Miluju svou tchýni. Hlavně o prázdninách, kdy si už několik let po sobě pravidelně na týden bere všechna svá vnoučata a nám se švagrovou dovolí mít konečně tu mateřskou dovolenou. Loni to starší kluci trochu vybojkotovali, ale letos Janek prohlásil, že rozhodně jede a tak se i synovec nechal přesvědčit a přijede i on. A já konečně vydechnu.

Z nemocnice nás propustili v pátek s šílenými antibiotiky, které musí Janek mimo ostatní léky včetně jiných antibiotik brát 10 dní co 6 hodin. To je klasika. Akorát nám to paní doktorka nastavila na půlnoc-6 ráno..... Janek se rozhodl, že si to pohlídá sám. Já byla včera vyřízená, ráno jsem vstávala po 5. hod, pak cesta z Brna, prostě už od šesté večer jsem se těšila až usnu. Jenomže mi to prostě nedalo, tak jsem do půlnoci čekala, jestli se Janek vzbudí na tabletku. Předtím jsme vedli skoro hodinu diskusi o tom, že pochybuju, že se vzbudí hodinu potom, co usne, že si má tu tabletku klidně vzít i o půl 12................ Neuspěla jsem. Takže jsem čekala. O půlnoci začal Jankovi hrát mobil. Nic. Ani ho nevypnul, prostě ho neslyšel. Tak jsem ho vzbudila, dala mu tabletku a šla spát. Jenomže mu za 10 minut začal ten mobil hrát znovu a takhle to bylo celou hodinu, kdy se vždycky jen probral, vypnul ho a znovu usnul. Nakonec se probral tak, že si vzpoměl na to, proč ho má nastavený a rozhodl se, že si dá teda tu tabletku. Ještěže jsem to slyšela a rychle vystřelila z postele a letěla k němu, přitom jsem probrala chlopka, protože jsem za letu křičela na Janka, ať si tu tabletku nedává............. Chudák, vůbec netušil, že už ji dostal. Tak jsem mu sbalila celé plato a ráno vstávala v 6, protože naštvaný Janek hledal tabletky a vůbec nevěděl, proč je nemá u postele. A to jsem usla o půl 4, protože jsem z toho zvonícího a běhacího maratonu byla úplně rozhozená a probraná.

"No, ale jinak se máme fajn."

Výsledky biopsie budou ve středu. Podle naší šikovné a oblíbené doktorky to může i na té kosti být spousta věcí, nejen metastáze. Tak snad.