středa 19. dubna 2017

Reaguju na komentář k minulému mému výlevu. :-)

Přes velikonoce dorazila paní, co má kozenky déle než já a uklidnila mě, že je vše v pořádku a že opravdu koza dává miminům napít. Takže jsme ráno holky rozdělili, mladé zavřeli, velkou nechali volně, (nebo naopak) a večer jsme nadojili z obou struků skoro litr mlíka. Nádhera. Akorát trochu bojujeme, že koza se nechá, jen když žere, pak je to souboj o to, kolik nadojeného mlíka si nechám vylít při pokusu o nadojení dalšího. Ale učíme se, i koza. Jen já u toho hrozně a někdy i sprostě nadávám, ale snažím se klidným hlasem,abych kozu nestresovala a hlavně jsem zjistila, že to stejně k ničemu nepomůže, že když chce skákat, tak prostě skáče...... Ale po 3 dnech má i ráno vemínko krásně souměrné a hlavně úplně prázdné.....

Taky líhneme kačenky.... Indičtí běžci jsou super, akorát jsem měla pocit, že nějak nepochopili, že jsem po nich kromě sbírání slimáků a snášení vajec, chtěla taky další kačeny na jídlo.... Vejce snášely, kam se jim zachtělo, kachník vzaly na milost na 2 dny, ale za to můžou asi kozeny (viz přiložené foto). Tak jsem to vzdala a půjčila si líheň. Starou dobrou komunistickou výrobu. Asi jediné, co z té doby obdivuju, akorát je mi jasné, že za kvalitu tehdejších výrobků nemohli komunisti.....
Takže jsme si to nastudovali na netu, jak se to vlastně má dělat a líhneme... A kupodivu asi to funguje a hlavně máme dokonalého kačera, protože všechna vejce byla oplodněná a vyvíjejí se. Uvidíme, jestli to taky dotáhnou do zdárného finiše.
No a pak jsme na druhý den, kdy jsem rozjela umělou kachnu, našli hnízdo v kompostu, udělaly si tam holky svoji díru, nanesly si tam cca 10 vajec a po pár dnech si na ně jedna sedla a ostatní snášejí od té doby k ovcím.
Tak asi pojedem letos ve znamení kachen.
Jen slepice na nás ser.. a na vejce si žádná nechce sednout a já z obavy, abych si nezatáhla nějakou nemoc do hejna, nemám odvahu si letos koupit nové. Takže asi po vylíhnutí kačen, rozjedu další várku s kuřatama.

čtvrtek 13. dubna 2017

Stále více jsem přesvědčena, že těm kozám nerozumím. Tak moc, jak je mi s nimi dobře a připadají mi úžasné, tím více jsem v koncích a absolutně netuším, co dělat, abychom nadojili aspoň litr denně. Ani netuším, jestli to mlíko vypijou mimina, nebo prostě koza nemá.
Mám v plánu spíchnout kozeně podprdu, aby se kůzlata k vemenu nedostala, abychom zjistili, jestli se jí za ten půlden něco udělá. Na druhou stranu má půlku vemene zatvrdlou a já nejsem schopna ten vnitřek (ať už je to cokoliv) rozmasírovat a vydojit, jako to šlo na začátku.... Mámo obavy, že jsme něco hódně pos.....

sobota 1. dubna 2017

Tak už zase bojujeme s dojením, Myslím. Já tomu prostě nerozumím, co se s tou kozou děje. Před pár dny jsme si všimli,že nechce nechat kůzlata sosat. Struky má úplně černé, a strupaté. Tak jsme ji násilím trochu vydojili, namazali mastičkou a čekali, co bude dál. Další den, když jsme naběhli se stejnou taktikou, tak nás vystrnadila kůzlata a využila toho, že jsme kozu drželi, a vysosaly ji. Stroupky už neměla.
Mám ale obavu, že se koza zasušuje a my budeme bez mlíka. Vemínko má skoro prázdné, že není do vymačkat..... Lehce mě to stresuje. Řekla jsem si, že budu už 2x denně chodit chlívku a kozu držet, aby se mimina napila a třeba se to ještě rozjede. A uvařím ji nějaké dobroty, aby to šlo lépe.
Já už chápu, proč je kozí mlíko tak drahé. A až se jednou (vidím to tak na důchodový věk) dostanu k nějaké distribuci já, taky nebudu z levného kraje.
Ale furt mě to neskutečně baví a dělá dobře na duši.
Mám teď svůj rituál, že každý den po práci vezmu feny a jdu si sednout k jezírku si číst. Stejně si ale nečtu, protože prostě pozoruju to moje stádečko, jak tam tak chodí a žere
si a mečí a bečí.....

A máme zaseto.....

A máme včely ....

čtvrtek 16. března 2017

Tak, už nebojujeme s dojením.
Po poslední akci, kdy jsme vydojili kozu skoro do sucha se kůzlata umoudřila a pijí už z obou struků a koza nepustí ani kapku nikomu jinému. Taky už je pouštíme na celý den ven z chlívku, běhají si v ohradě a kupodivu ani nelezou nikam jinam, asi jim to stačí, zatím.
Beran se uklidnil a občas se s levou kozou potrkají, ale vydedukovali jsme, že to tu kozu asi baví, tak ho provokuje, protože beran kůzlata nechává na pokoji a ani Matyldy si nevšímá.
Co je teď můj aktuální největší problém, tak že nemůžu sehnat potravinářskou pšenici na zasetí. Včera jsem zase narazila omylem na článek o pečení chleba.....mletí mouky a k tomu byly druhy mouky.... a zjistila jsem, že je zase všechno špatně. A je to ještě horší, protože nemůžu tu správnou pšenici na Severní Moravě nikde sehnat. Buď mi chtějí prodat celý kamion, nebo už jsou vyprodaní.
Ale neuvěřitelně si užívám ten fakt, že tohle je můj největší problém. :-)

středa 8. března 2017

Pořád bojujeme s dojením. V neděli jsme nadojili 200 ml výborného, krásně tučného mlíka a tím Matylda skončila. Od té doby nepustí ani kapku a já jsem čím dál víc v koncích, jestli s ní bojovat, nebo to nechat být. Kůzlata se občas z plného vemene napijou, ale oproti vycucanému je to nic.
Věděli jste, že koza umí stojku? A vydrží na těch předních nohách i nějakou dobu stát?
Nevycházím z údivu.

Tak nakonec pomohl "přítel na telefonu", který rezolutně řekl, že za každou cenu vydojit. Naštěstí se povedlo, ale s pomocí M., který svou obří silou držel kozu v přijatelné poloze a já mohla masírovat a nahřívat a dojit.... Mohly by se mimina umoudřit a začít pořádně sosat z obou struků.

neděle 5. března 2017

Já nechápu, proč je internet plný videí malých hrajících si koťátek. Hrající si kozičky jsou teda mnohem zábavnější a roztomilejší. Naprosto objektivně. :-) A kdyby mě nezradila technika, tak vám tu jedno vtipné a roztomilé video vrazím. Prostě máte smůlu, kozenky teď jedou top, sorry.
A celou dobu dojíme, protože mimina sají jen z jednoho struku a ten druhý se samozřejmě nalívá a tvrdne a červená....já panikařím a v noci nespím, protože řeším, že jsem kozu málo oddojila  a jí se udělá zánět, prostě roky kojení vlastních dětí si teď vybírají svou psychickou daň. Koza se někdy nechá, ale většinou nenechá, takže s ní bojujeme, a já, jelikož ji většinou držím a Klárka dojí (jakože ta zkušenější), tak chodím domů celá od kozích chlupů, co absolutně nejdou vyklepat.
Ale je to bomba.
Včera jsme uklízeli všechny chlívky, tj. 6 hodiny nakládání a vykládání hnoje, založili nový kompost, ale výsledkem jsou čisté a voňavé chlívečky. Možná, kdybychom to dělali častěji, tak to není tak náročné, ale s tím naším způsobem života to prostě jinak nestíháme. A aby to nevypadalo jako 6 hodin jen samé dřiny, musím říct, že občas mi ta mimina nedovolila házet vidlema a musela jsem si lehnout do sena a pozorovat je, jak spolu blbnou. Prostě je to balzám na duši.
Na fotce máte odbornou kontrolu kvality práce.

pondělí 27. února 2017

Šikovná Matylda Pravá pochopila moje neustálé narážky na to, že už vypadá na porod a porodila.
Já jsem samozřejmě strávila neděli neustálým chozením do chlívku střídaného s odborným studiem na internetu a neustálou konzultací s mým mužem a dcerami..... M. už lehounce šílel, ale jelikož ho hrozně bolela ruka, tak to moc nekomentoval.
No a jak jinak, než že koza porodila v intervalu, kdy jsem zrovna doma studovala. Šla jsem se jakože naposledy teda podívat, děje-li se něco, a ono se nic nedělo. Strávily jsme s holkama (mýma) v chlívku pak asi ještě další 2 hodiny, abychom dohlédly, jestli je všechno v cajku (teda hlavně jsme byly celé poprděné a chtěly se kochat pohledem na miminka) a učili jsme mimina se kojit, protože jedno to očividně nepochopilo a nanosily jsme jim plno čerstvého sena a daly pořádně nažrat velkým holkám, i těm, které nerodily. Jo, jsou to kozičky, i když jedna bude asi kamzík, protože pořád skáče.
A aby to někomu náhodou nebylo líto, tady máte videjko:
video

sobota 25. února 2017

Dnes si můžeme odškrtnout další položku na našem seznamu restů.
Porazili jsme oba berany, co se nám loni narodili. Původně jsme chtěli jen jednoho, ale jelikož necháváme maso zrát, tak nám odpadlo porcování a udělali jsme rovnou oba.
Opět jsem to obrečela, ale to už je prostě asi náš rituál. M. to ani nekomentoval.
Když pominu mé 3 pořezané prsty, tak to byla úspěšná sobota. A znovu jsme se dočkali výčitek od berana, dokonce nám s Grétou utekli z ohrady a běhali okolo, jakoby ty svoje potomky hledali, to bylo taky smutné.
A vypadá to, že nám bude koza každou chvíli rodit, jakože mám podezření, že asi snad dneska v noci.
A přejmenovaly jsme s Barčou  Levou a Pravou na Andělku a Matyldu.

středa 22. února 2017

Tak jsem si včera v práci předpřipravila příspěvek o tom, jak letos asi nebudou jehněčí mimina, protože Gréta vypadá netěhotně a jak nemáme čas něco provést s těmi loňskými.... bla bla bla...
Odpoledne jsme šli nahnat kačeny zpátky do ohrady, aby měly přístup k jezírku, protože už rozmrzlo, a přitom jsme našli 2 mrtvá jehňátka. Gréta musela porodit v tom největším mrazu a mimina to nezvládla zpátky do "salaše". Dost mě to vzalo, že se to tak nepovedlo. Ale velká zkušenost pro příště, hned jsme vymysleli, jak to budeme dělat příští rok, nebo hlavně co dělat nebudeme. Ale hrozně mě to mrzí. Na druhou stranu jsem si vyřešila otázku, jestli tohle stádo zlikvidovat celé a začít znovu s chovnými kusy. Jestli byla Gréta schopná opět zapadnout a rovnou mít dvojčátka, tak ji měnit nebudu i když je křížená s kdoví čím. A beran, přestože mě nemá rád a dost na mě útočí, kdykoliv k nim vlezu do ohrady, tak svou funkci taky plní dobře.
A žádnou fotku sem dneska nedám, protože mrtvá jehňata jsem nefotila. Jen jsme je večer s M. zapili.

středa 8. února 2017

Venku romantika jak prase, ale kozy už ani nechtějí chodit z chlívku na procházky.
Pravá se krásně kulatí, vemínko se jí nalívá, ale nechce si na něj nechat šáhnout, tak doufám, že až přijde čas dojení, tak se to změní, jinak nevím, jak se k tomu mlíku dostanem. Nevíte někdo, jak se to dělá? Jestli ji pomaličku zvykat, třeba u jídla ji ošahávat, nebo to nechat být až budeme chtít začít dojit? To jsem nikde nenašla.

Doma pokračujeme ve výstavbě stěn, ale jde to strašně pomalu. Na můj vkus. Všude nářadí, vaty, kousky sádroše, kousky dřev.......
Jenže, jelikož nám začal padat sklep (dům nám prý nespadne, M. doufá), tak místo stěn v pokojích se bourala a staví stěna ve sklepě. Já to tak vidím, že za chvilku budeme mít nový barák. Uááááááá

středa 4. ledna 2017

Tak jsem dneska v noci opět nespala. Tentokrát kvůli kačenám. Probudil mě hukot venku, kdy jsem myslela, že to jede stroj na odhrabání sněhu, ale jak jsem vykoukla ven, tak jsem zjistila, že to hučí vítr v lese nebo v dolině okolo nás. A do toho se ozvaly kachny zpoza stodoly. Takže mi se v hlavě rozfrčelo, proč se ozývají a že jim je vlastně určitě zima. Takže místo sladkého spánku jsem rozjela komp a hledala, jak je to vlastně s těmi kachnami v zimě. Ty naše sice mají kachník, ale očividně jim tam něco vadí, protože i při té nejlepší vůli spí před ním a dovnitř nechtějí vlézt. No a já se dočetla, že jim vlastně v noci ten mráz nedělá dobře na nožičky, že by jim mohly omrznout.
Tak jsem vykutila, že na to období mrazů zavřeme kačenky do šopky, kde budou mít sucho a hlavně jim ovce nesežerou pšenici.
No, a ono se oteplilo.
Prostě klasika, ráno v mrazu jsme je s M. naháněli okolo stodoly, jednu jsme dokonce vykličkovávali z větví, kam se schovala a vlastně zbytečně.....
Tak doufám, že večer je půjde zahnat minimálně stejně snadno, jako ráno, protože zítra už určitě zima bude......
A taky jsem se dočetla, že ovce krmíme úplně blbě, jen ty kozy snad dostávají, co mají. Jen je teda nečešu, což bych taky prý měla dělat.