neděle 30. května 2010

Nestíhám, nestačím....

Tak nějak by se dal popsat můj život za posledních pár měsíců. Práce na plný úvazek, ukončování školy se všemi zkouškami, maturitními i nematuritními, problémy s dětmi (teda hlavně s jedním)...

Přišlo mi to v pohodě a tak nějak jsem to brala jako nutné zlo do chvíle, než jsme s chlopkem vymysleli to, že zůstanu doma a budu pracovat pro něj. Po pár týdnech mi začalo docházet, co všechno jsem ten půlrok nedělala. Kromě věcí, co mi tak nějak chyběly (korálky, procházky...), uvědomila jsem si, že nechodím na návštěvy, na schromka, modlím se jen velmi zřídka a bibli? tu už jsem přestala i oprašovat (spíš bych ji měla začít hledat). Prostě nebyl čas či energie a já se začala těšit, že to všechno zase začnu ve velkém, až budu doma.

Pak přišla kamarádka a když jsem si jí stěžovala, jak jsem totálně zlikvidovaná, tak chápavě pokývala hlavou, že je to jasné a že bych si měla v tom všem najít nějaké rozptýlení, abych nezblbla a všechno to zvládla. Okamžitě jsem ji uklidnila, že si takhle relaxuju u seriálků, že si pustím jeden díl a pak se zase učím....
Tohle ale ona nemyslela. Kupodivu!!!!!! Měla na mysli čas s Bohem, kdy mu tu moji tíži, ten kříž odevzdám a načerpám energii do dalších věcí.
Jo, tohle taky všem ostatním uspěchaným kamarádkám radím. Koza jsem. Ta, co ji udělali zahradníkem. Ani ve snu mě nenapadlo, že bych ten shon a stres s maturitou při plném nasazení v práci a doma mohla zvládnout s Bohem bez stresu a beze shonu. Že slovo "všechnu svou starost vložte na něj, protože mu na vás záleží" se pro mě jaksi stalo frází nepoužitelnou pro život. Fuj. Stydím se, protože se honím a přitom bych nemusela, což jsem už tolikrát ve svém životě zažila. Kolikrát jsem "padala na hubu" a nezvládala to, co jsem měla, ale když jsem to odevzdala Bohu a prosila o další sílu a energii, tak jsem ji dostala a kolikrát více, než jsem čekala.
Celou dobu jen mluvím o tom, jak budu mít zase čas na Pána a všechny ty duchovní věci kolem, že mě ani nenapadlo, že bych vlastně klidně mohla začít hned.
Jo jo, koza hloupá jsem.

sobota 8. května 2010

Po dlouhé době

Po velmi dlouhé době jsem se rozhodla k blogování vrátit. Hlavně kvůli sobě. Děje se toho v životě tolik a je škoda nezaznamenat události pro časy budoucí.
Po 15 měsících v advokátní kanceláři a půl roce na plný úvazek, jsme dospěli doma k názoru, že moje místo je doma u rodiny. V době, kdy jsem konečně v práci začala chápat co dělám a jak to dělám, jsem před šéfa hodila výpověď.
Na jednu stranu se neuvěřitelně těším. Zase budu mít čas na sebe, korálky, děti!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!. Škola bude za mnou (pokud mě teda nevezmou na tu výšku) a já budu mít energie na rozdávání. Těším se, až dám do pořádku firemní finance a třeba pak budou i nějaké ty rodinné. :-) Maťo toho má hodně a já mu chci pomoct. Názory, že je mě škoda na takovou práci, že se doma zahrabu, že bych mohla mít super kariéru...................... asi jo. Ale nevyrovná se to odpoledni s holkama na zmrzlině, pochvale za skvěle upečenou buchtu, uklizenému bytu, žádným telefonátům ze školy, co ten Janek opět nemá nebo provedl................... Jsem neskutečně vděčná za tuhle možnost. I když to bude náročné a finančně horší. Důvody jsou možná nehmotné, ale je to investice do budoucna, která se jistě vrátí.