Tak máme zhruba polovinu za sebou a ponorku před sebou. Nebo spíš už na sobě. Dneska je podle doktorů den D+2. Počítá se to ode dne převodu buněk, což bylo v pondělí. Podle předpovědí lékařů, nejpozději dneska mají začít Jankovi potíže. Afty, teploty..... Zatím nic, ale když jsem odcházela, tak nevypadal moc dobře, ale teplota zatím na 36,9°C. Ale už nám to leze na mozek i tak.
Včera jsem si šla sednout s jednou sestrou na kafe (nakonec z toho byly 2 piva) a bylo vidět, jak se Janek těší, až vypadnu. Je rád, že tam s ním jsem, ale myslím, že hodinové intervaly by mu tak stačily. Takže dneska jsem byla odpoledne cvičit a zítra plánuju dlouhý výlet do centra Brna, najít obchůdek, kde mají nitě a korálky.... Už jsem jich tady objevila celkem 3.
Podle toho, jak na tom Janek bude, tak bychom mohli domů jet dne D+10-14. Včera už začal mít trochu myšky, že se mu nechce jíst, ani hýbat se. Pak zjistil, že jeho kamarádka Klaudie, která se kdysi odstěhovala, je právě v Havířově, a kdyby šlo všechno dobře,  tak by ji tam ještě mohl zastihnout. Nechápala jsem, jak byl schopný se kluk vyhecovat a cpát do sebe jídlo, které mu evidentně nechutnalo. Dneska dokonce měl k obědu suchou rýži a salát z čínského zelí.  Neuvěřitelé. Jindy by se na nějaké jídlo, které mu nevoní, ani nekouknul, ale setkání s Klaudií mu stojí za to, do sebe nacpat suchou rýži (ta omáčka k tomu fakt byla hnusná). Tak aspoň něco pozitivního. Jo a taky je ještě pořád ochotný dělat věci do školy. Uvidíme, jak dlouho mu to vydrží. Ale je fakt, že se hroooooooooozně těšíme domů.