pondělí 29. srpna 2011

Tak jsme to zvládli.... :-) Pobyt v Brně v plném počtu. V šíleném vedru. Řešili jsme, co vymyslet v takovém počasí v cizím městě.
První den šly děcka na koupák, ale přestože se Janek držel většinu času ve stínu, tak mu stejně bylo dost špatně, takže další alternativa byla ta, že jsme si šli prohlédnout brněnský "Špilas". Sice taky tak trochu sebevražda, ale na rozhledně parádně foukalo a Janek cestoval převážně tramvajema, tak taky docela dobrý.
Co mě velmi příjemně překvapilo, byla cena zmrzliny v centru. 15,- Kč za jeden kopeček, ale chuť a velikost skoro jako v Chorvatsku. Ještě příjemnější by to bylo, kdyby Klárka ten jediný kopeček Jáchymovi při ochutnávce neshodila.....
Ale největší vychytávka byla ve čtvrtek, kdy jsme s dětmi vyrazili do jeskyně Výpustek. Je to kousek od Brna, Janek jako ZTP poloviční vstupné a hlavně : 5°C !!!! Jak my se těšili zpátky ven na to vedro. Samozřejmě jsme vyrazili s ohledem na počasí, jen Klárka stále opakovala, že tam bude zima, tak jsme teda sbalili mikiny, aby dala pokoj. S námi na prohlídku šla ještě jedna rodinka, která zřejmě tuhle zábavu provozuje častěji, takže všichni nastoupili v dokonalých bundách, teniskách, dlouhých kalhotách, s baterkami a co mě teda dorazilo, tak měli i čepice. Naši reputaci zachránil další tatínek, který naběhl se svými 2 kluky taky jen v tričkách a kraťasech. Trochu jsme té dokonalé rodince záviděli, ale i tam jsme si to užili.
A už máme s Jankem opět krizi, nechce se nám zpátky do Brna. Janek vede řeči, že má pocit, že ta léčba byla vlastně vůbec zbytečná, že ozářky jsou zbytečné a já na něj fakt už nemám nervy. Stále vymýšlí kraviny, cokoliv mu řeknu, tak to otočí, okomentuje, shodí.............prostě super puberta a lá matka je blbá a já ji musím snášet. A vlastně já vím všechno líp....... Ještě 11x....................

úterý 23. srpna 2011

Tak se koukám, že jsem zapomněla napsat, že už opravdu ozařujeme. Neuvěřitelné!!!! Jak jste to mohli zvládnout bez aktuálních informací?

Takže minulý týden jsme to přežili, i Janek i já. Našel si tady nějaké kámoše, objevil park, ve kterém lidi lozí po lanech, mečují se a podobné jiné aktivity prováději. Takže jsem byla skoro sama, což mi teda absolutně vyhovovalo.

Pak na sobotu s lidma z práce (bývalé) na chatu a dneska opět zpátky do Brna. Naštěstí nám dovolili, že můžeme v pondělky jezdit až večer, takže ušetřím jeden den doma. Krásné.

Vzala jsem si s sebou tentokrát veškeré své děti a uděláme si z toho tady malou dovolenou.
Na každý den máme plán, tak jsem zvědavá, jestli přežijeme i další týden. Všichni spolu v malém pokoji hned vedle sprch a záchodu..............
Tomu říkám výzva, protože už v autě, když si kluci stříleli na D1 gumičkou, jsem lehce vypěnila. A to jsme sotva projeli klimkovickým tunelem....

pondělí 15. srpna 2011

Tak snad konečně už budeme ozařovat. Sice je to jako vždycky, což znamená v praxi, že je to jinak, než to bylo původně naplánováno, ale odchylka je minimální, tak si nestěžuju.
Ale jestli jsem si někdy myslela, že mě čtyři děti a manžel, který doslova naplňuje boží slovo (jeden den je jako tisíc let a naopak/převeď na minuty a hodiny), naučili flexibilitě, tak onkologie to dotáhla do dokonalosti.
Ozářky řešíme od června, v srpnu jsme jeli k radiologům jen dvakrát místo jednou a ozařovat začneme od zítra místo od pozítří, jak to slibovali. Takže dneska na otočku s tím, že nám napsali čas 7:36 hod. Takže jsme přijeli domů, já začala balit a organizovat odjezd brzy ráno... No a do toho mi zavolali, že mají něco se strojem, že si mám zítra teprve v 10 hod zavolat....................... A já jsem v klidu...
Dokonce i počet ozářek je skoro tak, jak jsme čekali. Doufali jsme 15 ks, ale počítali jsme s 20-25. A nakonec jich máme 22. Takže do poloviny září máme plán.
A Janek? Jezdí na kole, našlapuje na nohu, přestože s ním neustále vedeme diskuse, že to nemá dělat. A dopadlo to tak, že už ho 2 dny dost hodně bolí noha v místě, kde ji má rozřezanou. On samozřejmě uzná, že jsme měli pravdu, ale jemu to prý za to stálo. Takže mě začíná děsit návštěva u ortopeda............

čtvrtek 11. srpna 2011

Stále se nic neděje. Z medicinského hlediska.
Jeli jsme do Brna, řekli nám, že další týden pojedeme znovu, kde Janka zaměří, vypočítají a za dva dny budou vědět kolik a kdy.
Další týden ho tedy zaměřili na CT, pokreslili a řekli, ať přijdeme znovu další týden, že ho zaměří, vypočítají a za dva dny budou vědět kolik a kdy.
Takže další týden navíc čekání..............

Mezitím jsme doma zjistili, že jsme byli ve výchově příliš benevolentní, takže jsme opět najeli na režim neustálé kontroly a vykazatelnosti, zákazů a výhružek. Janek ve své pubertální hlavince vůbec nechápe, jak moc si může některými věcmi škodit a zjevně si s tím ani neví rady. Vidím, že se v mnoha ohledech snaží, ale je fakt, že životní styl, který je mu blízký a většina jeho kamarádů ho úspěšně vyznává, není až tak nevinný a nezávadný, jak jsme se domnívali a jak se prezentuje.
Kupodivu Janek při naší hodinové rozmluvě (rozuměj: monolog já+chlopek- směr Janek) ani nepípnul, veškeré omezení a podmínky, které jsme mu nasadili, přijal s nulovými připomínkami a jede tak, jak jsme mu řekli. Samozřejmě nevím, co a jak dělá venku (k domácímu vězení během prázdnin ještě nedošlo), ale je to už na jeho svědomí. Já jsem ale skončila s tolerancí k rasta stylu, ať už z módního či filozofického hlediska.
Janek se prostě rozhodl, že naši hladinu adrenalinu musí neustále udržovat na určité hodnotě, abychom nevyšli ze cviku.
Jo a jezdí na tom kole. Ještě prý musí vychytat, jak jezdit a mít přitom berle někde u sebe..........
Moje nervyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyy!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

úterý 2. srpna 2011

Zítra jedeme po delší době do Brna, tentokrát na "pokec" s radiology ohledně ozařování metastáze na ruce. V pondělí mu to už zaměří a snad už začneme ozařovat. Tak máme ještě do konce září program v Brně jistý, protože po skončení ozářek budou zase kontrolní vyšetření.

Já si užívám "pohody" doma jen s Jankem. Ten je celé dny venku, jen se chodí najíst.
Dneska mě zase dostal hláškou, že jde zkontrolovat kola do sklepa, protože zjistil, že vlastně může jezdit. Ach jo. Trvalo mi 15 min, než jsem ho "přemluvila" že ještě na kolo nesmí, protože by mohl blbě spadnout a porušit si nohu. Děsí mě, co všechno ho napadá, že by mohl dělat..................

Ušila jsem si na sebe bič v podobě fotoknihy, protože to znamená, že musím udělat min. 24-32 různých listů. Najednou mi připadá kalendář jako procházka růžovou zahradou. A hlavně nemám z letoška skoro žádné fotky, protože nebylo kdy fotit.......