To, že tady nic nepíšu, by mohlo znamenat, že je všechno u nás v pořádku a v pohodě.
A ono je. :-)

Moje snaha udržet Janka bez bacilů a virů, aby zase neonemocněl a mohl na operaci, se vyplatila, takže zítra ráno startujeme směr Brno.

A ačkoliv se na to doma všichni těšíme, tak já i Janek začínáme být docela nervózní. Mě utěšuje jedině to, že tentokrát nezůstávám v Brně, ale po předání jedu zpátky domů.

Dneska jsem projížděla zprávy z hospitalizací (hledala jsem léky proti zvracení, co Janek užíval) a jak jsem ten stoh papíru držela po dlouhé době zase v ruce, uvědomila jsem si opět, jak šílené to všechno bylo a hlavně jak je to už pryč a daleko. Dokonce jsme doma vymysleli, že opět přestěhujeme pokoje a Janek bude zpátky s Jáchymem a holky budou samy. Už není třeba, aby měl Janek nějaké výhody a ústupky. Alespoň ne tak, jak doteď.
Jediné, co mě trochu straší, je další přešetření, které asi bude následovat po operaci. Každá tahle akce je ve znamení nějakých stresů a strachů. Tak třeba to tentokrát vyjde.