opravy. V tom má moji důvěru, že tomu rozumí. :-)

    OdpovědětSmazat
  8. Tak to je super, ale ten efekt to na prodávající nebude mít takový, jako když je tam nezávislý pozorovatel. Každopádně závidím odborníka v rodině, já se musím ve všem spolehnout na sebe. Naštěstí v dohledné době nic kupovat nehodlám a reko už mám za sebou.

    OdpovědětSmazat
  9. Gábi, o tomhle jsem psala. http://bydleni.idnes.cz/odborna-inspekce-nemovitosti-d27-/stavba.aspx?c=A120329_161050_stavba_web

    OdpovědětSmazat
  10. Díky Majko, přehodím to manželovi, co on na to. :-)

    OdpovědětSmazat
  11. milá Gábino, prodávám dům, kde jsem prožila dětství a vám bych ho svěřila s radostí, škoda že jste daleko, přeju hodně štěstí ve všem

    OdpovědětSmazat