neděle 22. února 2015

Tak pro vás pár věrných hodím pár řádků o našem pachtění se.

Zkusím navázat na minulý příspěvek, kdy jsem se radovala, jak Cora utekla mému muži na delší dobu než mi. Tak pár dní nato utekla pro změnu mi, na celé odpoledne. Lítala jsem po celé vesnici jako magor a volala ji, pak jsem začala lehce stresovat, že se už nevrátí, protože v rámci svých reprodukčních hrátek ztratí směr a cíl. Bylo mi fakt ouzko, muž i s dětmi na chatě někde v horách a já bezradná a nešťastná, že jsme přišli o tak super psa. Superpes se večer ještě před setměním vrátil, radostně štěkal u dveří, abych si byla fakt jistá. Byla oslintaná po celých zádech, ale očividně velmi spokojená. Já byla taky spokojená, zavřela jsem ji do provizorního kotce a ráno málem upadla, když jsem toho odporného vořecha, co nám naši hvězdu už několikrát zneuctil, našla v kotci s ní. Takže mi bylo jasné, kdo se o ty štěňata nakonec bude starat.
Dopadlo to dobře, vořech zřejmě střílel naslepo a žádná štěňata se nekonala. Taky nás to stálo pár stovek na veterině, ale ta zpráva zato stála.

No a další zbytek textu by se dal nazvat "Budoucí náhled do našeho jídelního lístku". Další čtení jen pro silnější nátury, milovníci jara by nemuseli zvládnout nadsázku dalších řádků.

Toto jsou, prosím, naše ovečky. Ještě jsou u maminky, ale příští víkend, pokud teda už konečně sleze ten bílý hnus, začneme stavět ohradu a pak i přístřešek.

A v březnu snad už budou u nás. Budem se učit, co a jak a jestli to budeme zvládat a jak nás to bude bavit.

No a na podzim??????
jo jo, bude gulášek.



No a tohle jsou snad naši budoucí králíci. Ti zachumlánci jsou úplně čerstvě vyrození, ten v ruce už má pár dní. Králíkárna je už taky v jednání, protože začínám docela vyvíjet nátlak na všechny strany, tak třeba taky letos dojde na to, že budeme mít své zásoby.
Sice dostáváme pár kousků od tchýně, ale pro naši potřebu je to stále málo, na to, abych nemusela kupovat maso v obchodě.
Trochu tomu napomohlo i to, že se mi podařilo přesvědčit muže, že se dá králík upravit i tak, že si na něm člověk pochutná, takže představa tohoto jídla jednou za měsíc, či více (když neuvedu původ masa) není takovou hrozbou. Je fakt, že pečínka taky není úplně moje krevní skupina, propadla jsem kouzlu dušeného na zeleninovém základu a pak rozmixované na omáčku, bez mouky a tak. Pro někoho standartní způsob vaření, pro mě amerika a pro celou rodinu dokonalé jídlo.

Já totiž pracuju v kolektivu, kde většina kolegyň frčí na nějakém lehce alternativním způsobu života či stravování, takže nejčastější rozhovory jsou o tom, co jak se vaří, proč se to nejí nebo jí, nebo proč ty plasty jsou fakt nebezpečné...... A já čtu různé jejich knížky, ze kterých se to dozvěděly, a už teď bych mohla dělat zásobovačku bio masa a potravin, kdyby to nebylo tak náročné to rozjet. :-) Ale předběžné zákaznice už mám, což je pro mě dobrá motivace to fakt už začít rozjíždět. Proto ten nátlak na různé strany.















No a tyhle tvory chovat nebudeme, zatím, ale dávám je sem proto, že jsme je včera měli k obědu.
Sice nebyli pečení a ani nám sami do huby nelítali, ale jídlo to bylo dost dobré a jelikož to vidím u tchýně, jak se jí to tam množí závratnou rychlostí, není taky od věci přemýšlet nad tím, že by to nemusel být špatný zdroj masa do budoucna.  Asi bych nad tím ani neuvažovala, jíst takové drobečky, kdyby o tom nemluvila často moje babička, která v rámci své stařecké demence neustále mluví o tom, co bylo kdysi a jak to dělali a jak vlastně ona má ráda holuby, protože její tatínek je choval a ona dostala svatebním darem páreček a jak je škoda, že ho snědla a nenechala si ho na chov. Prý z toho dělali řízky. Co je blbé na tom jejím zapomínání, že sice si pamatuje, co kde jak kdo s kým z rodiny a okolí, pamatuje si německou básničku, co se učila ve škole za války (sice jí nerozumí, protože se německy nikdy pořádně nenaučila, ale pamatuje si dokonale slova), ale když z ní chci vytáhnout nějaký recept, nad kterým jsem slintala za dětství čí mládí, tak to už neví.

A na závěr jednu perličku ze života našich koťat, která teda zvládla nachlazení až po další návštěvě veteriny. Oliva je super kočka, která už chytá myši a taky je žere, Olaf je super kocour, jehož největší práce je otravovat Olivu, aby si s ním hrála nebo se vtírá k nám a nechává se drbat na břiše. Tak naše Oliva je tak vychovaná, že žere zásadně z misky, dokonce i tu myš, kterou chytí, si tam dá ke granulím, či hlavě od holuba. Olaf sbalí jídlo a jde si to sežrat bokem, ona jí způsobně a čistotně.



Dočetli jste až sem? Jste dobří. :-)
Další příspěvek bude s příchodem našich oveček.