pátek 1. června 2018

Máme doma Květu. Květa je z rodu kuru a to domácího. Dala jsem si do líhně 20 vajec s nadějí, že budeme mít spoustu kuřátek a některé i slepičky a některé i kohoutky, abych měla z čeho vařit polévku. Vylíhla se akorát Květa v květnu. Květu máme doma v košíku, protože potřebovala teplo a hlavně společnost, jak to tak pozoruju. Květa si volně doma po kuchyni chodí, se.e jak je jí libo a hlavně mě stále pronásleduje. Když je na chvilku sama, tak dělá kravál, dokud se jí někdo neozve a pak běží za ním. V noci už naštěstí spí Květa bez lampičky, pochopila, že ve tmě se spí lépe. Už taky byla Květa zašlápnutá, protože se motá pod nohama, naštěstí jí trvalo jen týden, než se dala dokupy a vypadá, jako normální kuře.  Květa nechce k ostatním slepicím. Když se jí snažím asimilovat do hejna, skáče mi do klína. Jestli bude Květa kohout, starší kohouti mají smůlu, bude polívka z nich.
Jestli jste někdy viděli na netu video o tom, jak slepice či kohout nadšeně vítá příchozivšího člena rodiny, tak to je fakt realita a my tak asi určitě taky skončíme. Nevěřila jsem tomu, ale Květa vyvrací všechny moje dosud empiricky získané znalosti o kuru domácím.