nestíhám, nesvačím

Jsem člověk, co si na svoje koníčky a odpočinek najde vždycky čas. Alespoň jsem si to donedávna myslela. Posledních několik dní bylo tak neskutečně hektických, že sezení u počítače a jen tak se kouknout na něco.... Nemyslitelné. Vždycky, když Soňa líčí, co všechno musí udělat, vymyslet, dopsat.... brrrrrr, tak takhle nikdy nechci dopadnout. A já už tak dopadla. Kromě toho, že jsme grant psali opět na poslední chvíli a ve dnech, když jsem měla už domluvené jiné akce, do toho k nám zavítal švagr s dětmi...Těžko se mi vymýšlí chytré věty, když mi kolem stolu pobíhá a řve 6 dětí, do toho si chlapi pustí Herkula Poirota a mě tlačí čas. No a aby toho nebylo málo, tak mi včera odpoledne volali z kanceláře, kde jsem byla na pohovoru (který byl podle mě dost propadák - do každé odpovědi jsem tam nějak vpasovala něco o Majáčku) kvůli praxi a popřípadné další brigády, že tam můžu nastoupit. Na jednu stranu super, na druhou docela stres, protože jsme chvilku předtím se Soňou vymysely programovou náplň Majáčku tak, abych tam mohla být co nejvíce...a Ája mi na to říká: "tak budeš dopoledne v Majáčku a odpo u nás, vždyť se nic neděje, ne?" Neděje, ale kdy budu dělat tu svoji další práci, to mi už nikdo neřekne. Kdy budu se svými dětmi? Nevím, netuším. Na jednu stranu výzva. Na druhou? Já nevím, maximálně zkolabuju, ne? Všichni jsme nahraditelní, hlavně v zaměstnání.