Tak už zase bojujeme s dojením, Myslím. Já tomu prostě nerozumím, co se s tou kozou děje. Před pár dny jsme si všimli,že nechce nechat kůzlata sosat. Struky má úplně černé, a strupaté. Tak jsme ji násilím trochu vydojili, namazali mastičkou a čekali, co bude dál. Další den, když jsme naběhli se stejnou taktikou, tak nás vystrnadila kůzlata a využila toho, že jsme kozu drželi, a vysosaly ji. Stroupky už neměla.
Mám ale obavu, že se koza zasušuje a my budeme bez mlíka. Vemínko má skoro prázdné, že není do vymačkat..... Lehce mě to stresuje. Řekla jsem si, že budu už 2x denně chodit chlívku a kozu držet, aby se mimina napila a třeba se to ještě rozjede. A uvařím ji nějaké dobroty, aby to šlo lépe.
Já už chápu, proč je kozí mlíko tak drahé. A až se jednou (vidím to tak na důchodový věk) dostanu k nějaké distribuci já, taky nebudu z levného kraje.
Ale furt mě to neskutečně baví a dělá dobře na duši.

Mám teď svůj rituál, že každý den po práci vezmu feny a jdu si sednout k jezírku si číst. Stejně si ale nečtu, protože prostě pozoruju to moje stádečko, jak tam tak chodí a žere
si a mečí a bečí.....

A máme zaseto.....

A máme včely ....