sobota 20. února 2016

Včera jsem po dlouhé době vyrazila za kulturou.
Co máme babičku, všechno jsem odstřihla a fungovala v podstatě jen na systému: práce - domov - práce - domov. Po půl roce jsem skončila totálně vyřízená, jak psychicky, tak i fyzicky. Takže jsme doma trochu přeorganizovali systém a nastavili služby, abych občas mohla přijít v 5 z práce a sednout si a abych občas i o víkendu mohla dělat to, co mě baví a nejen to, co musím dohnat z pracovního týdne.
Zpátky ke kultuře.
Já kulturní barbar, co znám Vandu Hybnerovou tak akorát ze seriálu Ulice či Přístav jsem spolu s dalšími vyrazila do Ovy na představení Uhozená květinou. Zážitek báječný, přestože jsem asi nechytla 80% sděleného poselství, tak mě to náramně bavilo. Usoudila jsem, že jsem asi příliš spokojená jako žena a můj muž mě v mém ženství absolutně nijak neomezuje....
Nicméně v autě cestou domů jsme se většina osazenstva shodly (byly jsme samozřejmě všechno ženy), že provedení představení v nás evokuje potřebu začít něco dělat se sebou fyzicky. Že prostě ta Vanda ve svém věku vypadá super a to, jak tam celou dobu běhaly a kroutily se, musí vydat za 3 návštěvy fitka. Asi to nebylo úplně prvoplánovou pointou hry, ale což.
Každému, co jeho jest. :-)

neděle 14. února 2016

Slintám blahem.
Víte proč?
Protože mám dveře do ložnice.
A jako bonus M. postavil okolo těch dveří i stěnu.
No nejsem já to šťastná žena?
Ode dneška si můžu za sebou zavřít.
Konečně nějaké soukromí.....


Joooooooooooooo

A trvalo nám to jen necelé 3 roky!!!!!!!!!!!!!!!!!

pondělí 8. února 2016

Tak jak se říká kozel zahradníkem, tak my máme čuníka zahradníkem.

Celou dobu, co máme barák, řešíme, co s pozemkem, který je dost hrbolatý, taky tak trochu naším přičiněním, jak jsme "uklízeli" zakopané či zarostlé pletivo a kusy trabanta a kusy plotu a kusy obrubníků a kusy dřev a kusy gumových různých věcí a kořeny ...
Čuník je schopný během chvilky totálně zrýt trávník, že by se žádný profi traktorista nemusel za takový výkon stydět.
Asi uděláme pojízdnou ohradu, protože pak stačí jen vzít hrábě a srovnat to jak potřebujeme.
Tak trochu doufáme, že se mu podaří vyžrat i kořeny toho hrozného šťovu, co se nám všude rozrostl.

Ovečky si na něj už zvykly a netrucují a občas je přistihneme, že spí všichni na seně pod střechou.