pondělí 21. listopadu 2016

Nestíháme, časově ani finančně.
Klárka má od června řidičák a tak prostě zkouší, kdo co vydrží. Hlavně asi já..... Už v dubnu do mě 2x v rozmezí pár týdnů narazilo auto, kdy jsem pak měla skoro strach jezdit do práce. Pak dostala papíry Klárka a já si začala říkat, že asi z toho mého hondovního auta budu mít za chvilku malucha. Takže místo plotu, sháníme náhradní kapotu, protože poslední akce poznamenala moji káru k nepoznání a ještě ke všemu to Klárka zvládla zabořit do našeho druhého auta. No, když nejde o život......
Ale malé posuny děláme.
Před havárkou jsme zvládli koupit pár kousků sádroše a po mém intenzivním skoro měsíčním nátlaku jsme je navrtali. Krása, do jara snad budeme mít stěny všude... mám naději.

No ale největší úspěch, je naše stání/ležení pro kozy. Původní majitelka se nám o ně ještě stará, ale je jasné, že už se těší, až se jich zbaví. Takže snad o víkendu už budou u nás.