pondělí 28. června 2010

finelly

Sice mám mít ještě do středy dovolenou, jakože oficiálně ji mám, ale když už jsem doma, tak přece nebudu ležet, že? Ale asi si po obědě na chvilku lehnu. :-)
V pátek jsem byla naposledy v kanceláři. Celý den byla pohoda, jen poslední žaloba, co jsem psala, tak mě doslova dojímala. Poslední SASPO, poslední ASPI......... fakt se mi chtělo brečet a ve chvíli, kdy jsem přemýšlela,  že se půjdu rozloučit do druhého patra, protože se blížil konec práce, se všichni nahrnuli dolů s kytkou a žabkou a začali se loučit se mnou. Já prostě neumím odejít odnikud v klidu. Hrozně mě to dojalo, samozřejmě jsem začala brečet jako kráva a na nic jiného jsem se už nezmohla. Naštěstí to zachránil šéf, který, když už jsem definitivně odcházela, tak mi řekl: "neřvi" a hned se mi odcházelo líp. :-)
Následná rozlučka na chatě od Míšy už byla fakt jen o oslavování nových začátků mých, Míšiných a koncipientských od Lumíra a Helči. Pracovní hovory o tom, co jak v kanclu funguje a nefunguje mě fakt skoro už nezajímaly, což na druhou stranu asi dlouho nevydrží, protože události budou stále nové a mi se už teď stýská. Ještě že žijeme v online světě a já dostávám pravidelné info o dění v kanceláři už od rána. Jsem zvědavá, jak dlouho tyto vztahy vydrží. S některými vím, že jsou dost hluboké na to, abychom se dále scházeli a řešili i jiné aktivity, než práci a s některými se ty vztahy asi nestihly prohloubit natolik, aby bylo o čem si za pár měsíců povídat. A je fakt, že právě u některých z těch nehlubokých mě to bude mrzet. Čas ukáže. Těším se na nové věci i na nové levely starých vztahů.

sobota 19. června 2010

Tak jsem si myslela, jak si oddychnu a jak budu nadšená z toho, že už mám to pětileté školní martýrium za sebou. Nevím, jestli je to doznívající šok, že jsem to tak zvorala, nebo spíš to, že jsem si tahala zásadně otázky, které jsem neuměla, ba co víc, podařilo se mi jim během učení totálně vyhnout. Moje ranní nadšení z toho, že to bude super, že učitelé jsou fajn a pomáhají.....
Pomáhali, jinak by se moje škola protáhla o další rok. Doslova. Veřejná správa byl takový propadák, že jsem vyšla ze dveří se slzami v očích a za dostatečnou jsem učitelkám málem líbala ruce. Ach jo. Asi je zbytečné se ptát proč. Já nevím a nedozvím se to. Smůla jak prase. Kdybych se na to vybodla a neučila se, mohla jsem si ušetřit spoustu nervů. A rodině taky. Výsledek by byl úplně stejný. A to mě štve ze všeho nejvíc.

úterý 15. června 2010

21 let

Přesně tak dlouho mi trvalo dosáhnout na středoškolské vzdělání od ukončení základní školy. Stálo mě to celkem 9 let na středních školách a vlastně to ještě není jisté. Maturuju až v pátek a teď jsem doma, abych se něco k té maturitě naučila. Spíš, abych si to alespoň přečetla. Protože víc nestíhám, zvlášť, když jsem doma, kde je třeba dělat spoustu věcí. Chlapi to mají jednodušší. Ti si sednou, odhrnou binec, pokud jim vadí v tom usednutí a dělají si to, co zrovna potřebují. Já potřebuju mít svoje místečko v pořádku, abych se mohla soustředit na důležité věci. Horší na tom je, že nemám čas si tu pohodu vytvořit, protože se musím věnovat těm důležitým věcem. Začarovaný kruh asi většiny žen. Možná proto nám Bůh dal schopnosti dělat více věcí najednou, protože jinak bychom asi ze stresu, že nestíháme, po nějaké době zkolabovaly.

Takže i teď, přestože si místo učení hraju s blogem, mi hlavou frčí ústava ČR a její jednotlivé části.

Už teď se děsím té noci ze čtvrtku na pátek. Člověk si může stokrát říkat, že to zvládne a navíc profesoři jsou úžasní a pomáhají, ale lidská psychika je neuvěřitelná a mnohdy pro nás laiky nepochopitelná. Možná by pomohlo pár lahví vína s kolou na odreagování mysli, ale to bych asi v pátek dopoledne toho moc ze sebe nevypotila. :-)

No nic, jdu na to, ať to není v pátek ostuda.