úterý 24. února 2009

Moje babička milovala nákupy u vietnamců. Líbilo se jí, kolik tam mají věcí a jaké fajné věci a levné...oblečením počínaje a hračkami konče. Něco na mě, na moje nacionální myšlení, názor na neplacení daní..... Postupně nás těmi věcmi zásobovala a já je postupně nenápadně vyhazovala.... Babička v létě odešla a já doma postupně nalézám její dárky, které unikly mému jinak ostřížímu mateřskému zraku. A nemám sílu je vyhodit. Nedávno chtěly děti vyhodit gumového panáčka, co si babička přivezla kdysi dávno z "Prátru". Měla dva a nějak je pojmenovala. Chce se mi brečet z toho, že si nemůžu vzpomenout, jak. Našla jsem taky příšerného umělého ptáka v kleci na baterky, kterého si moje děti vynutily na jedné z návštěv a já si toho nevšimla. Nevím, jak dlouho mi bude trvat tu hrůzu vyhodit. Moc mi toho po babičce nezbylo, asi nejvíc vzpomínek, ale některé věci opravdu oceňuju až teď, když tu není. A pořád mi moc chybí. Na to, jak byla na všechny okolo zlá, jak viděla jen to špatné, mi strašně moc chybí. Když odešel děda, tak to sice bylo smutné, ale tak nějak přirozené. Odchod babičky je doteď pro mě neuzavřený a svým způsobem bolestivý. Ona tady prostě měla být napořád. Život bez babičky není úplný. Nemám ani odvahu jet do Opavy, že to bude příliš bolestivé. Moje dětství prožité u nich, možná i to, že jsem byla jejich oblíbená a babiččiných extempore jsem si užívala nejmíň z celé rodiny, má za následek, že jsem nejspíš jediná, komu se po ní tak moc stýská. A vlastně jsem to ani nečekala, že mi bude tak moc chybět. Hrozně bych ji chtěla zpátky. Je to moje jediné nereálné přání, které mám (kromě toho, že chci pořád ještě zhubnout). Že ji chci zpátky a chci se rozčilovat, že místo aby normálně zvedla telefon, tak mačká tlačítka a moje uši slyší jen pískání, chci ji vozit na nákupy a šílet z toho, jak ji to dlouho trvá, chci k ní jezdit na obědy, kdy uvaří pro 8 lidí 4 řízky a malý hrnec brambor. Chci, aby mi vnucovala staré jídlo s tím, že my to ještě sníme, a já ho chci pak hned vyhazovat do popelnice. Strašně moc mi tahle část života chybí a není nic, co by mi ji nahradilo, co by přišlo místo toho........