Užíváme si "klidu" doma.
Janek chodí do školy, pravidelně zapomíná svačinu, tak mu ji vozíme. Kdysi bych to neřešila, ale jelikož se mu přes všechnu moji snahu nedaří přibírat, tak dělám svačinářku. On totiž lítá jak střelený.

Od středy ležím marodná. Když přešla šílená bolest krku, nastoupila totální únava s mírnou teplotou a dojezdem lehkého nervového "kolapsu". Do toho nervy se zdravotní pojišťovnou, která se cukala proplatit cesťák do Brna, a sociálkou, která zase dělá nesmysly s čísly. Pojišťovna nakonec zaplatila a sociálka se omluvila a nastavila vrácení peněz po malých částkách. Výsledkem toho všeho je lehce naštvaný manžel a opary po obličeji. No, nějak se ten můj stres musel projevit.
Nákup je pro mě akce s šíleným vypětím sil, mám pocit, že všichni lidi jsou sobci a ignoranti, v lepším případě pitomci. Ale to se zlepší. Stejné stavy jsem měla po vysocedávkované chemě. Jsem přelidněná, vyčerpaná. Tohle je ale slabší odvárek, tak spoléhám, že odezní rychleji.

Zítra nás čeká snad poslední krvák v Brně a měli by nám už nastínit termíny přešetření a návštěvu ortopedie. Po skoro půl roce od operace.

Nesnáším tu dálnici.  Brrrrrrrrrrrrrr