A je to tady!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Všechno je uklizeno, napečeno, nachystáno, závěsy nakonec vyžehleny a pověšeny. Já ležím odpadnutá v posteli, protože Jankovo noční hladové pochodování po bytě s cinkající berlí mi nedává spát. Ale jsem šťastná a spokojená. 

Takže Vám všem také přeju co možná ty nejklidnější a nejduchovnější Vánoce, protože Vánoce jsou duchovní. A měly by být o klidu. O klidu v srdci, že ten Spasitel, jehož narození slavíme, se narodil kvůli nám. To On dává pokoj do srdce, že vše se děje pro něj a skrze něj.

A do nového roku zdraví, hlavně pro děti a dostatek sil a energie překonávat "těžkosti a útrapy" všedních dnů. A přeji Vám, abyste tu sílu mohli čerpat od toho, jež má na rozdávání a jež ..."dal svého jednorozeného syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný".

Takže:
Janek stále ještě lehce nemocen, antibiotika dobrané, železa v krvi stále málo, CRP poloviční, než minule.
Školu asi toto pololetí už neuvidí.
Ale očividně je mu už lépe, protože začal vymýšlet, že by mohl jít ven.
Očekávám souboje typu: "paní doktorka povídala..." versus "paní doktorka tím myslela....."
Ale jinak je pohoda, šiju šperky jak divá, neuklízím, protože šiju, a cukroví jsem spálila jen lehce a jen asi 1/5.
Stromeček je nazdobený a vánoční závěsy, které už 2 týdny čekají na vyžehlení a pověšení, za pár dnů asi schovám zpátky do sedačky a vyžehlím a pověsím až next year.
A dostala jsem už první vánoční dárek. Krásný

Tak díky Jankově neschopnosti vydržet několik dní vkuse doma, aby se nachlazení uklidnilo, se operace nohy odsouvá. Napsala bych to už dříve, ale boje s Jankem o to, jestli může ven jezdit na kole, když doktorka nařídila zůstat doma, mě totálně vyčerpaly.

Takže další termín operace je 10. ledna. Janek teda slíbil, že bude týden předtím v klidu doma, aby nic nikde nechytil a aby nabral dostatek sil, nicméně o tom silně pochybuju.

No a včera jsem ho konečně pustila do školy a dopadlo to tak, že už večer skoro nemohl mluvit, trochu se mu zvedla teplota a opět leží nemocný v posteli.

Tak si říkám, díky Bohu, že na tu operaci nešel, protože kdyby jim tam takhle odpadnul hned po operaci, tak by to nemusel vůbec ustát.

Tento týden byl šílený. Chodím do účetního kurzu a přestože dělám naše účty už skoro od začátku "našeho" podnikání, připadám si teď jako trotl.

Janek v pondělí snad nastupuje do nemocnice na operaci. Není to jisté, protože docela chrchlá a pokud ho to přes víkend nepřejde, tak ho nevezmou. A pochybuju, že s jeho přístupem k odpočívání ho kašel přejde.
S tím souvisí celý týden lítání po předoperačních vyšetřeních, které si tentokrát poprvé vyběháváme sami.

A taky se s Jankem hádáme, teda já jsem spíš na něj naštvaná za něco, co provedl, a on si s tím nějak neumí poradit. Asi jako většina chlapů si neví rady s tím, jak se omluvit, nebo jak navázat na "to", co bylo předtím, než se "to" pokazilo.

Janek to vyřešil tím, že mi poslal přes FB zprávu:

Trochu mě to dojalo.

Do nemocnice nastupuje Janek 28. 11.

Domluvit se s docentem na něčem je fakt komické.
Nejdříve jsem mu volala 4x během doby, kdy jsme byli domluveni, že budu volat. Byl stále na sále, takže jsem komunikovala jen s jeho asistentkou. To chápu, je lékař, tak ať léčí a nevysedává v kanceláři. Nicméně, když už jsem se k němu dostala, tak mi řekl: "Jo, vy voláte ohledně té synově operaci, že? Tak to se domluvte s mojí asistentkou, ona Vám dá nějaký termín." A už byl zase mimo.

Very funny. :-)