Už je to skoro nuda, ale opět jsme se vrátili z nemocnice. Tentokrát jsme tam jeli separovat bílé krvinky. Opět všechno bylo jinak, než jak nás na to připravovali. Měli jsme být doma necelé dva týdny a píchat injekce. Byli jsme doma 6 dní a už si nás nechali, že to musí hlídat. Pak nám řekli, ať se připravíme, že pojedem separovat asi ve středu a jeli jsme už v úterý. Prakticky to znamenalo, že jsem přišla asi o půl 8 k Jankovi, on klidně spal, tak jsem si uvařila kafe, rozjela seriál a čekala, až se vzbudí. V 7:50 přiběhla sestra, že musí Janka poměřit (rozumějte - tlak, teplota, tep) a prý na 8. hod jede na sál. Janek se vzbudil s tím, že se chtěl ještě osprchovat a pak už jel. Na sále mu zavedli další centrální katétr, tentokrát do třísla, kde je prý žíla větší a není tak hluboko a ten katétr je silnější, takže jím budou tu krev lépe odsávat. Jakmile ho přivezli ze sálu, tak ho hned oblíkli a jeli jsme sanitkou se zapnutou houkačkou do jiné nemocnice, kde mu na speciálním přístroji vyfiltrovali z těla bílé krvinky. Ty mu zmrazí a pak dají zpátky během vysokodávkované chemoterapii, která ho čeká po operaci. Bobek, byl tak dobře oblbnutý, že si jízdu s houkačkou vůbec neužil, tak jsem mu to natočila na mobil. :-)
Všechno nakonec dopadlo dobře, Janek nafiltroval dostatek krvinek, takže mu ještě ten večer katétr vyndali a na druhý den jsme mohli jet domů.
Je super vidět na tvářích doktorů úsměv, když se baví o tom, jak to Janek všechno dobře zvládá, a že je příjemně překvapuje tím, že nemá potíže.
Opět jsem poznala novou maminku, která je v nemocnici skoro inventář, protože se se synem léčí už 8 let. Projdou si celou etapou "léčení", nádor v hlavě zmizí a když jdou za několik měsíců na kontrolu, tak jim pokaždé najdou ten nádor znovu. A tak pořád dokola. Na druhou stranu to doktoři nevzdávají a snaží se hledat způsoby, jak to zlikvidovat trvale.