úterý 20. září 2016

Tak pokus numero tré.
V naději, že všechna okolní zvěř je již našimi kačenami dostatečně nakrmena, jsem zajela koupit poslední kačky indických běžců, co paní měla. Další až na jaře.
Chlap po jedné noci, kdy jsme 2x běhali po pozemku s baterkami a naháněli cosi černého odnášejícího si naši kachnu, prohlásil, že další kačeny mi už nekoupí, dokud nebude plot. Chápu. Rozumem. Ale prostě jsem rozum neposlechla a dala tomu další šanci. Trochu naděje mi dává ohradník, který jsme kvůli zimnímu pobytu ovcí přesunuli na druhou stranu zahrady, a který je i okolo jezírka. Kačeny se na noc vracejí samy do ohrady a nedávno v noci Cora urputně štěkala a M. prohlásil, že před tím slyšel zakviknutí. Takže doufám, že to byla ta černá potvora, co si šla pro nášup a místo toho dostala ránu elektřinou.
Tak uvidíme......
Jinak jedna z kačen je můj dárek k Vánocům od Klárky, která se nemohla dívat na to, jak jsem neustále řešila, že se mi ten náš zbyteček nechce likvidovat a na jaře začít znova. Ještě musíme vymyslet, jak naučíme kachny v zimě chodit na noc se schovat. Protože se slepicemi nekamarádí (vždycky jim sežerou obilí) a do "kachníku" taky nechtějí lézt. Možná proto, že jim tam přes den slepice chodí snášet vajíčka.
Stále pokračujeme ve hře "Najdi si své vejce".
Včera jsem chtěla upéct buchtu a rozklepla jsem poloviční kuře. Na konci prázdnin totiž sedly ještě 2 kvočny na vejce a jedna v místě, kde předtím snášely. A jeden den se tam nějak dostala cizí slepice a sedla si vedle té už sedící. A M. si myslel, že tam sedí, protože snesla zrovna vejce, tak ta 2 vejce sebral a slepici vyhodil ven. A ony si zatím holky rozdělili práci.