úterý 6. prosince 2016

No, tak trochu v tom lítám.....
Jsem zvědavá, jak dlouho mě ta kozí vášeň bude držet. A jak dlouho to bude tolerovat můj úžasný a skvělý muž. Včera i předevčírem jsem nemohla spát, protože jsem řešila, jestli není kozám v tom nedokončeném chlívku zima, jestli na ně nejít hodit nějakou deku, či co.....
Takže M. dneska místo klidného odpoledne doma v teple dodělává chlívek. Myslím, že víc kvůli mě, než kozám, které to očividně zvládají s přehledem.
Jak tomu absolutně nerozumíme, tak mě vždycky v noci, těsně před usnutím, napadne něco, co děláme určitě špatně a pak nemůžu spát, protože bych to šla nejraději vyřešit, ale to nejde, protože o půlnoci se mnou nikdo nic řešit nechce, kupodivu. No, a pak se ráno uklidním, když zjistím, že kozy noc přežily, jsou teplé a čilé a chtějí žrát. Pak si přes den přečtu v nějakej tej chytrej brožuře na internetu, že vlastně řeším něco, co vůbec problém není a opět se uklidním....
Prostě magor, ale totálně nadšenej.....
Kozy jsou skvělé, dneska jsem je šla opět vyvenčit, aby nebyly furt zavřené a zjistili jsme přitom, že ohradník pro ovce opravdu pro kozy vhodný není , anebo tam máme toho proudu málo..... Levka prolezla mezi dráty a ani to s ní nehlo....
No a jako vrchol, Pravka se trkala s beranem a u toho vytrhli dveře od chlívku z pantů... Doslova vyrvali. Takže další práce navíc, ze které byl M. nadšený. Já budu muset být na něj dneska tááák hodnááááá.
Kurnik, to jsem se dneska rozepsala.....

neděle 4. prosince 2016

Seznamte se, prosím:
ta hnědá se jmenuje Pravá a ta černá je Levá.

Pravá bude mít kůzlátko.

pondělí 21. listopadu 2016

Nestíháme, časově ani finančně.
Klárka má od června řidičák a tak prostě zkouší, kdo co vydrží. Hlavně asi já..... Už v dubnu do mě 2x v rozmezí pár týdnů narazilo auto, kdy jsem pak měla skoro strach jezdit do práce. Pak dostala papíry Klárka a já si začala říkat, že asi z toho mého hondovního auta budu mít za chvilku malucha. Takže místo plotu, sháníme náhradní kapotu, protože poslední akce poznamenala moji káru k nepoznání a ještě ke všemu to Klárka zvládla zabořit do našeho druhého auta. No, když nejde o život......
Ale malé posuny děláme.
Před havárkou jsme zvládli koupit pár kousků sádroše a po mém intenzivním skoro měsíčním nátlaku jsme je navrtali. Krása, do jara snad budeme mít stěny všude... mám naději.

No ale největší úspěch, je naše stání/ležení pro kozy. Původní majitelka se nám o ně ještě stará, ale je jasné, že už se těší, až se jich zbaví. Takže snad o víkendu už budou u nás.

sobota 1. října 2016

Kačeny stále v plném počtu. To jen tak na okraj pozitivně.

Máme za sebou další zabíjačku, tentokrát ovečky. Měli jsme v plánu, že začneme mladými beránky,
ale ráno, když jsme vybírali kterého, jsme si všimli, že beran neustále odhání od zbytku ovcí Blážu. Trkal do ní, kdykoliv se přiblížila, tak ji vyhnal pryč.
Bylo nám řečeno, že je asi nemocná, proto beran chrání zbylé ovečky od nákazy. Navíc jsem už delší dobu pozorovala, že je nějaká pohublá. Takže volba byla jasná. Jen s tím, že nemáme odvahu maso jíst, takže všechno půjde psům.
Opět to nebudu moc rozebírat, jen asi to, že i můj muž si neustále rozšiřuje obzory svých dovedností. Když jsme dům kupovali a já začala zveřejňovat plány na zvířectvo, upozorňoval mě, že v žádném případě nebude nic zabíjet, ať s tím počítám. A teď nejen, že zabíjí, stahuje a porcuje, ale hlavně to dělá s neuvěřitelným citem. Jen u toho nebrečí jako já.
Co mě taky překvapilo, že beran celou neděli chodil okolo ohrady a bečel. Normálně se ovce projevují zvukově hlavně ráno vůli žrádlu, ale tentokrát jsem měla pocit, že nám beran vyčítal, co jsme mu to s Blážou provedli. Jako jediný taky nežral, když jsme ji odváděli, ale koukal, co to provádíme.

úterý 20. září 2016

Tak pokus numero tré.
V naději, že všechna okolní zvěř je již našimi kačenami dostatečně nakrmena, jsem zajela koupit poslední kačky indických běžců, co paní měla. Další až na jaře.
Chlap po jedné noci, kdy jsme 2x běhali po pozemku s baterkami a naháněli cosi černého odnášejícího si naši kachnu, prohlásil, že další kačeny mi už nekoupí, dokud nebude plot. Chápu. Rozumem. Ale prostě jsem rozum neposlechla a dala tomu další šanci. Trochu naděje mi dává ohradník, který jsme kvůli zimnímu pobytu ovcí přesunuli na druhou stranu zahrady, a který je i okolo jezírka. Kačeny se na noc vracejí samy do ohrady a nedávno v noci Cora urputně štěkala a M. prohlásil, že před tím slyšel zakviknutí. Takže doufám, že to byla ta černá potvora, co si šla pro nášup a místo toho dostala ránu elektřinou.
Tak uvidíme......
Jinak jedna z kačen je můj dárek k Vánocům od Klárky, která se nemohla dívat na to, jak jsem neustále řešila, že se mi ten náš zbyteček nechce likvidovat a na jaře začít znova. Ještě musíme vymyslet, jak naučíme kachny v zimě chodit na noc se schovat. Protože se slepicemi nekamarádí (vždycky jim sežerou obilí) a do "kachníku" taky nechtějí lézt. Možná proto, že jim tam přes den slepice chodí snášet vajíčka.
Stále pokračujeme ve hře "Najdi si své vejce".
Včera jsem chtěla upéct buchtu a rozklepla jsem poloviční kuře. Na konci prázdnin totiž sedly ještě 2 kvočny na vejce a jedna v místě, kde předtím snášely. A jeden den se tam nějak dostala cizí slepice a sedla si vedle té už sedící. A M. si myslel, že tam sedí, protože snesla zrovna vejce, tak ta 2 vejce sebral a slepici vyhodil ven. A ony si zatím holky rozdělili práci.