čtvrtek 16. března 2017

Tak, už nebojujeme s dojením.
Po poslední akci, kdy jsme vydojili kozu skoro do sucha se kůzlata umoudřila a pijí už z obou struků a koza nepustí ani kapku nikomu jinému. Taky už je pouštíme na celý den ven z chlívku, běhají si v ohradě a kupodivu ani nelezou nikam jinam, asi jim to stačí, zatím.
Beran se uklidnil a občas se s levou kozou potrkají, ale vydedukovali jsme, že to tu kozu asi baví, tak ho provokuje, protože beran kůzlata nechává na pokoji a ani Matyldy si nevšímá.
Co je teď můj aktuální největší problém, tak že nemůžu sehnat potravinářskou pšenici na zasetí. Včera jsem zase narazila omylem na článek o pečení chleba.....mletí mouky a k tomu byly druhy mouky.... a zjistila jsem, že je zase všechno špatně. A je to ještě horší, protože nemůžu tu správnou pšenici na Severní Moravě nikde sehnat. Buď mi chtějí prodat celý kamion, nebo už jsou vyprodaní.
Ale neuvěřitelně si užívám ten fakt, že tohle je můj největší problém. :-)

středa 8. března 2017

Pořád bojujeme s dojením. V neděli jsme nadojili 200 ml výborného, krásně tučného mlíka a tím Matylda skončila. Od té doby nepustí ani kapku a já jsem čím dál víc v koncích, jestli s ní bojovat, nebo to nechat být. Kůzlata se občas z plného vemene napijou, ale oproti vycucanému je to nic.
Věděli jste, že koza umí stojku? A vydrží na těch předních nohách i nějakou dobu stát?
Nevycházím z údivu.

Tak nakonec pomohl "přítel na telefonu", který rezolutně řekl, že za každou cenu vydojit. Naštěstí se povedlo, ale s pomocí M., který svou obří silou držel kozu v přijatelné poloze a já mohla masírovat a nahřívat a dojit.... Mohly by se mimina umoudřit a začít pořádně sosat z obou struků.

neděle 5. března 2017

Já nechápu, proč je internet plný videí malých hrajících si koťátek. Hrající si kozičky jsou teda mnohem zábavnější a roztomilejší. Naprosto objektivně. :-) A kdyby mě nezradila technika, tak vám tu jedno vtipné a roztomilé video vrazím. Prostě máte smůlu, kozenky teď jedou top, sorry.
A celou dobu dojíme, protože mimina sají jen z jednoho struku a ten druhý se samozřejmě nalívá a tvrdne a červená....já panikařím a v noci nespím, protože řeším, že jsem kozu málo oddojila  a jí se udělá zánět, prostě roky kojení vlastních dětí si teď vybírají svou psychickou daň. Koza se někdy nechá, ale většinou nenechá, takže s ní bojujeme, a já, jelikož ji většinou držím a Klárka dojí (jakože ta zkušenější), tak chodím domů celá od kozích chlupů, co absolutně nejdou vyklepat.
Ale je to bomba.
Včera jsme uklízeli všechny chlívky, tj. 6 hodiny nakládání a vykládání hnoje, založili nový kompost, ale výsledkem jsou čisté a voňavé chlívečky. Možná, kdybychom to dělali častěji, tak to není tak náročné, ale s tím naším způsobem života to prostě jinak nestíháme. A aby to nevypadalo jako 6 hodin jen samé dřiny, musím říct, že občas mi ta mimina nedovolila házet vidlema a musela jsem si lehnout do sena a pozorovat je, jak spolu blbnou. Prostě je to balzám na duši.
Na fotce máte odbornou kontrolu kvality práce.

pondělí 27. února 2017

Šikovná Matylda Pravá pochopila moje neustálé narážky na to, že už vypadá na porod a porodila.
Já jsem samozřejmě strávila neděli neustálým chozením do chlívku střídaného s odborným studiem na internetu a neustálou konzultací s mým mužem a dcerami..... M. už lehounce šílel, ale jelikož ho hrozně bolela ruka, tak to moc nekomentoval.
No a jak jinak, než že koza porodila v intervalu, kdy jsem zrovna doma studovala. Šla jsem se jakože naposledy teda podívat, děje-li se něco, a ono se nic nedělo. Strávily jsme s holkama (mýma) v chlívku pak asi ještě další 2 hodiny, abychom dohlédly, jestli je všechno v cajku (teda hlavně jsme byly celé poprděné a chtěly se kochat pohledem na miminka) a učili jsme mimina se kojit, protože jedno to očividně nepochopilo a nanosily jsme jim plno čerstvého sena a daly pořádně nažrat velkým holkám, i těm, které nerodily. Jo, jsou to kozičky, i když jedna bude asi kamzík, protože pořád skáče.
A aby to někomu náhodou nebylo líto, tady máte videjko:
video

sobota 25. února 2017

Dnes si můžeme odškrtnout další položku na našem seznamu restů.
Porazili jsme oba berany, co se nám loni narodili. Původně jsme chtěli jen jednoho, ale jelikož necháváme maso zrát, tak nám odpadlo porcování a udělali jsme rovnou oba.
Opět jsem to obrečela, ale to už je prostě asi náš rituál. M. to ani nekomentoval.
Když pominu mé 3 pořezané prsty, tak to byla úspěšná sobota. A znovu jsme se dočkali výčitek od berana, dokonce nám s Grétou utekli z ohrady a běhali okolo, jakoby ty svoje potomky hledali, to bylo taky smutné.
A vypadá to, že nám bude koza každou chvíli rodit, jakože mám podezření, že asi snad dneska v noci.
A přejmenovaly jsme s Barčou  Levou a Pravou na Andělku a Matyldu.