pondělí 12. června 2017

V sobotu jsme odjeli s přáteli na hory na chatu. Plán byl odpočívat. Ale před odjezdem totální stres, aby při tom mém odpočinku všechno v domě nespadlo a neumřelo. Nakonec Barča, která to měla oficiálně na starost většinu věcí neudělala a to co udělala, tak polovinu z toho jen napůl a světe div se, nic nespadlo a všichni přežili, jen chudinka musela stihnout za pár hodin od našeho návratu domů to, na co měla 2 dny.
A já si odpočinula tak, jak už snad několik let ne. Protože poprvé od doby, kdy máme dům jsem víkend proležela aniž bych byla nemocná, či nemohoucí. A hlavně žádná wifi ani skoro signál na telefon, jen spousta knih, jídla a spánku. Všichni jsme si tak lebedili, že jsme ani žádnou stolní hru nerozjeli, protože se nikomu nic nechtělo.
Nádhera. Na fotce je jediná moje fyzická víkendová aktivita.

pondělí 5. června 2017

Takže po kontrole/prosvícení vajec jsme došli k názoru, že to nemá cenu. Naštěstí se jedna slépka umoudřila a sedla. Sice to budou všechno asi bílí kohouti, ale maso taky dobrý.

Máme oplocené slepice!!!!!!!!!!! Neuvěřitelný úspěch. Sice ještě není dotažený, jsou v něm díry, kterými si některé slepice chodí ven i dovnitř, podle toho, jak se jim to hodí.....Ale většina je uvnitř. Jak já jsem blažená....

Kachny sedící na hnízdě u ovcí nevyseděly žádné kachně, a když postupně povyhazovaly nedovylíhnutá vejce a mě to přestalo bavit, vyhodila jsem je. Jsem zvědavá, jestli pojedou ještě jedno kolo.
Takže výsledný počet kachen na maso je zatím 5 ks. 7 z líhně - 2 jsem prodala a jedno vyměnila za cenné rady a kus domácího  kozího sýra. A 1 kus z hnízda v hnoji. Ale už zase víme, co uděláme jinak. Snad to stihnem, než nám začnou kachny snášet podruhé.

No a na fotce vidíte, jak to vypadá když:
- chcete nechat trávu pro zvířata na spasení a nemáte čas ani kapacitu to místo ohradit
- chcete přerostlou trávu, kterou by už zvířata jen zválela místo snědla, posekat a pokazí se vám sekačka
- když se po pár metrech pokazí i křovinořez



středa 24. května 2017

Po úspěchu s kachnama, jsem se rozhodla, že vyzkouším líheň na kuřata. Hlavně teda proto, že žádná ze slepic se nemá k tomu, že by zasedla. Takže jsem si nastřádala asi 15 vajec správného tvaru,
velikosti a barev, protože jsme genderoví rasisti a chceme jen tmavé a chceme hlavně slepice a kohouty si necháme na jindy. Měla jsem je nachystané na stole. Pak jsem si připravila líheň do koupelny, aby nikomu nepřekážela, naskládala vajíčka, pokropila a nastavila správnou teplotu. Pak jsem šla do kuchyně, že si dám večeři. Ptám se Barči, kde mám ta 2 uvařená vejce. Překvapeně na mě kouká a říká, že je dala k těm ostatním na stůl......
Nakonec jsme je našli, ale stálo nás to jedno syrové vejce.
No a pak začala úřadovat babička. Jeden den otočila kolečkem, kterým se reguluje teplota na maximum. druhý den zase na minimum..... Nikdo nechápe, co ji to napadá, ale asi v rámci své stařecké demence to nechápe ani ona sama. Dneska budeme prosvěcovat a uvidíme, jestli nebudeme muset rozjet nové kolo.
Poslední dobou zažívám docela bojkot jakéhokoliv mého úsilí.
Koupila jsem si v Polsku už vzrostlou rebarboru, protože mi nikdo nebyl ochotný kus darovat, každý jen sliboval. Zasadila jsem a radovala se, že příští rok už budu mít svoji. Barča totiž miluje rebarborovou marmeládu. No a pak šel M. sekat trávu.... Dodám k tomu jen to, že přibral i borůvku, kterou už mám pár let, ale vždycky mi ji někdo ožral.
Snažím se pěstovat zeleninu ze semínek, ale většina mého několikaměsíčního snažení dopadne tak, že  mi to slepice rozhrabou a vyklovou. Plot u nás začíná být sprosté slovo. Ale mám naději, že příští rok to vyjde......

úterý 23. května 2017

Tak jsem se trochu s tím videem unáhlila, no.
První sedící kachna má jen jedno mimino, které se nám teda hned první den málem utopilo, protože jsem aktivně nalila kačeně do lavorku vodu, aby nemusela daleko. No a miminko si šlo zaplavat a už nemohlo vylézt. Koukáme tak s Barčou z okna, kocháme se, jak si krásně plave, než nám došlo, že vlastně mu nic jiného nezbývá..... No, klasika, dejte mi něco živého a já to zlikviduju. Lavorek jsem teda vylila a kachna si poradila i bez něj. Hned za 2 dny si došla sama k jezírku a plavou si spokojeně tam. Tento víkend by se snad měla začít klubat kachňata z hnízda, kde sedí zbývající 2. Jsem zvědavá, jestli z toho něco bude, protože beran jim ta vejce dost protřídil, ale už jsem vzdala svoji snahu cokoliv regulovat a řešit.

Pořídila jsem si  3 krůty. Takže mám definitivně splněno co se týče zvířectva. Původně jsem chtěla na jídlo jen 2, ale nějak se to vyvrbilo a já jdu studovat chov a odchov.

A taky stále řešíme kozy. Matyldě se radikálně snížila dojivost a já nevím, jestli to je špatným žrádlem nebo jestli holka bude dojit tak málo, protože je prostě taková. Takže jsem dokoupila různé druhy zrna, budu muset dokoupit seno a uvidíme. Taky jsme snížili počet koz a byla jsem dost překvapená, jak je kozí maso chutné, i když už nebylo nejmladší. Do mladé kozičky se M. nějak nechce. Ale zatím je to zvládnutelné.

Na fotce je "starý" kačer při pokusu o seznámení s miminama z líhně. Moc to nedopadlo a každý si jede svoje vlastní pecky.

sobota 6. května 2017

Nakonec se postupně vylíhlo z 10 zachráněných vajec 9, ale 2 mimina jsme dali pryč, protože nemohla chodit a ostatní by je stejně utrápila. Horší je pro mě se koukat, jak po nich ostatní šlapou........ Už chápu, proč ptáci, jakmile se začnou líhnout mladé, tak na ty další dlouho nečekají, očividně to má význam..... Ta kachňata, co se vylíhla jako první, jsou největší a nejsilnější. Tak uvidíme, kolik jich dojde na pekáč. (to je fakt morbidní, já vím -zázrak zrození za účelem smrti)...
Další kachna sedla na vejce, akorát se chvilku přetahovala s již sedící, tak jsem tam naběhla a rozdělila jim to, tak jsou teď spokojené a sedí vedle sebe. Gréta si tam k nim občas lehne, položí si hlavu skoro na ně a mám podezření, že se jí líbí to, jak do ní štípají zobákama.
Takže máme zatím 7 vylíhnutých a pak 27 v čekárně.
Víte, jak to u nás bude za pár týdnů vypadat?

úterý 2. května 2017

Pokud jsem si myslela, že něco nepochopily kachny, tak rozhodně ta nechápavá jsem já. Nebo spíš dle mého muže jsem netrpělivá. Minulý týden si sedla další kachna na 12 vajec, ta poslední zbývající nesedící jí tam do hnízda každé ráno přihodí jedno další, ale jelikož jsem to čekala, tak jsem ta původní pokreslila fixem a každý den, když se jde kačena projít, tak jí to nepokreslené vezmu. Problém je, že má to hnízdo v ležení pro ovce, což jsme sice vyřešili zatím deskou nad ní, ale až se vylíhnou mláďata, tak to budeme muset nějak vykutit jinak. Asi na pár týdnů uděláme výběh ovcím jinde.
No a naše líheň? To je taky akce jak prase.
26. den - nic (to se mají oficiálně kachňata líhnout)
27. den - nic
28. den - nic - v líhni to začalo smrdět - došla mi trpělivost a v rámci zklamání jsem vejce vzala a že je dám aspoň psům, ony ty zkažené milujou. Tak jsme jim dali jedno, Maxina si labužnicky pochutnala na skoro dolíhnutém kachněti a já se jala vylupovat další do mísy, abych trochu koordinovala skořápky okolo baráku.....Skoro jsem u toho brečela, že jsme museli udělat chybu někde na konci, když najednou M. říká - Ty koukni na to, ony se hýbou!!! - Tak to jsem začala brečet opravdu a valila se zbytkem vajec zpátky do líhně. A co myslíte?
31. den - začala některá vajíčka pípat a praskat.
Takže jsem úspěšně zlikvidovala 5 životaschopných kachen a z těch zbývajících 10 zatím vypadají nadějně 3.

středa 19. dubna 2017

Reaguju na komentář k minulému mému výlevu. :-)

Přes velikonoce dorazila paní, co má kozenky déle než já a uklidnila mě, že je vše v pořádku a že opravdu koza dává miminům napít. Takže jsme ráno holky rozdělili, mladé zavřeli, velkou nechali volně, (nebo naopak) a večer jsme nadojili z obou struků skoro litr mlíka. Nádhera. Akorát trochu bojujeme, že koza se nechá, jen když žere, pak je to souboj o to, kolik nadojeného mlíka si nechám vylít při pokusu o nadojení dalšího. Ale učíme se, i koza. Jen já u toho hrozně a někdy i sprostě nadávám, ale snažím se klidným hlasem,abych kozu nestresovala a hlavně jsem zjistila, že to stejně k ničemu nepomůže, že když chce skákat, tak prostě skáče...... Ale po 3 dnech má i ráno vemínko krásně souměrné a hlavně úplně prázdné.....

Taky líhneme kačenky.... Indičtí běžci jsou super, akorát jsem měla pocit, že nějak nepochopili, že jsem po nich kromě sbírání slimáků a snášení vajec, chtěla taky další kačeny na jídlo.... Vejce snášely, kam se jim zachtělo, kachník vzaly na milost na 2 dny, ale za to můžou asi kozeny (viz přiložené foto). Tak jsem to vzdala a půjčila si líheň. Starou dobrou komunistickou výrobu. Asi jediné, co z té doby obdivuju, akorát je mi jasné, že za kvalitu tehdejších výrobků nemohli komunisti.....
Takže jsme si to nastudovali na netu, jak se to vlastně má dělat a líhneme... A kupodivu asi to funguje a hlavně máme dokonalého kačera, protože všechna vejce byla oplodněná a vyvíjejí se. Uvidíme, jestli to taky dotáhnou do zdárného finiše.
No a pak jsme na druhý den, kdy jsem rozjela umělou kachnu, našli hnízdo v kompostu, udělaly si tam holky svoji díru, nanesly si tam cca 10 vajec a po pár dnech si na ně jedna sedla a ostatní snášejí od té doby k ovcím.
Tak asi pojedem letos ve znamení kachen.
Jen slepice na nás ser.. a na vejce si žádná nechce sednout a já z obavy, abych si nezatáhla nějakou nemoc do hejna, nemám odvahu si letos koupit nové. Takže asi po vylíhnutí kačen, rozjedu další várku s kuřatama.

čtvrtek 13. dubna 2017

Stále více jsem přesvědčena, že těm kozám nerozumím. Tak moc, jak je mi s nimi dobře a připadají mi úžasné, tím více jsem v koncích a absolutně netuším, co dělat, abychom nadojili aspoň litr denně. Ani netuším, jestli to mlíko vypijou mimina, nebo prostě koza nemá.
Mám v plánu spíchnout kozeně podprdu, aby se kůzlata k vemenu nedostala, abychom zjistili, jestli se jí za ten půlden něco udělá. Na druhou stranu má půlku vemene zatvrdlou a já nejsem schopna ten vnitřek (ať už je to cokoliv) rozmasírovat a vydojit, jako to šlo na začátku.... Mámo obavy, že jsme něco hódně pos.....

sobota 1. dubna 2017

Tak už zase bojujeme s dojením, Myslím. Já tomu prostě nerozumím, co se s tou kozou děje. Před pár dny jsme si všimli,že nechce nechat kůzlata sosat. Struky má úplně černé, a strupaté. Tak jsme ji násilím trochu vydojili, namazali mastičkou a čekali, co bude dál. Další den, když jsme naběhli se stejnou taktikou, tak nás vystrnadila kůzlata a využila toho, že jsme kozu drželi, a vysosaly ji. Stroupky už neměla.
Mám ale obavu, že se koza zasušuje a my budeme bez mlíka. Vemínko má skoro prázdné, že není do vymačkat..... Lehce mě to stresuje. Řekla jsem si, že budu už 2x denně chodit chlívku a kozu držet, aby se mimina napila a třeba se to ještě rozjede. A uvařím ji nějaké dobroty, aby to šlo lépe.
Já už chápu, proč je kozí mlíko tak drahé. A až se jednou (vidím to tak na důchodový věk) dostanu k nějaké distribuci já, taky nebudu z levného kraje.
Ale furt mě to neskutečně baví a dělá dobře na duši.
Mám teď svůj rituál, že každý den po práci vezmu feny a jdu si sednout k jezírku si číst. Stejně si ale nečtu, protože prostě pozoruju to moje stádečko, jak tam tak chodí a žere
si a mečí a bečí.....

A máme zaseto.....

A máme včely ....

čtvrtek 16. března 2017

Tak, už nebojujeme s dojením.
Po poslední akci, kdy jsme vydojili kozu skoro do sucha se kůzlata umoudřila a pijí už z obou struků a koza nepustí ani kapku nikomu jinému. Taky už je pouštíme na celý den ven z chlívku, běhají si v ohradě a kupodivu ani nelezou nikam jinam, asi jim to stačí, zatím.
Beran se uklidnil a občas se s levou kozou potrkají, ale vydedukovali jsme, že to tu kozu asi baví, tak ho provokuje, protože beran kůzlata nechává na pokoji a ani Matyldy si nevšímá.
Co je teď můj aktuální největší problém, tak že nemůžu sehnat potravinářskou pšenici na zasetí. Včera jsem zase narazila omylem na článek o pečení chleba.....mletí mouky a k tomu byly druhy mouky.... a zjistila jsem, že je zase všechno špatně. A je to ještě horší, protože nemůžu tu správnou pšenici na Severní Moravě nikde sehnat. Buď mi chtějí prodat celý kamion, nebo už jsou vyprodaní.
Ale neuvěřitelně si užívám ten fakt, že tohle je můj největší problém. :-)

středa 8. března 2017

Pořád bojujeme s dojením. V neděli jsme nadojili 200 ml výborného, krásně tučného mlíka a tím Matylda skončila. Od té doby nepustí ani kapku a já jsem čím dál víc v koncích, jestli s ní bojovat, nebo to nechat být. Kůzlata se občas z plného vemene napijou, ale oproti vycucanému je to nic.
Věděli jste, že koza umí stojku? A vydrží na těch předních nohách i nějakou dobu stát?
Nevycházím z údivu.

Tak nakonec pomohl "přítel na telefonu", který rezolutně řekl, že za každou cenu vydojit. Naštěstí se povedlo, ale s pomocí M., který svou obří silou držel kozu v přijatelné poloze a já mohla masírovat a nahřívat a dojit.... Mohly by se mimina umoudřit a začít pořádně sosat z obou struků.

neděle 5. března 2017

Já nechápu, proč je internet plný videí malých hrajících si koťátek. Hrající si kozičky jsou teda mnohem zábavnější a roztomilejší. Naprosto objektivně. :-) A kdyby mě nezradila technika, tak vám tu jedno vtipné a roztomilé video vrazím. Prostě máte smůlu, kozenky teď jedou top, sorry.
A celou dobu dojíme, protože mimina sají jen z jednoho struku a ten druhý se samozřejmě nalívá a tvrdne a červená....já panikařím a v noci nespím, protože řeším, že jsem kozu málo oddojila  a jí se udělá zánět, prostě roky kojení vlastních dětí si teď vybírají svou psychickou daň. Koza se někdy nechá, ale většinou nenechá, takže s ní bojujeme, a já, jelikož ji většinou držím a Klárka dojí (jakože ta zkušenější), tak chodím domů celá od kozích chlupů, co absolutně nejdou vyklepat.
Ale je to bomba.
Včera jsme uklízeli všechny chlívky, tj. 6 hodiny nakládání a vykládání hnoje, založili nový kompost, ale výsledkem jsou čisté a voňavé chlívečky. Možná, kdybychom to dělali častěji, tak to není tak náročné, ale s tím naším způsobem života to prostě jinak nestíháme. A aby to nevypadalo jako 6 hodin jen samé dřiny, musím říct, že občas mi ta mimina nedovolila házet vidlema a musela jsem si lehnout do sena a pozorovat je, jak spolu blbnou. Prostě je to balzám na duši.
Na fotce máte odbornou kontrolu kvality práce.

pondělí 27. února 2017

Šikovná Matylda Pravá pochopila moje neustálé narážky na to, že už vypadá na porod a porodila.
Já jsem samozřejmě strávila neděli neustálým chozením do chlívku střídaného s odborným studiem na internetu a neustálou konzultací s mým mužem a dcerami..... M. už lehounce šílel, ale jelikož ho hrozně bolela ruka, tak to moc nekomentoval.
No a jak jinak, než že koza porodila v intervalu, kdy jsem zrovna doma studovala. Šla jsem se jakože naposledy teda podívat, děje-li se něco, a ono se nic nedělo. Strávily jsme s holkama (mýma) v chlívku pak asi ještě další 2 hodiny, abychom dohlédly, jestli je všechno v cajku (teda hlavně jsme byly celé poprděné a chtěly se kochat pohledem na miminka) a učili jsme mimina se kojit, protože jedno to očividně nepochopilo a nanosily jsme jim plno čerstvého sena a daly pořádně nažrat velkým holkám, i těm, které nerodily. Jo, jsou to kozičky, i když jedna bude asi kamzík, protože pořád skáče.
A aby to někomu náhodou nebylo líto, tady máte videjko:
video

sobota 25. února 2017

Dnes si můžeme odškrtnout další položku na našem seznamu restů.
Porazili jsme oba berany, co se nám loni narodili. Původně jsme chtěli jen jednoho, ale jelikož necháváme maso zrát, tak nám odpadlo porcování a udělali jsme rovnou oba.
Opět jsem to obrečela, ale to už je prostě asi náš rituál. M. to ani nekomentoval.
Když pominu mé 3 pořezané prsty, tak to byla úspěšná sobota. A znovu jsme se dočkali výčitek od berana, dokonce nám s Grétou utekli z ohrady a běhali okolo, jakoby ty svoje potomky hledali, to bylo taky smutné.
A vypadá to, že nám bude koza každou chvíli rodit, jakože mám podezření, že asi snad dneska v noci.
A přejmenovaly jsme s Barčou  Levou a Pravou na Andělku a Matyldu.

středa 22. února 2017

Tak jsem si včera v práci předpřipravila příspěvek o tom, jak letos asi nebudou jehněčí mimina, protože Gréta vypadá netěhotně a jak nemáme čas něco provést s těmi loňskými.... bla bla bla...
Odpoledne jsme šli nahnat kačeny zpátky do ohrady, aby měly přístup k jezírku, protože už rozmrzlo, a přitom jsme našli 2 mrtvá jehňátka. Gréta musela porodit v tom největším mrazu a mimina to nezvládla zpátky do "salaše". Dost mě to vzalo, že se to tak nepovedlo. Ale velká zkušenost pro příště, hned jsme vymysleli, jak to budeme dělat příští rok, nebo hlavně co dělat nebudeme. Ale hrozně mě to mrzí. Na druhou stranu jsem si vyřešila otázku, jestli tohle stádo zlikvidovat celé a začít znovu s chovnými kusy. Jestli byla Gréta schopná opět zapadnout a rovnou mít dvojčátka, tak ji měnit nebudu i když je křížená s kdoví čím. A beran, přestože mě nemá rád a dost na mě útočí, kdykoliv k nim vlezu do ohrady, tak svou funkci taky plní dobře.
A žádnou fotku sem dneska nedám, protože mrtvá jehňata jsem nefotila. Jen jsme je večer s M. zapili.

středa 8. února 2017

Venku romantika jak prase, ale kozy už ani nechtějí chodit z chlívku na procházky.
Pravá se krásně kulatí, vemínko se jí nalívá, ale nechce si na něj nechat šáhnout, tak doufám, že až přijde čas dojení, tak se to změní, jinak nevím, jak se k tomu mlíku dostanem. Nevíte někdo, jak se to dělá? Jestli ji pomaličku zvykat, třeba u jídla ji ošahávat, nebo to nechat být až budeme chtít začít dojit? To jsem nikde nenašla.

Doma pokračujeme ve výstavbě stěn, ale jde to strašně pomalu. Na můj vkus. Všude nářadí, vaty, kousky sádroše, kousky dřev.......
Jenže, jelikož nám začal padat sklep (dům nám prý nespadne, M. doufá), tak místo stěn v pokojích se bourala a staví stěna ve sklepě. Já to tak vidím, že za chvilku budeme mít nový barák. Uááááááá

středa 4. ledna 2017

Tak jsem dneska v noci opět nespala. Tentokrát kvůli kačenám. Probudil mě hukot venku, kdy jsem myslela, že to jede stroj na odhrabání sněhu, ale jak jsem vykoukla ven, tak jsem zjistila, že to hučí vítr v lese nebo v dolině okolo nás. A do toho se ozvaly kachny zpoza stodoly. Takže mi se v hlavě rozfrčelo, proč se ozývají a že jim je vlastně určitě zima. Takže místo sladkého spánku jsem rozjela komp a hledala, jak je to vlastně s těmi kachnami v zimě. Ty naše sice mají kachník, ale očividně jim tam něco vadí, protože i při té nejlepší vůli spí před ním a dovnitř nechtějí vlézt. No a já se dočetla, že jim vlastně v noci ten mráz nedělá dobře na nožičky, že by jim mohly omrznout.
Tak jsem vykutila, že na to období mrazů zavřeme kačenky do šopky, kde budou mít sucho a hlavně jim ovce nesežerou pšenici.
No, a ono se oteplilo.
Prostě klasika, ráno v mrazu jsme je s M. naháněli okolo stodoly, jednu jsme dokonce vykličkovávali z větví, kam se schovala a vlastně zbytečně.....
Tak doufám, že večer je půjde zahnat minimálně stejně snadno, jako ráno, protože zítra už určitě zima bude......
A taky jsem se dočetla, že ovce krmíme úplně blbě, jen ty kozy snad dostávají, co mají. Jen je teda nečešu, což bych taky prý měla dělat.