pátek 19. srpna 2016

Rozšířili jsme předevčírem hejno kačen.
Původně teda o tři, nicméně dnes ráno z nové várky zbyla jen jedna. Něco nám protřídilo řady.
"Stará" kačena měla trochu problém přijmout další ženské do hejna, ale nad tou zbývající se po noční akci smilovala a skoro vypadají jako kámošky.
Tak jsem dneska domluvila novou várku. Já to prostě nevzdám!!!!!
Jen doufám, že si nevycvičíme nějakou lesní havěť na čerstvé masíčko.
Stačí, že moje zahrada slouží jako pastva pro všechny okolo,
nemíním krmit ještě další zvěř z lesa.

pondělí 8. srpna 2016

Ono to vypadá, že se přes prázdniny nic kloudného neděje. Ale je fakt, že je to takové to prázdninové přežvykování.
Děti nám migrují, některé odjedou, jiné přijedu, ne vždy jsou to ty geneticky úplně naše, ale to je asi na prázdninách to hezké.
Náš momentálně největší problém je, že nám feny stále utíkají a ne vždy to pro ně dopadne nejlíp. Přednaposledy do dopadlo tak, že se vrátily skoro po 12 hodinách, kdy už jsem málem volala na policii, jestli je tam někde nemají. I když, kdyby je odchytli, tak by je dovezli, protože jsou obě očipované, jak už se několikrát stalo. Nicméně se vrátily, ale tak, že Cora skoro nemůže chodit, což ji ale nezabránilo za 2 dny utéct znovu, před našima očima a teď nemůže chodit ještě více.
Takže velké téma u nás doma je: kotec? plot okolo celého pozemku? plot jen okolo slepic a ovcí a psy zavřít k nim????
Samozřejmě od září cvičák.
Ale jinak jsme v pasti. Ano, vím, že 2 psi jsou smečka, že je jasné, že spolu budou běhat, že když je Maxi z části jezevčík, tak nás poslouchat nebude..... Akorát prostě už je máme, máme je rádi a prostě to musíme nějak vyřešit, jenže zatím cokoliv jsme vymysleli, nefungovalo.
A teď babo či dědku, raď!!!!

pátek 15. července 2016

Momentálně se nic dramatického neděje, kromě toho, že musíme protřídit řady ovcí a jelikož jde i o původně "chovnou" Blážu, tak to podvědomě odkládám, protože to zase ořvu.

Můžu ale zbilancovat náš soukromý chov kuru domácího:
- pět slepic sedlo - tři přežily
- devět kuřat se vylíhlo - sedm přežilo
Vypadá to nic moc, když jsme jim pod zadek vnutili okolo 50 vajec. Co ale opravdu nechápu, že z každé várky zbylých vajec je několik kuřátek těsně před vylíhnutím. A divné to je proto, že jim ta vejce dáváme vždycky v jeden den, aby se to nestávalo.
Netušíte někdo v čem by mohl být problém? Je to docela škoda, aby slepice chodila jen s jedním kuřetem.
Řešíme i to, že kvočna usoudila, že už kuře nepotřebuje chůvu, vrátila se k hejnu a kuře večer běhá okolo stodoly a pípá, protože neví, kam se vrtnout. Včera jsme ho jak magoři naháněli, že ho hodíme do kurníku, aby si všichni zvykali, ale teda chytit 15ti centimetrové kuřátko, to fakt nejde. A to nás na to bylo docela dost. Nakonec jsme to vzdali a nechali kuře svému osudu.

čtvrtek 23. června 2016

Poslední dobou dost lidí řeší, jak to všechno zvládáme. Popravdě, čím dál hůř, mám pocit.
V sobotu mě M. skoro proti mé vůli odvezl na pohotovost se zimnicí a horečkami, kde si mě nechali s oboustranným zánětem ledvin. Přitom mě močák bolel trošičku několik dní předtím a ledviny jen stylem "kurnik, asi se tam něco děje". Doktor mě neustále prohmatával a nechtěl věřit, že mě to nebolí. Naštěstí po třech dnech čtyřicítek horeček dvoje antibiotika zabrala a já jsem doma.
No a jak už jsem na tom byla trochu líp, tak jsem začala přemýšlet.
Chyba!!!!! Jak člověk nemá nic na práci, tak vymýšlí kraviny, vidím to u babičky.
Začala jsem řešit, jak vlastně fungujeme a jak nám které věci jdou či nejdou a v návalu sebekritiky jsem došla k názoru, že "všechno špatně".
Řešením by bylo zabít ovce, rozrýt zahradu a starat se jen o rodinu a babičku. Pak bych bez stresu měla všechno v cajku a možná i doma uklizeno.
Jenže to bych pak asi neměla v životě nic, co by mi dělalo radost. I přes tu dřinu mě to všechno uspokojuje a mám pocit, že ta práce stojí za to.
Dalším řešením by bylo dát babičku někam do domova důchodců, a dokonce jsem se i na nějaké soukromé v okolí koukala, a přestože vypadají moc hezky, tak si to neumím s babi prakticky představit. Osobně si myslím, že by ji to srazilo duševně zpátky tam, kde byla, když jsme si ji brali, nebo možná ještě hůř. A to mi svědomí fakt nedovolí.
Trochu naděje vidím v tom, že od srpna jdu do nové práce na nižší úvazek a hlavně mnohem blíž domovu. S penězi trochu hůř, ale časový bonus k nezaplacení....
Takže jestli máte pocit, že toho zvládáme moc, tak buďte v klidu, nezvládáme. Jsme jenom lidi a kde někde nadbývá, jinde chybí.
Na rodinné dovolené jsme nebyli už hodně let, slepice jsou někdy bez zrní, protože nemáme čas pro to zajet a trávu sekáme ve fázi, kdy už to normálně sekačkou nejde a musíme to udělat nadvakrát. Dřevo na topení taky nemáme nachystané a o zimní zásobě ani nemluvím, přitom máme na pozemku min 3 obrovské stromy, které chceme zlikvidovat. Prostě nejsou lidi. Děcka mají taky svoje zájmy, a přestože hodně pomáhají, chci aby se rády vracely jednou domů a hlavně, aby se jim přitom nesvíral žaludek při vzpomínkách na propracované dětství.
Tak a na závěr mého šíleného interního výlevu tu máte foto výsledku snažení našich slepic, kdy z původně 20 vajec máme 3 kuřátka. :-) Ale krásná....

pátek 10. června 2016

Dneska přišel M. po ranním krmení zvěře nakrmit sebe a povídá mi: " Tak ta kvočna, co sedla první na vajíčka (momentálně sedí 2), nám vysedí tak maximálně zombíky."
Koukala jsem na něj nechápavě, tak mi vysvětlil, že při tom sezení milá kvočna zdechla.
Je fakt, že už pár dní jsem si říkala, že je nějaká nehybná, ale to jsem si u prvních našich kvočen říkala taky, strkala jsem do nich jestli žijou a pak schytala parádní klovanec .... Takže v tomhle případě jsem si říkala, že je prostě jen tak svědomitá. Co k tomu dodat?

Fotkou mrtvoly vás nebudu zatěžovat.

Tady máte fotku nadílky, co jsme objevili včera v koutu stodoly, kam snad ani ty slepice nemůžou vlézt. Stále hrajeme oblíbenou hru "Najděte vajíčka"
Pravda, tahle snůška vypadá dost stará, tak si pošmáknou feny, nám nemám odvahu.