pondělí 29. prosince 2008

už stárnu?

Včera jsem shlédla film "Notebook", v češtině je to myslím "Zápisník jedné lásky". Další z filmů u kterých brečím zhruba polovinu času a ne tím, jak je to stupidní. Já prostě miluju romantické filmy o neverending love. Ale ne ty klasické americké, u kterých v prvních 10 minutách víš, jaký bude závěr filmu. Miluju ty, které ti zanechají pocit pod kůží ještě druhý den a ty musíš přemýšlet, jak by to bylo, kdyby to udělali jinak, nebo jak moc bys chtěla prožít něco podobného. Jsem realistka, takže vím, že mě pravděpodobně žádný zásadní zvrat v mém milostném životě nečeká (díky Bohu). Ale věřím na lásku na celý život i na to, že to nemusí být pořád nuda. Většinou je těžké z toho klasického stereotypu vydolovat něco, co ho naruší. Pro mě teda jo a nechávám se udyndat tím, jak je to moc těžké a jak na to není čas ani energie. Takže teď o vánocích slintám a užívám si to, co mám v rodině, kterou jsem "vyfasovala" a to, že chlopek není unavený k padnutí, ale vymýšlí blbosti s dětmi i se mnou. Snažím se nemyslet na to, že to už za týden bude zase ta klasika, ale třeba se povede a ještě koncem ledna si budeme užívat to, že jsme spolu rádi a těšíme se na sebe. Ono to tak je, jen ta únava a stres jsou většinou větší a tenhle pocit snadno zastíní.

středa 17. prosince 2008

Buďte v Novém i novém roce požehnaní a s Bohem.Naplno sosejte jeho lásku a milost, která nikdy a nikde nekončí.

úterý 9. prosince 2008

Už jsem fakt unavená


Každý prosinec je stejný, přestože se každý podzim těším, že to třeba bude jiné. Letos jsem si to taky říkala. Vánoční majáček organizujou více holky než já, až jsem z toho nervózní, že něco zapomenu zajistit, ale stačí, že na mě hodili sváteční slovo. Pokaždé, když si na to vzpomenu, tak se mi udělá trochu nevolno.
Ve škole jsem měla pocit, že je to pohoda a žádné zkoušky před vánocemi, "v klidu" se o svátcích všechno doučím a v lednu skasíruju známky, ale dneska jsem dostala pecku v podobě nezapsaných nebo zapomenutých úkolů. Do angličtiny napsat esej ve stylu maturitní zkoušky - nové, naučit se gramatiku, co jsem odflákla a jen tak tuším o co tam jde. Z toho bude test. Pak mám němčinu, do které musím napsat taky pár řádek o tom, jaký mám den a zároveň se doučit na písemku, kterou jsem minule vybojkotovala. A to jsem začala se základy, protože je prostě nějak neumím. A to všechno mít za týden!
No a vrcholem všeho je, že jsem teda zvládla udělat kalendář na další rok relativně v termínu a myslím, že se mi docela povedl. Co se mi ale fakt nepovedlo je hlavní strana mého kalendáře. Krásnými velkými písmeny jsem tam vytvořila nápis 2008. Viděla to Silva a nevšimla si, samozřejmě jsem to zjistila až po vytisknutí. Péefko jsem udělala taky na tento rok, ale naštěstí jsem ho ještě nenechala vytisknout. Jen jsem vymazala formát, ve kterém bych jen vyměnila číslici, takže to musím dělat celé znovu. A ten dokonce viděla i Ája dohromady se Silvou a taky si nevšimly. Už jsme unavené všechny!!! Ale nestěžuju si, i když si stěžuju. A proto miluju letní prázdniny, protože to je opravdu jediný čas, kdy fakt nic nedělám. Fakt.

středa 26. listopadu 2008

Ach ta láska....


Kamarádka je zamilovaná. Ale takovým způsobem, že až nechápu. Lítá minimálně 10 m nad zemí, neustále se culí, furt něco hledá, když se se mnou baví, podezřívám ji, že mě vůbec nevnímá. Je to krásné. Fakt ji závidím. Po 11 let manželství už nic jiného nezbývá. Já vím, že můj vztah s chlopkem je o něčem jiném a za nic na světě bych ho neměnila. Ani vztah ani chlopka. Ale tohle už s ním nemám šanci zažít. Nebo by tomu muselo předcházet něco, co by náš vztah natolik zničilo, že bychom museli začínat znovu a to mi zato absolutně nestojí. Nicméně je to moc příjemné vidět někoho zblízka tak moc in love. Když se zmíní o tom, co si spolu špitají do telefonu (a je mi jasné, že to je jen špičička ledovce), až se mi svírá. Užívám si to s ní a moc jí to přeju, není nic hezčího, než na tomhle založit vztah. Vím, že to není nic nového a spoustu lidí to prožívá. Asi se mě to dotýká víc, že onu dotyčnou mám moc ráda a moc jí to přeju. Už abychom s OT začali plánovat další rozlučku se svobodou. Dávám bolševikovi ne rok, ale půlrok, maximálně dva.

úterý 4. listopadu 2008

Pokračování


U nás asi nikdy není jisté, jak věci dopadnou. Náš pozemek je sice pořád ve hře, ale jestli tam nakonec budeme stavět, to není vůbec jisté. Děda se totiž rozhodl, že ho chce rozdělit na několik kousíčků a my na dalším sídlišti bydlet opravdu nechceme. Začínám být trochu ve stresu, jak to vlastně dopadne. Vyjde vůbec něco? Celý můj život je tak trochu nejistý, mám pocit, že ho nevytvářím, jen reaguju na dané situace. Máloco je u mě o tom, že jsem se pro to rozhodla a šla si zatím. Většinou je to tak, že se něco přihodí a já to musím řešit a pak se přihodí něco dalšího a já se tomu zase přizpůsobím..... V podstatě to není až tak hrozné, akorát je problém něco dlouhodobějšího naplánovat. Neznám dne ani hodiny.

sobota 25. října 2008

Ulítávám





















Tak tohle je zpěvačka, která mě okouzlila. První zmínku jsem o ní zaregistrovala ve filmu Láska nebeská(Love actualy) - jeden z mých TOP. Jedna z hlavních hrdinek ji má moc ráda a dostane k Vánocům od manžela CD jejích písniček (což by ji zřejmě kdykoliv jindy potěšilo), ale v tu chvíli čekala náhrdelník, který našla o pár dní dříve v jeho kapse. Okamžitě ji došlo, kde skončil. Pokaždé tuto scénu prožívám, hlavně pro způsob, jakým situaci hrdinka vyřešila. Ale až nyní jsem si našla onu zmiňovanou zpěvačku. Celý soubor má asi 2 Gb, stáhla jsem to s tím, že si poslechnu a vyberu, co se mi bude líbit, zbytek vymažu. Nevymažu nic. Joni Mitchell je dokonalá, každé z jejich CD je trochu jiné a přitom dokonale poslouchatelné... Mám na dlouhou dobu vystaráno s výběrem hudby k čemukoliv.
http://nz.youtube.com/watch?v=i2wgxeYy4RE&feature=related
Ačkoliv je zařazen mezi moje vánoční, jdu si ten film pustit.

neděle 12. října 2008

Snadné řešení pro Barču


Barča dneska bude slavit narozeniny se svými kamarádkami. Ráno vstala, nadšená, natěšená.... Tak jí povídám: "Barčo, dneska ti přijdou ty holky, musíš si uklidit v pokojíčku na tu oslavu." Bára se rozhlédne a pak řekne: "Tak ta oslava může být v obýváku, ne?"

sobota 11. října 2008

Konečně něco !!!


Tak a máme to asi vyřešené. Máme pozemek, kousek za Havířovem, od dědy, zadarmo.
Soni a vy všechny, co jste na mě dělaly poslední dobou psychický nátlak, jak vám po mě bude smutno, už můžete klidně spát.
Tohle by měla být snad poslední verze našeho pachtění se za domečkem.

neděle 28. září 2008

Barča zase bodovala


Ve čtvrtek jsme byli celé odpoledne v Opavě. Babička měla pohřeb a pak jsme se zdrželi u strejdy a vzpomínali na to, co jsme s dědou a babičkou prožili. Bylo to moc fajn, jen jsme se vrátili dost pozdě a Bára neměla hotové úkoly. Takže jsme do 9. hodiny řešili sešity. Bára si nevěděla rady s tím, jak nakreslit 2 postavičky, když přecházejí přes silnici. V rámci úspory času jsem ji tam něco tužkou nakreslila s tím, že si zbytek dokreslí ráno. Ráno jsem ji samozřejmě zapomněla vzbudit dříve, takže se zase spěchalo a v tom frmolu za mnou přišla s tím, že se jí to nelíbilo, tak ty postavičky vygumovala a bude je kreslit znovu. No, ječela jsem. Takže jsme to nějak splichtili s tím, že si to dokreslí o přestávce. Když už na poslední chvíli odcházela (nebo spíš odbíhala) do školy, tak se jí ve dveřích ptám, jestli si nezapomněla ten úkol sbalit do aktovky a Barča mi vesele povídá : " Ne mami, já si ho nevzala, my ho máme až na pondělí." V tu chvíli byly moje pocity hodně smíšené.

pondělí 22. září 2008

No tak nic

Tak je to vyřešené. Byli jsme předběhnuti někým jiným. Nevím, jestli mě více štve ten dům nebo to, že nebude žádná změna. Zase jsem se na něco připravovala, něco plánovala, rozdýchávala a zase z toho nic není. Ani se mi to nechce komentovat.

sobota 20. září 2008

Hnízdo

Tak úlet se stává realitou... Začali jsme řešit, jestli by se to nedalo nějak zařídit, abychom do toho našeho polorozpadlého hnízdečka opravdu nemohli doletět. V pondělí jdeme zjišťovat, jestli by nám nějaký rozumný finanční ústav nedal pár korun a v sobotu se jedeme podívat naživo, jestli to je to pravé ořechové a má cenu o tom vůbec uvažovat. Vše je zatím ve fázi modliteb a přání. Je spoustu důvodů, proč zůstat a asi stejný, proč odjet. Tak uvidíme, uvidíme

středa 17. září 2008

asi úlet

Tak tady bych asi chtěla bydlet, ale když si to vezmu rozumem, je to úlet. Ale hrozně bych chtěla. Je to daleko, ale je to tam, kam jsem se chtěla vždycky vrátit. Žila jsem kousek od tohoto místa 4 nádherné roky. Chci zase začít znovu? Nechat rozjíždějící se práci? Nechci. Nešlo by to přesunout tam? Vím, že nejde. Ale řeším to víc, než kdykoliv předtím. A asi pokud se nám podaří sehnat peníze, jdeme do toho. Poslední dobou se moc modlím za domeček, skoro zoufale. Já jsem prostě v tomhle ohledu zoufalec. Dům je přesně takový, jaký jsem vždycky chtěla, jen ten jeho stav je trochu horší, ale to se dá spravit. Doufám. Doufám. Doufám....... že tam třeba budeme moct uletět.

pondělí 8. září 2008

Indiánky z ???? odkud?

Tak to dopadne, když necháte mezi klasickými barvami barvy na obličej.















Ale holky se skvěle bavily minimálně 2 hodiny.

čtvrtek 4. září 2008

Hola - škola


Bára je sice poslední dítě, ale asi právě proto všechny její první aktivity více prožíváme. Zřejmě proto, že už není nikdo po ní, kdo by nám dal možnost prožít další poprvé. A letos jde Bára poprvé do školy. Když jsem ji viděla včera, jak s úsměvem jde ze školy, doma si nadšeně dělá úkoly... Prostě mě to dojímá, moc. A na druhou stranu je mi to líto, protože některé krásné poprvé se už nevrátí a těch věcí je spousta, nejen u dětí...

pondělí 1. září 2008

Jen tak

Já mám sezónní aktivity. Něco dělám v létě a něco zase v zimě. Teda spíš v létě nedělám to, co dělám v zimě. Ale nevím o ničem, co bych dělala jen v létě. Třeba pletu jen od září do března, pak mě ani nenapadne, abych šáhla na jehlice.
A teď jsem zjistila, že mám další takovou sezóní zálibu a tou je scrapbook. Sice si přes rok něco málo udělám, ale nevěnuju tomu tolik času a hlavně mě to nebaví tolik, jako na podzim. Takže si teď užívám u kompu.

pátek 29. srpna 2008

Radost až na kost

Dneska se mi splnil několika-(skoro se dá říct dlouho)-letý, sen. Od kamarádky Edity jsem dostala domácí pekárnu. Na můj vkus i počet dětí doma je sice trochu malá, ale to mi v této chvíli absolutně nevadí, protože se samozřejmě darovanému koni na nic nehledí a já jsem nadšená nadšená nadšená z toho, že snad konečně budu moct s úspěchem dělat kynuté buchty. A pak bude nadšený i chlopek. Určitě.
O den později:
No, tak jsem to zkusila a teda asi se fakt se mnou to kynuté těsto nebaví, ať už s přístrojem nebo bez něj. Nevyšlo to. Nevykynulo to, nedopeklo se to..... Takže na buchtu si absolutně netroufám. Pomoooooooooc !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
O další 2 dny později:
Sláva, sláva, haleluja. Povedlo se!!!!! Problém byl ve 2 roky starém sáčku s kvasnicemi. No jo, příště budu lépe prohlížet expirační dobu na surovinách. :-)

čtvrtek 28. srpna 2008

sen


Dneska v noci jsem se proměnila v ptáka. Nebyl asi moc hezký, protože se Bára vzbudila s pláčem, že se jí zdál škaredý sen. Přišla k nám do ložnice a já si užila další mou noční akci, kdy nemůžu usnout, přestože jsem utahaná a čas na vstávání ještě nenastal. Takže jsem od 5. hod ranní stihla s Bárou nastrouhat jablka, upéct závin, zavařit 2 sklenice kompotu, udělat další kompot k obědu (to abych asi nějaký uvařila, že) a vzbudit svého chotě snídaní do postele. Prostě vzorňačka. Alespoň pro jeden den.

Jo a za chvilku budou Vánoce. Vždycky jsem z téhle hlášky, pronesené dříve než v říjnu, šílela. Letos jsem si to v srpnu prožila. Pekla jsem před 2 dny navečer štrůdly a smrákání venku a vůně skořice ve mě vyvolaly vánoční atmosféru. Ať už je škola, začínám blbnout.

pátek 22. srpna 2008

Inspirace

Jak je fajn, mít kolem sebe lidi, kteří mě neustále motivují používat a rozvíjet "hřivny".



















Když vidím práci jiných, hned mě to "chytá" taky něco vytvořit. A vím, že já takhle působím na jiné. Nemám toho sice tolik, jako ti, co inspirují mě, ale to není důležité. V tomhle oboru jistě platí heslo, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.

















Takže si sem házím fotky závěsů, co jsem ušila holkám do pokojíčku. Původně jsem sice chtěla něco více kombinovaného, ale lenost a nedostatek času mě donutila řídit se tím, že v jednoduchosti je krása. Ještě kdyby si tak holky udržovaly pořádek a ten pokojíček vypadal pořád tak sladce, jako na začátku. No co, člověk nemůže mít všechno. :-)

čtvrtek 21. srpna 2008

Konec prázdnin


Letos poprvé jsem ke konci prázdnin v klidu. Žádné stresy, kdy už ta škola začne.... Jasně, těším se. Ten každodenně-týdenní stereotyp je k něčemu dobrý.
Na druhou stranu jsou už děti větší a jsou schopné se většinou zabavit samy, takže když jim vymyslím jakoukoliv akci, tak je to příjemné pro nás všechny. A tím, že už budem do konce prázdnin doma, tak nejsem ničím vázána (teda prachama, jako vždy) a můžu si vymýšlet operativně aktivity ze dne na den.

















Jako třeba malý výlet na Těrlickou přehradu, kde jsou děti ve svém živlu.
Janek si chytá ryby, ostatní mu "pomáhají",nebo si vymýšlejí svoje vlastní zábavy.



úterý 12. srpna 2008

Jasná budoucnost

Tak mě překvapila babička sama. Tím, že odešla. Ve chvíli, kdy jsem pro ni vyřídila postel, naplánovala stěhování pokojů a malování... Teď už nemusím řešit, co bude s Majáčkem.


V noci, než jsem usla jsem řešila to, jak je někdy naše břemeno těžké. Asi jsem už dlouho žádné tak náročné nenesla, ale včera jsem měla pocit, že mě zavalí. Tíha starosti a hlavně toho, že se blíží něco o čem netuším jaké bude. Nakonec mi v té nejhorší chvíli vyvstalo slovo z bible : "Vždyť mé jho netíží a břemeno netlačí". Bůh od nás chce, abychom mu to svoje břemeno odevzdali s tím, že to zvládneme, že On bude ten, kdo nám v tom pomůže, On ho ponese spolu s námi.
Možná o to horší je pro mě teď zase všechno nechat být a pokračovat v tom, co se ani nestihlo naplánovat. Možná šlo o moje rozhodnutí, že do toho opravdu půjdu i když je to oblast pro kterou nejsem stavěná. Vždycky máme rezervy abychom zvládli to o čem si myslíme, že nejde....................

Nejasná budoucnost

Nejde mi spát, jak se mi honí hlavou, to co možná brzy přijde. Přemítám různé scénáře a žádný mě nijak neuspokojuje, z každého vyjde někdo, komu nová situace neprospěje. Zítra se dozvím, jestli si budu moct vzít babičku domů. Děsí mě to. Jak to bude vypadat? Zvládnu to vůbec? Zvládnu se dobře postarat? A hlavně zvládnu se vzdát toho, co teď dělám? Netušila jsem, že mě moje práce baví natolik, že mě bude mrzet jen omezení, natož úplný konec. Nechci ztratit kontakt s mamkama, nechci nechodit na akce, které jsme naplánovaly. Ale budu muset. Jednou jsem řekla, že si babičku k sobě vezmu, tak to udělám. Navíc jí bude u nás líp (doufám). Je to šílené přemýšlet o tom, jestli dostává pořádně napít, jestli mají sestry dost trpělivosti ji krmit. Asi nemají a já jim to nemám za zlé. Už tak to mají náročné, proto si ji vezmu domů, aby ten konec byl důstojný a takový, jaký bych ráda jednou dopřála sama sobě. Doma. Babičce je to jedno, je mimo a chce jít domů k sobě, protože tam musí uklidit. Nedochází jí, že už sama nikam nepůjde. Není zlá, paranoidní a pokud ano, tak jen v dobrém. Chílemi je to i legrace, když mi vykládá, jak je moje sestřenice milionářka, ale je "hlupa, bo si ani šici stroj nekupi". K čemu? Já být milionářka, tak si koupím švadlenu i se strojem. Na druhou stranu je to strašné, že je mozek out. Často vzpomínám na svoje dětsví strávené s babičkou a dědou v Opavě. Milovala jsem to tam, zahradu, večerní chytání ryb s dědou, zpívala jsem pro všechny tiché blázny okolo Sádraku. Teď je z toho místo se spoustou stánků a lidí.... Nebude už proč do Opavy jezdit.... A taky se děsím toho, až babička odejde. Jak tohle zvládnu? Co děti, bude to pro ně pozitivní zkušenost? Odborníci se shodují, že určitě. Že v dnešní době se umírání zinstitucionalizovalo. Prostě dáme staré lidi do nějakých míst, kde se o ně postarají a pak nám nahlásí, že už je po všem. Asi je to snažší, ale je to snažší i pro toho, koho se to nejvíce týká? Mám strach, že si to idealizuju, že to nakonec bude jen a jen práce a nervy a nervy a práce..... Uvidíme, necháme se překvapit.

něco málo z tábora

Tak jsem začala doma zase uklízet. A může za to Jindřiška. Po týdnu s ní v kuchyni jsem dostala nový náboj být zase ta "vzorná" manželka a hospodyňka. Když celý týden posloucháte o čistém pracovním prostoru, o tom, jak má všechno svoje místo a když to uklidíme hned, bude se líp pracovat..... No, něco to v člověku zanechá. Takže už od neděle uklízím, mám pověšené obrazy, které mi víc jak rok leží na zemi, uklidila jsem hromadu papírů různě po bytě a v ložnici je taky více místa na policích, dokonce vařím každý den nějaké to jídlo.Možná to trochu souvisí s tím, že na mě leze nějaký bacil a jsem unavená, což u mě vždy vyvolá neskutečnou touhu uklízet i věci, které mě dlouho ani nenapadly. Takže nejen že jsem na táboře přibrala 2 kg, protože Jindra je ve vaření prostě dokonalá, ale efekt spolupráce s Jindrou doufám potrvá déle, než ony zmíněné kila, kterých se budu snažit zbavit. Nevím teda jak moc efektivně, ale snažit se teda budu. Možná to půjde i tím uklízením, ještě jsem letos nestihla okna

Tajemství cizích ložnic

Každý má ve své ložnici něco, co by mělo být jen jeho a pro cizí lidi tabu. Nějaký ten šuplíček s něčím nepřístupným.
Kamarádka, ke které jsme se "nasáčkovali", když byla s rodinou na dovolené, mě teda dost překvapila. Když jsme zhasli, najednou začala po pokoji poletovat zelená tečka. Fakt romantika. Klasická světluška nám dělala světelnou estrádu před usnutím, než vyletěla dveřmi na chodbu a pak už nevíme, co dělala dál.

zas a znovu

Prostě mě na e-stránkách naštvali. Zablokovali mi stránky a nedostanu se k žádným svým příspěvkům ani fotkám. Fuj !!!!!! Měla jsem totálně zkaženou neděli. Můj naivní dojem, že psát si na net svoje zážitky a myšlenky je super věc, vzal totálně za své. Opravdu nic není navěky, ani ten net. Všechno, co můj mozek vyplodil v potu a já nevím v čem ještě je ztraceno, na můj mejl nikdo z vážených e-stánkových administrátorů nereaguje. Kašlu na ně. Naštvaně jdu jinam a uvidíme, jak to dopadne tady. Ale je to zadarmo a třeba mi tady nikdo nic nevezme. Každopádně asi začnu zálohovat.