středa 19. dubna 2017

Reaguju na komentář k minulému mému výlevu. :-)

Přes velikonoce dorazila paní, co má kozenky déle než já a uklidnila mě, že je vše v pořádku a že opravdu koza dává miminům napít. Takže jsme ráno holky rozdělili, mladé zavřeli, velkou nechali volně, (nebo naopak) a večer jsme nadojili z obou struků skoro litr mlíka. Nádhera. Akorát trochu bojujeme, že koza se nechá, jen když žere, pak je to souboj o to, kolik nadojeného mlíka si nechám vylít při pokusu o nadojení dalšího. Ale učíme se, i koza. Jen já u toho hrozně a někdy i sprostě nadávám, ale snažím se klidným hlasem,abych kozu nestresovala a hlavně jsem zjistila, že to stejně k ničemu nepomůže, že když chce skákat, tak prostě skáče...... Ale po 3 dnech má i ráno vemínko krásně souměrné a hlavně úplně prázdné.....

Taky líhneme kačenky.... Indičtí běžci jsou super, akorát jsem měla pocit, že nějak nepochopili, že jsem po nich kromě sbírání slimáků a snášení vajec, chtěla taky další kačeny na jídlo.... Vejce snášely, kam se jim zachtělo, kachník vzaly na milost na 2 dny, ale za to můžou asi kozeny (viz přiložené foto). Tak jsem to vzdala a půjčila si líheň. Starou dobrou komunistickou výrobu. Asi jediné, co z té doby obdivuju, akorát je mi jasné, že za kvalitu tehdejších výrobků nemohli komunisti.....
Takže jsme si to nastudovali na netu, jak se to vlastně má dělat a líhneme... A kupodivu asi to funguje a hlavně máme dokonalého kačera, protože všechna vejce byla oplodněná a vyvíjejí se. Uvidíme, jestli to taky dotáhnou do zdárného finiše.
No a pak jsme na druhý den, kdy jsem rozjela umělou kachnu, našli hnízdo v kompostu, udělaly si tam holky svoji díru, nanesly si tam cca 10 vajec a po pár dnech si na ně jedna sedla a ostatní snášejí od té doby k ovcím.
Tak asi pojedem letos ve znamení kachen.
Jen slepice na nás ser.. a na vejce si žádná nechce sednout a já z obavy, abych si nezatáhla nějakou nemoc do hejna, nemám odvahu si letos koupit nové. Takže asi po vylíhnutí kačen, rozjedu další várku s kuřatama.

čtvrtek 13. dubna 2017

Stále více jsem přesvědčena, že těm kozám nerozumím. Tak moc, jak je mi s nimi dobře a připadají mi úžasné, tím více jsem v koncích a absolutně netuším, co dělat, abychom nadojili aspoň litr denně. Ani netuším, jestli to mlíko vypijou mimina, nebo prostě koza nemá.
Mám v plánu spíchnout kozeně podprdu, aby se kůzlata k vemenu nedostala, abychom zjistili, jestli se jí za ten půlden něco udělá. Na druhou stranu má půlku vemene zatvrdlou a já nejsem schopna ten vnitřek (ať už je to cokoliv) rozmasírovat a vydojit, jako to šlo na začátku.... Mámo obavy, že jsme něco hódně pos.....

sobota 1. dubna 2017

Tak už zase bojujeme s dojením, Myslím. Já tomu prostě nerozumím, co se s tou kozou děje. Před pár dny jsme si všimli,že nechce nechat kůzlata sosat. Struky má úplně černé, a strupaté. Tak jsme ji násilím trochu vydojili, namazali mastičkou a čekali, co bude dál. Další den, když jsme naběhli se stejnou taktikou, tak nás vystrnadila kůzlata a využila toho, že jsme kozu drželi, a vysosaly ji. Stroupky už neměla.
Mám ale obavu, že se koza zasušuje a my budeme bez mlíka. Vemínko má skoro prázdné, že není do vymačkat..... Lehce mě to stresuje. Řekla jsem si, že budu už 2x denně chodit chlívku a kozu držet, aby se mimina napila a třeba se to ještě rozjede. A uvařím ji nějaké dobroty, aby to šlo lépe.
Já už chápu, proč je kozí mlíko tak drahé. A až se jednou (vidím to tak na důchodový věk) dostanu k nějaké distribuci já, taky nebudu z levného kraje.
Ale furt mě to neskutečně baví a dělá dobře na duši.
Mám teď svůj rituál, že každý den po práci vezmu feny a jdu si sednout k jezírku si číst. Stejně si ale nečtu, protože prostě pozoruju to moje stádečko, jak tam tak chodí a žere
si a mečí a bečí.....

A máme zaseto.....

A máme včely ....