Máme doma Květu. Květa je z rodu kuru a to domácího. Dala jsem si do líhně 20 vajec s nadějí, že budeme mít spoustu kuřátek a některé i slepičky a některé i kohoutky, abych měla z čeho vařit polévku. Vylíhla se akorát Květa v květnu. Květu máme doma v košíku, protože potřebovala teplo a hlavně společnost, jak to tak pozoruju. Květa si volně doma po kuchyni chodí, se.e jak je jí libo a hlavně mě stále pronásleduje. Když je na chvilku sama, tak dělá kravál, dokud se jí někdo neozve a pak běží za ním. V noci už naštěstí spí Květa bez lampičky, pochopila, že ve tmě se spí lépe. Už taky byla Květa zašlápnutá, protože se motá pod nohama, naštěstí jí trvalo jen týden, než se dala dokupy a vypadá, jako normální kuře.  Květa nechce k ostatním slepicím. Když se jí snažím asimilovat do hejna, skáče mi do klína. Jestli bude Květa kohout, starší kohouti mají smůlu, bude polívka z nich.
Jestli jste někdy viděli na netu video o tom, jak slepice či kohout nadšeně vítá příchozivšího člena rodiny, tak to je fakt realita a my tak asi určitě taky skončíme. Nevěřila jsem tomu, ale Květa vyvrací všechny moje dosud empiricky získané znalosti o kuru domácím.

Tak asi můžu oficiálně nazývat svoji zahrádku farmičkou.
Předevčírem už za tmy mi M. dovezl od tchýně králíkárnu i se samicí. Hned jsme ji postavili, usadili a králici dali do kotce. Jakože si ji vyfotím, abych se mohla pochlubit na blogu:

Si říkám, kurnik, přece mi hned nezdrhla. No, nezdrhla:

Strávila v krmítku celý další den, ale dneska ráno, když jsem ji šla krmit, tak už chtěla z kotce ven a skoro všechno seno měla sežrané. Tak jsem zvědavá, jak to půjde.

No a abyste neměli pocit, že se nic neděje, když nic nepíšu, tak ono se děje. M. už nemohl poslouchat moje neustálé narážky na naše bydlení, tak se nas..l a konečně udělal stěny v "obýváku". A když už v tom byl, tak je rovnou už i zasádroval a vymaloval.... Super, krásné, bordel ze sádrového prachu všude v bytě.... A teď ho napadlo, že když je to tak pěkně vyklizeno, tak by udělal rovnou i podlahu. Vymyslel si krásnou, stylovou, hodící se k cihlám a trámu, rozuměj: pro nás finančně dostupnou tak za půl roku nebo spíš později. Já v tom trapně vidím toho půl roku přeskakování skříněk u holek v pokoji a v naší ložnici. Takže asi nic, no, podlaha bude v důchodu, protože jakmile se všechno nanosí zpátky, tak už se neudělá....

Jo, a ještě k těm králíkům: sice mám samici, ale teď sháním samce na nakrytí. Mám sice domluveného na chov, ale ten je ještě miminko, takže potřebuju nějakého jen na poskákání, ať nejsme v prodlevě, než doroste do chovné velikosti. :-)

Ke dni žen dárek v podobě dvou kozenek.

Koza si vzorně počkala na jarní počasí a ve chvíli, kdy jsem konečně vypadla z chlívku, tak si porodila tyhle dvě nádhery. Tak moc jsem to chtěla vidět, a zase nic.
Musela jsem přijít pár minut po, protože jedna z nich byla ještě obalená blánami. Jen s prvním přisátím jsem jim pomohla, protože jsem se nemohla dívat na to, jak sají do vzduchu nebo se snaží sát nohu.
Matylda je prostě nejlepší. 
Tohle jsou chvíle, na které se těším a kvůli kterým stojí za to ta všechna dřina.

Mrzne až praští a koza se chystá k porodu. Termín má za necelé 2 týdny, tak doufám, že to vydrží aspoň, než poleví ty největší mrazy. Protože beran rozbil chlívek, nemám kozu jak zavřít do "tepla" a představa, že kůzle vyleze mokré do -16 stupňů taky není nijak příjemná. Tak trochu netuším, co s tím.

A můj chov kachen pět moc nevyšel. Už před vánocemi mi během dne něco odneslo kačera a kachnu, tak mi zbyla jen jedna kačenka z podzimní koupě. První nápad byl, že půjde do mražáku, ať se nám neutrápí samotou, ale než jsme měli čas to udělat, tak si našla jinou smečku a zabydlela se v chlívku s ovečkama a kozama. Je s nima sžitá tak, že by chtěla s nimi i žrát obilí z misek, ale bohužel je jich více a kačenka nemá šanci se k misce pod jejich nohama prokličkovat. A tím pádem mám vyřešený pobyt kachen v mrazu, protože kačka je pěkně v teple na seně obklopena vlnou.
Na jaro mám domluvená vejce do líhně a taky brigádníky na stavbu plotu a taky už mám vymyšleno, jak se předělá ohradník, aby nezabraňoval jen velkým zvířatům v odchodu, ale hlavně malým zvířatům v příchodu.

Prostě ty kachny chci!!!!!!!!

Tak se nám ani o Vánocích drama nevyhlo.

Už nějakou dobu jsem řešila, že jsme ovečku zřejmě koupili  nakrytou a jehňata budou do vánoc. Všechny okolo jsem tím stresovala, a hlavně sebe samu. Včera jsem už si byla teda jistá, že je porod na spadnutí a celou sváteční návštěvu jsem psala domů sms, co a jak se děje. A nakonec jsem to stejně prošvihla, protože ovečka porodila okolo 5. hod ranní. Horší ale bylo, že miminko nepilo a mamina taky moc nespolupracovala. Tušila jsem, že asi není všechno v pořádku. A protože jsem od přírody hrotič, tak mi to nedalo a zavolala jsem veterináři. Máme nového, mladého, ochotného. :-) Jenže jeho rada: namydlete si ruku a šáhněte do ní, jestli je tam uvnitř další jehňátko mě lehce vyděsila. Nová výzva!!!!!! Naštěstí jehně bylo zaseklé hned na začátku, tak bylo jasno hned. Veterinář byl u nás do půlhodinky a už mrtvou ovečku vytáhnul. Byla špatně otočená, proto to nešlo samo. Pak jsme ještě řešili, aby miminko pilo, tak jsme je obě chudinky mordovaly, jehňátku strkali vemínko do tlamičky.... Bude to pěkně tvrdohlavá ovce, protože si počkala, až odejdeme a pak už si krmení koodrinovala sama.
A mi se stresem hned ráno blokla záda a povolila, až jsem viděla, že miminko samo pije. Další drama s kozou v březnu. Doufám, že jen v mojí hlavě. :-)

Tak jsem si doplnila stavy zvířectva. V tom šíleném marasu sraček, co se poslední dobou dějou, se mi podařilo najít "pastevce", který zrovna prodává stádo ovcí, a tak mi jednu odložil. Protože jinak touhle dobou jsou už všechny navíc kusy buď prodané, nakryté nebo v mrazáku. Byste nevěřili, taká to byla haluz.
Emil byl nadšený. Já vím, že se to u těchto zvířat asi špatně odhaduje, ale od první chvíle se od ovečky (nějak mi nejde vymyslet pro ni jméno)  nehnul, když dostali seno a ona nešla hned žrát, protože čekala až odejdu, tak s plnou hubou šel za ní. Prohání kozu, když je na ni protivná.... prostě si ji hlídá.
A taky jsem sehnala kačenku a pro jistotu jsem koupila hned 2.
Prostě nádhera.
Prostě mi trochu z toho hrabká.
Máme to totiž v rodině. Babička o víkendu zapomněla poslední 3 roky života, tak stále řeší, kdy už ji odvezeme zpátky domů. První půlden to bylo vtipné.....

Tak koukám, že poslední příspěvek jsem tu hodila už hodně dávno a o tom, jak máme nová vrátka ke slepicím. Tak už je nemáme, protože přiběhli v neděli ráno 2 OBROVŠTÍ psi a vrátka zdemolovali, předtím zdemolovali plot ke slepicím, který máme jen o trochu déle, než ta vrátka a pak zdemolovali naši Grétu. Takovým způsobem, že jsme ji museli porazit. Už jsem se z toho vybrečela, vymluvila, takže nebudu řešit detaily, ale vztek a bezmoc je ve mě stále. Když pominu, že to byla skvělá ovce, tak fakt, že jsme přišli i o 2 jehňata mě pořád drží lehce nadzvednutou. Majitel psů se přišel omluvit, uhradí veškerou škodu, ale jak chcete ohodnotit kvalitní ovci a 2 jehňata?
Podařilo se mi sehnat novou ovečku, dokonce prodejce slíbil, že vybere nějakou hodně pěknou, když jsem mu popsala, proč sháním novou ovci, ale tuhle zkušenost bych si opravdu klidně odpustila. Takže tak, abyste si nemysleli, že je všechno krásné a fajn. (což si určitě nemyslíte, ale já mám někdy tendence k tomuto sklouzávat) A taky mi něco odneslo jednu kachnu....

Příspěvek pro Soňu!!!!
Naše společná dovolená s M. měla za následek spoustu dořešených drobných restů. A jeden z nich je chodníček okolo chlívku ale hlavně vrátka ke slepicím. Doteď jsem jim musela vodu dávat tak, že jsem šla do stodoly, vypla ohradník, přelezla ohradník, vzala kýbl, přelezla ohradník, nalila čistou vodu, přelezla ohradník, položila kýbl, přelezla ohradník, zašla do stodoly zapnout ohradník.
Teď už nemusím, teď už mám stylová vrátka od mého domácího instalatéra. A do zimy snad zbytek plotu místo sítě pod proudem. :-)
Jinak letos je celkem klidné léto, jen bojujeme opět s čmelíkama a klošema a už mi uhynula jedna krůta, ale slepice se naštěstí drží.
Koťátka jsme všechna udala, jen trochu moc brzy (ne úplně mojí vinou, ale mojí blbostí, že jsem se nechala ovlivnit) a výsledkem je to, že má Mína plno mlíka, tak teď jezdím po koťatech, abych jí trochu ulevila. Ještěže šla koťata ke kamarádkám a můžeme to spojit třeba s vínem....

Máme "instantní kuřata".

Alespoň takhle to nazval M. Riskla jsem další pokus a dala vejce do líhně. Moc nadějí jsem tomu nedávala, aspoň po všech těch odborných radách na netu, jak se co musí a nesmí...., když jsme většinu z toho dělali či nedělali.... Nakonec se většina vylíhla a jen dvě poslední jsme nakonec utratili, protože se očividně trápily. Ony asi ty slepice vědí,
že to nemá cenu déle čekat...
Ale co je super, že den před vylíhnutím si jedna slépka sedla na vajíčka a Klárku napadlo, že místo čekání na další kuřata, jí tam šoupneme už ta hotová. No, a světe div se, ono to vyšlo. Takže kvočna po jednom dni sezení, měla krásných 9 kuřátek, které si odchová a já jsem bez práce. :-)

V sobotu jsme odjeli s přáteli na hory na chatu. Plán byl odpočívat. Ale před odjezdem totální stres, aby při tom mém odpočinku všechno v domě nespadlo a neumřelo. Nakonec Barča, která to měla oficiálně na starost většinu věcí neudělala a to co udělala, tak polovinu z toho jen napůl a světe div se, nic nespadlo a všichni přežili, jen chudinka musela stihnout za pár hodin od našeho návratu domů to, na co měla 2 dny.
A já si odpočinula tak, jak už snad několik let ne. Protože poprvé od doby, kdy máme dům jsem víkend proležela aniž bych byla nemocná, či nemohoucí. A hlavně žádná wifi ani skoro signál na telefon, jen spousta knih, jídla a spánku. Všichni jsme si tak lebedili, že jsme ani žádnou stolní hru nerozjeli, protože se nikomu nic nechtělo.
Nádhera. Na fotce je jediná moje fyzická víkendová aktivita.

Takže po kontrole/prosvícení vajec jsme došli k názoru, že to nemá cenu. Naštěstí se jedna slépka umoudřila a sedla. Sice to budou všechno asi bílí kohouti, ale maso taky dobrý.

Máme oplocené slepice!!!!!!!!!!! Neuvěřitelný úspěch. Sice ještě není dotažený, jsou v něm díry, kterými si některé slepice chodí ven i dovnitř, podle toho, jak se jim to hodí.....Ale většina je uvnitř. Jak já jsem blažená....

Kachny sedící na hnízdě u ovcí nevyseděly žádné kachně, a když postupně povyhazovaly nedovylíhnutá vejce a mě to přestalo bavit, vyhodila jsem je. Jsem zvědavá, jestli pojedou ještě jedno kolo.
Takže výsledný počet kachen na maso je zatím 5 ks. 7 z líhně - 2 jsem prodala a jedno vyměnila za cenné rady a kus domácího  kozího sýra. A 1 kus z hnízda v hnoji. Ale už zase víme, co uděláme jinak. Snad to stihnem, než nám začnou kachny snášet podruhé.

No a na fotce vidíte, jak to vypadá když:
- chcete nechat trávu pro zvířata na spasení a nemáte čas ani kapacitu to místo ohradit
- chcete přerostlou trávu, kterou by už zvířata jen zválela místo snědla, posekat a pokazí se vám sekačka
- když se po pár metrech pokazí i křovinořez

Po úspěchu s kachnama, jsem se rozhodla, že vyzkouším líheň na kuřata. Hlavně teda proto, že žádná ze slepic se nemá k tomu, že by zasedla. Takže jsem si nastřádala asi 15 vajec správného tvaru,

velikosti a barev, protože jsme genderoví rasisti a chceme jen tmavé a chceme hlavně slepice a kohouty si necháme na jindy. Měla jsem je nachystané na stole. Pak jsem si připravila líheň do koupelny, aby nikomu nepřekážela, naskládala vajíčka, pokropila a nastavila správnou teplotu. Pak jsem šla do kuchyně, že si dám večeři. Ptám se Barči, kde mám ta 2 uvařená vejce. Překvapeně na mě kouká a říká, že je dala k těm ostatním na stůl......
Nakonec jsme je našli, ale stálo nás to jedno syrové vejce.
No a pak začala úřadovat babička. Jeden den otočila kolečkem, kterým se reguluje teplota na maximum. druhý den zase na minimum..... Nikdo nechápe, co ji to napadá, ale asi v rámci své stařecké demence to nechápe ani ona sama. Dneska budeme prosvěcovat a uvidíme, jestli nebudeme muset rozjet nové kolo.
Poslední dobou zažívám docela bojkot jakéhokoliv mého úsilí.
Koupila jsem si v Polsku už vzrostlou rebarboru, protože mi nikdo nebyl ochotný kus darovat, každý jen sliboval. Zasadila jsem a radovala se, že příští rok už budu mít svoji. Barča totiž miluje rebarborovou marmeládu. No a pak šel M. sekat trávu.... Dodám k tomu jen to, že přibral i borůvku, kterou už mám pár let, ale vždycky mi ji někdo ožral.
Snažím se pěstovat zeleninu ze semínek, ale většina mého několikaměsíčního snažení dopadne tak, že  mi to slepice rozhrabou a vyklovou. Plot u nás začíná být sprosté slovo. Ale mám naději, že příští rok to vyjde......

Tak jsem se trochu s tím videem unáhlila, no.
První sedící kachna má jen jedno mimino, které se nám teda hned první den málem utopilo, protože jsem aktivně nalila kačeně do lavorku vodu, aby nemusela daleko. No a miminko si šlo zaplavat a už nemohlo vylézt. Koukáme tak s Barčou z okna, kocháme se, jak si krásně plave, než nám došlo, že vlastně mu nic jiného nezbývá..... No, klasika, dejte mi něco živého a já to zlikviduju. Lavorek jsem teda vylila a kachna si poradila i bez něj. Hned za 2 dny si došla sama k jezírku a plavou si spokojeně tam. Tento víkend by se snad měla začít klubat kachňata z hnízda, kde sedí zbývající 2. Jsem zvědavá, jestli z toho něco bude, protože beran jim ta vejce dost protřídil, ale už jsem vzdala svoji snahu cokoliv regulovat a řešit.

Pořídila jsem si  3 krůty. Takže mám definitivně splněno co se týče zvířectva. Původně jsem chtěla na jídlo jen 2, ale nějak se to vyvrbilo a já jdu studovat chov a odchov.

A taky stále řešíme kozy. Matyldě se radikálně snížila dojivost a já nevím, jestli to je špatným žrádlem nebo jestli holka bude dojit tak málo, protože je prostě taková. Takže jsem dokoupila různé druhy zrna, budu muset dokoupit seno a uvidíme. Taky jsme snížili počet koz a byla jsem dost překvapená, jak je kozí maso chutné, i když už nebylo nejmladší. Do mladé kozičky se M. nějak nechce. Ale zatím je to zvládnutelné.

Na fotce je "starý" kačer při pokusu o seznámení s miminama z líhně. Moc to nedopadlo a každý si jede svoje vlastní pecky.

Nakonec se postupně vylíhlo z 10 zachráněných vajec 9, ale 2 mimina jsme dali pryč, protože nemohla chodit a ostatní by je stejně utrápila. Horší je pro mě se koukat, jak po nich ostatní šlapou........ Už chápu, proč ptáci, jakmile se začnou líhnout mladé, tak na ty další dlouho nečekají, očividně to má význam..... Ta kachňata, co se vylíhla jako první, jsou největší a nejsilnější. Tak uvidíme, kolik jich dojde na pekáč. (to je fakt morbidní, já vím -zázrak zrození za účelem smrti)...
Další kachna sedla na vejce, akorát se chvilku přetahovala s již sedící, tak jsem tam naběhla a rozdělila jim to, tak jsou teď spokojené a sedí vedle sebe. Gréta si tam k nim občas lehne, položí si hlavu skoro na ně a mám podezření, že se jí líbí to, jak do ní štípají zobákama.
Takže máme zatím 7 vylíhnutých a pak 27 v čekárně.
Víte, jak to u nás bude za pár týdnů vypadat?

Pokud jsem si myslela, že něco nepochopily kachny, tak rozhodně ta nechápavá jsem já. Nebo spíš dle mého muže jsem netrpělivá. Minulý týden si sedla další kachna na 12 vajec, ta poslední zbývající nesedící jí tam do hnízda každé ráno přihodí jedno další, ale jelikož jsem to čekala, tak jsem ta původní pokreslila fixem a každý den, když se jde kačena projít, tak jí to nepokreslené vezmu. Problém je, že má to hnízdo v ležení pro ovce, což jsme sice vyřešili zatím deskou nad ní, ale až se vylíhnou mláďata, tak to budeme muset nějak vykutit jinak. Asi na pár týdnů uděláme výběh ovcím jinde.
No a naše líheň? To je taky akce jak prase.
26. den - nic (to se mají oficiálně kachňata líhnout)
27. den - nic
28. den - nic - v líhni to začalo smrdět - došla mi trpělivost a v rámci zklamání jsem vejce vzala a že je dám aspoň psům, ony ty zkažené milujou. Tak jsme jim dali jedno, Maxina si labužnicky pochutnala na skoro dolíhnutém kachněti a já se jala vylupovat další do mísy, abych trochu koordinovala skořápky okolo baráku.....Skoro jsem u toho brečela, že jsme museli udělat chybu někde na konci, když najednou M. říká - Ty koukni na to, ony se hýbou!!! - Tak to jsem začala brečet opravdu a valila se zbytkem vajec zpátky do líhně. A co myslíte?
31. den - začala některá vajíčka pípat a praskat.
Takže jsem úspěšně zlikvidovala 5 životaschopných kachen a z těch zbývajících 10 zatím vypadají nadějně 3.

Reaguju na komentář k minulému mému výlevu. :-)

Přes velikonoce dorazila paní, co má kozenky déle než já a uklidnila mě, že je vše v pořádku a že opravdu koza dává miminům napít. Takže jsme ráno holky rozdělili, mladé zavřeli, velkou nechali volně, (nebo naopak) a večer jsme nadojili z obou struků skoro litr mlíka. Nádhera. Akorát trochu bojujeme, že koza se nechá, jen když žere, pak je to souboj o to, kolik nadojeného mlíka si nechám vylít při pokusu o nadojení dalšího. Ale učíme se, i koza. Jen já u toho hrozně a někdy i sprostě nadávám, ale snažím se klidným hlasem,abych kozu nestresovala a hlavně jsem zjistila, že to stejně k ničemu nepomůže, že když chce skákat, tak prostě skáče...... Ale po 3 dnech má i ráno vemínko krásně souměrné a hlavně úplně prázdné.....

Taky líhneme kačenky.... Indičtí běžci jsou super, akorát jsem měla pocit, že nějak nepochopili, že jsem po nich kromě sbírání slimáků a snášení vajec, chtěla taky další kačeny na jídlo.... Vejce snášely, kam se jim zachtělo, kachník vzaly na milost na 2 dny, ale za to můžou asi kozeny (viz přiložené foto). Tak jsem to vzdala a půjčila si líheň. Starou dobrou komunistickou výrobu. Asi jediné, co z té doby obdivuju, akorát je mi jasné, že za kvalitu tehdejších výrobků nemohli komunisti.....
Takže jsme si to nastudovali na netu, jak se to vlastně má dělat a líhneme... A kupodivu asi to funguje a hlavně máme dokonalého kačera, protože všechna vejce byla oplodněná a vyvíjejí se. Uvidíme, jestli to taky dotáhnou do zdárného finiše.
No a pak jsme na druhý den, kdy jsem rozjela umělou kachnu, našli hnízdo v kompostu, udělaly si tam holky svoji díru, nanesly si tam cca 10 vajec a po pár dnech si na ně jedna sedla a ostatní snášejí od té doby k ovcím.
Tak asi pojedem letos ve znamení kachen.
Jen slepice na nás ser.. a na vejce si žádná nechce sednout a já z obavy, abych si nezatáhla nějakou nemoc do hejna, nemám odvahu si letos koupit nové. Takže asi po vylíhnutí kačen, rozjedu další várku s kuřatama.

Stále více jsem přesvědčena, že těm kozám nerozumím. Tak moc, jak je mi s nimi dobře a připadají mi úžasné, tím více jsem v koncích a absolutně netuším, co dělat, abychom nadojili aspoň litr denně. Ani netuším, jestli to mlíko vypijou mimina, nebo prostě koza nemá.
Mám v plánu spíchnout kozeně podprdu, aby se kůzlata k vemenu nedostala, abychom zjistili, jestli se jí za ten půlden něco udělá. Na druhou stranu má půlku vemene zatvrdlou a já nejsem schopna ten vnitřek (ať už je to cokoliv) rozmasírovat a vydojit, jako to šlo na začátku.... Mámo obavy, že jsme něco hódně pos.....

Tak už zase bojujeme s dojením, Myslím. Já tomu prostě nerozumím, co se s tou kozou děje. Před pár dny jsme si všimli,že nechce nechat kůzlata sosat. Struky má úplně černé, a strupaté. Tak jsme ji násilím trochu vydojili, namazali mastičkou a čekali, co bude dál. Další den, když jsme naběhli se stejnou taktikou, tak nás vystrnadila kůzlata a využila toho, že jsme kozu drželi, a vysosaly ji. Stroupky už neměla.
Mám ale obavu, že se koza zasušuje a my budeme bez mlíka. Vemínko má skoro prázdné, že není do vymačkat..... Lehce mě to stresuje. Řekla jsem si, že budu už 2x denně chodit chlívku a kozu držet, aby se mimina napila a třeba se to ještě rozjede. A uvařím ji nějaké dobroty, aby to šlo lépe.
Já už chápu, proč je kozí mlíko tak drahé. A až se jednou (vidím to tak na důchodový věk) dostanu k nějaké distribuci já, taky nebudu z levného kraje.
Ale furt mě to neskutečně baví a dělá dobře na duši.

Mám teď svůj rituál, že každý den po práci vezmu feny a jdu si sednout k jezírku si číst. Stejně si ale nečtu, protože prostě pozoruju to moje stádečko, jak tam tak chodí a žere
si a mečí a bečí.....

A máme zaseto.....

A máme včely ....

Tak, už nebojujeme s dojením.

Po poslední akci, kdy jsme vydojili kozu skoro do sucha se kůzlata umoudřila a pijí už z obou struků a koza nepustí ani kapku nikomu jinému. Taky už je pouštíme na celý den ven z chlívku, běhají si v ohradě a kupodivu ani nelezou nikam jinam, asi jim to stačí, zatím.
Beran se uklidnil a občas se s levou kozou potrkají, ale vydedukovali jsme, že to tu kozu asi baví, tak ho provokuje, protože beran kůzlata nechává na pokoji a ani Matyldy si nevšímá.
Co je teď můj aktuální největší problém, tak že nemůžu sehnat potravinářskou pšenici na zasetí. Včera jsem zase narazila omylem na článek o pečení chleba.....mletí mouky a k tomu byly druhy mouky.... a zjistila jsem, že je zase všechno špatně. A je to ještě horší, protože nemůžu tu správnou pšenici na Severní Moravě nikde sehnat. Buď mi chtějí prodat celý kamion, nebo už jsou vyprodaní.
Ale neuvěřitelně si užívám ten fakt, že tohle je můj největší problém. :-)

Pořád bojujeme s dojením. V neděli jsme nadojili 200 ml výborného, krásně tučného mlíka a tím Matylda skončila. Od té doby nepustí ani kapku a já jsem čím dál víc v koncích, jestli s ní bojovat, nebo to nechat být. Kůzlata se občas z plného vemene napijou, ale oproti vycucanému je to nic.
Věděli jste, že koza umí stojku? A vydrží na těch předních nohách i nějakou dobu stát?
Nevycházím z údivu.

Tak nakonec pomohl "přítel na telefonu", který rezolutně řekl, že za každou cenu vydojit. Naštěstí se povedlo, ale s pomocí M., který svou obří silou držel kozu v přijatelné poloze a já mohla masírovat a nahřívat a dojit.... Mohly by se mimina umoudřit a začít pořádně sosat z obou struků.