Janek měl operaci ve čtvrtek, všechno vypadá dobře, akorát nám/mi dává stále zabrat jeho komunikace.
Zakázal mi, abych mu volala. Jako poslušná žena jsem zavolala jen na JIPku, jestli už je po operaci a jestli je všechno v pořádku a poprosila jsem sestru, aby mi třeba Janek zavolal, až se probere, jestli bude chtít. Světe div se, zavolal. Ale stěžoval si, jak strašně ho to všechno bolí, jak se nemůže pohnout, přestože má opět napíchnutý epidurál. Tak já byla zbytek dne celá vystresovaná, že mého chlapečka všecičko bolí a čím vším si musí procházet.
Na druhý den mu volám, jak se cítí, a on, že je mu docela fajn, že ta noha skoro nebolí, že ho to bolelo asi jen chvíli po té operaci. Tak jsem si oddychla, když najednou Janek pustil telefon aniž by ho vypnul a já slyším, jak zvrací. Tak jsem zase vyletěla a řešila, proč zvrací, jestli nemá moc vysoké dávky proti bolesti, jestli zase nemá rozhozený žaludek a budeme opět řešit nechutenství.... Přece jen, že? No a nakonec z něho vylezlo, že mu shnily všechny mandarinky a on měl na ně takovou chuť, že je stejně snědl.
No a o sms, kde mi píše, že přestává vidět, se už raději nebudu rozepisovat. Prostě taková normální rodinka.