V pátek jsme byli poprvé v nemocnici v Brně. Žádný kulturní šok jako v případě Bulovky či Motole se nekonal, jen to parkování tam nemají vychytané. Vlastně ho neřeší vůbec, zaparkujte si kde chcete, jen ne v areálu nemocnice. Takže budeme jezdit sanitkou, ti si s tím poradí.

(Mám teorii, že blonďatí lidé chodí studovat práva a bruneti medicínu. Máme opět mladou sympatickou tmavovlasou doktorku s neznámým akcentem a velmi příjemným vystupováním. V Motole jsem narazila na 3 onkoložky a všechny byly tmavovlasaté. V práci (vlastně bývalé práci) jsou až na "tmavé" výjimky samí árijci.)

Jankovi vyšla krev relativně dobře, bílé krvinky na nule, dostatek krevních destiček a červených krvinek. Říkali jsme si cestou domů, že si musíme pustit znovu oblíbený Bářin seriál "Byl jednou jeden život", abychom přesně věděli, co která ta krvinka dělá.
Byli jsme na dalším rentgenu a ultrazvuku a vypadá to, že našli něco (metastázi?) v rameni, tak nás zřejmě čeká další vyšetření kvůli potvrzení.
Zítra nás čeká vyšetření měkkých tkání, tak jedeme znovu do Brna asi na celý den.
Janek zatím nic nepřibral, přestože se docela v rámci svých možností cpe a vedlejší efekty jeho vyzáblosti je i to, že jak jsme se vrátili z kontroly, kde jsme jeli autem a on seděl, v ordinaci seděl, v čekárně seděl, tak ho tak rozbolela hlava a záda a vylítla teplota, že musel dostat prášek, aby vůbec usnul. Tím, že nemá žádné svaly, tak ho to totálně odrovnalo. Tak i proto ta sanitka, kde může cestou ležet.
A já? Na mě to všechno dolehlo až teď. Moje tělo stávkuje, nechce se uzdravit, takže mám druhé antibiotika a nemám pocit, že se to zlepšuje. Kudy chodím, tudy kašlu nebo brečím nebo oboje, vyřizuju na různých sociálkách různé příspěvky a doufám, že nám něco přiklepnou.
Moje mamka si od včerejška vzala ostatní děti k sobě, čímž mi teda neuvěřitelně pomohla, protože jak mi není dobře a mám ty svoje depky, tak nemám na děti náladu ani nervy. Paní doktorka mi kromě antibiotik předepsala i antidepresiva, po nichž se mi příjemně točila hlava a všechno okolo taky, nicméně to není vhodný efekt, když člověk potřebuje pracovat a jezdit autem, takže tímto jsem s preparáty tohoto typu skončila a šla si koupit čokoládu a až doberu ta antibiotika, přidám k čokoládě nějaký dobrý likérek. Na večerní užívání samozřejmě.