úterý 18. září 2012

Takhle to dopadne, když si chlapi hrajou s "autíčky".....














a takhle to vypadalo původně:














Maťo si pozval bagr na vykopání příjezdové cesty. Což je výborná zpráva pro ty návštěvy, které si při odjezdu třeba rozřezali pneumatiku, urvali výfuk......... Už se vám zřejmě nic takového u nás nepřihodí :-)

Bagrista má na svědomí jen vyoraný plot a stromy, které vadily. Já mám na svědomí sad bez kopřiv, keříků, křenu.... a jiných vychytávek.
Ovoce letos češeme motorovou pilou :-)

pátek 14. září 2012

Mám prodlevy, já vím, ale nějak to nestíhám. Vždycky něco nafotím, pak to nestáhnu z foťáku a řeknu si, že napíšu něco až s fotkou.......

S Jankem jsme byli na kontrole po 3 měsících, má utržené vazy pod kolenem, což docela zaskočilo pana docenta, takže vymýšlí, co s tím a máme zavolat v říjnu a snad po vánocích půjde Janek na další operaci, kde mu to budou něčím umělým spravovat. S tím souvisí to, že musí opět nosit ortézu a chodit o obou berlích a s tím souvisí to, že není schopný vykonávat praxi, takže nemůže dál chodit na obor, který studuje. Takže řešíme, co dál s ním..........................
Ach jo, kdybych to neříkala.....

Jinak na domečku řádíme, řežeme stromy, sekáme kopřivy, oklepáváme a ukládáme cihly, kopeme podlahy, zazdíváme drážky..... Co se týká domu, přehoupli jsme se z fáze likvidace, do fáze budování. Já teda spíš zkulturňuju okolí domu a přicházím na to, že moje oblíbené obchody začínají být tam, kde mají pily, sekačky, pracovní obuv......

A přicházíme na další vychytávky.
Podařilo se mi vysekat kopřivový háj v rokli pod sadem (pak jsme v noci usla až po brufenu a několika vrstvách konopné masti na rukách a spodních částech nohou) a objevil se tak docela hezký plácek, kde Maťa napadlo, že by byl fajn rybníček, takže 2 dny s Jáchymem koumali, jak to udělat. Pak přišel soused a vzpomněl si, že kdysi majitelé chovali spoustu kačen a hus a slepic a měli tam dole jezírko. Tak jsme vzali rýč a fakt jsme našli půl metru pod zemí betonový základ. Takže budeme mít rybníček.


Někdy přijdu na dům a mám pocit, že bych se potřebovala rozdělit na několik lidí. Je tam toho tolik, co se dá dělat, takže někdy se přistihnu, že začnu odnášením větví, pak si všimnu, že tam leží nějaká kupka sena, pod ní kouká zarostlý plot, tak ho začnu vyhrabávat a jak odnáším ten plot, všimnu si dalšího železa, tak ho taky odnesu a pak jdu kolem spadaného ovoce, tak ho začnu sbírat a tam mi začnou vadit další spadané, či pořezané větve.... a jsme zpátky u toho odnášení větví.....

Ale je to krásné a moc si to užíváme....

pondělí 20. srpna 2012

Malý apdejt:
Už mě zase bolí ruce. Měla jsem chvilku, kdy mě nebolely, protože jsme jela na tábor a tam jsem si od těžké dřiny odpočinula. Včera jsme objevila krásu ruční elektrické pilky a řezala jsem větve v sadě. Zatím jen ty, co už se ořezaly, ale těším se na prořezávání ovocných stromů na podzim.

Pro moje věrné fanynky oklepávání cihel hlásím, že jsme zbourali zadní chlívky a máme opět novou zásobu materiálu.

Objednali jsme okna, domluvili dráteníka na stáhnutí domu a dojednali podřezávače. Díky Bohu za ochotné známé řemeslníky. Každý zná někoho, kdo zná někoho a je ochotný pomoct zoufalcům jako jsme my.

Dneska jsme celé odpoledne strávili strháváním plechu ze střechy chlívků. Mám pocit, že porodit 4 děti bylo snazší. Polovinu času jsme přemýšleli nad tím, jak to udělat, aby to vůbec šlo sundat. Asi jediná věc na domě, která je udělaná pořádně. Ale s pomocí Jankova kamaráda jsme to nakonec zvládli, akorát zítra neudržím v ruce ani tužku.........................

středa 25. července 2012

Tak strašně mě bolí ruce, že se mi ani psát nechce.....
Nábytek spálený či pořezaný a uklizený.
Přístavek zbouraný, králíkárny zbourané, abychom měli zase co pálit, řezat, uklízet, k tomu oklepáváme cihly...... Mám pocit, že nám tam někdo pořád přihazuje další.
Mamčin jeden pokoj vykopaný, dokonce tam hoši vytloukli i díru do zdi, kde bude francouzské okno, protože se jim nechtělo objíždět barák s plnými kolečky.
Kopeme další pokoj, objednáváme strusku a štěrk.
Přehlašujeme elektřinu a kamarádíme se s elektrikářem......
Podlaha na půdě je taky rozebraná a vnitřek verandy taky.

pondělí 16. července 2012

Půda vyklizená, binec vyhozený, zbývá už jen vytřídit železo a pomalu spálit dřevo, které není vhodné k uskladnění.
Jsem docela překvapená, že můžou bolet "svaly" na článcích prstů. V pátek jsme se rozhodla, že oklepu omítku z mamčiného pokoje, aby to nemusel dělat Maťo a nějak jsem neodhadla, co to znamená 4 hodiny bušit do zdi. A čím víc jsem bušila a ono to nešlo, protože lidová tvořivost původních majitelů nezná mezí, tak jsem byla vzteklá a bušila ještě více, až jsem totálně odpadla a 3 dny mám přesný přehled, co jak v dlaních a prstech je. Ale je to oklepané a začneme kopat podlahu.

Jinak, další překvápko nás čekalo v neděli, přijeli jsme na dům a zjistili jsme, že nám upadl kus hrušně, která roste za domem. Celou dobu kutím, jestli ji nezachovat, přestože stojí v místě, kde chci mít kuchyni, ale jak to vypadá, hruška se rozhodla, že na nás nemá náladu a raději to sama vzdá. Takže jsme místo kopání podlahy, celé odpoledne rozřezávali jednu větev. Musím uznat, že hruška velmi dobře hoří.

čtvrtek 12. července 2012

Děti jsem nakonec z vyklízení půdy omluvila, jsou na týden u jedné z babiček, navíc v tom vedru tam byla sauna a nechci, aby děti dům začali nesnášet hned v zárodku našeho bydlení.
Půda je tedy stále ještě nevyklizená, ale dneska snad už dofinišuju. V úterý mi přišla pomoct kamarádka a její nezatížené nadšení posunulo vyklízení k rychlejšímu konci. Moje vděčnost nezná mezí.

Musím uznat, že všechny posilovny, zumby, pilatesy a jiné vymoženosti se můžou jít zahrabat v porovnání s tím, co moje tělo podstupuje při vyklízení. Svaly mě bolí průběžně stále, některý den více, některý méně a snad kromě břišních partií, dostává zabrat celé tělo. Už jenom to běhání s různými nádobami a pytlema ze schodů dolů, odhazování věcí na hromadu, házení omítky lopatou do koleček a jejich vyvážení...... No, po těch 2 lechech vysedávání v nemocnicích, je to solidní šok. Ale počítala jsem s tím, takže s nadšením pozoruju i příznivější stránku věci - zmenšující se objem mých proporcí. :-) Pomaličku, ale jistě.




Tahle hromada je focena v poloviční velikosti. V současnosti je už větší a čeká na vytřízení, co se spálí hned a co pak. Stejná je pak o kus vedle a další před domem. A to je jen dřevo.



pátek 6. července 2012

den už nevím jaký.....

Na dovolené jsme nemysleli na nic jiného, než co budeme dělat jako první, druhé...... Takže jsme z původních sedmi dnů slevili na pět a čtvrtý den jsme byli doma zpátky jako na koni....

Od té doby každý den odpoledne fungujeme. Spodek máme celý vyklizený, i přístavek plný bordelu a železa. Zbývá už jen půda a na to vlítnou děti v pondělí.

Nepřestává nás udivovat mentalita původních majitelů, ať těch nejpůvodnějších, tak i jejich dědiců. Očividně nepřišli na to, k čemu slouží popelnice. Cokolic jim prošlo rukama a už nepotřebovali, uložili někde v domě. Kombinace zavařeniny, papíru a něčeho kovového v něčem naprosto nepochopitelném (např. plastový košík, prázdná plechovka od barvy, či hrnec) nás neustále udržuje v údivu. A to je v celém baráku. Prázdné láhve od alkoholu, od zavařenin, plné zavařeniny (můj odhad cca 200 ks), 100 ks plat na vajíčka, noviny od roku cca 1956 až po současnost, plastové krabičky od všeho, co se kdy do plastových krabiček ukládalo........... a takhle bych mohla psát ještě několik hodin. Kromě náhradních zubů jsme objevili také 2 náhradní nohy.

Začali jsme oklepávat stěny v místnostech.... totálně provlhlé, tak aby to dýchalo a usychalo.
Dům vydává svá tajemství: kromě 2 zazděných oken, což je fajn, jsme také zjistili, že nám asi odpadne jeden roh domu. Dřívější majitele totiž nenapadlo nic lepšího, než kus zdi ztenčit, nezajistit a k tomu přistavět předsíňku, která onen kus domu strhává s sebou k zemi... Další zvláštní kousky....

čtvrtek 28. června 2012

Den druhý

Po prvním dnu jsem měla lehkou depku, do čeho jsme se to vlastně pustili. Ale asi to bylo i tím, že jsem se totálně zničila tím vyklízením.

Dneska to už bylo fajn. Mamčina část je úplně vyklizená a začali jsme vyklízet druhou půlku. Když začal Maťo vynášet věci z postelí, měl obavy, že tam najde zastlanou kozu. Naštěstí tam byli jen dva plyšoví medvědi.

A Janek je taky spokojený. Od začátku nám koupi domu bojkotoval, ale když viděl zásoby dřeva ve stodole a prolezli s dětmi půdu, prohlásil, že se mu tam líbí.

Začali jsme pálit nábytek a okolní binec, nepodléhající nutnosti třídění odpadu.

Tchýně dorazila se sekačkou a hned okolí domu vypadá taky snesitelněji.

A mi to stále ještě asi nedochází. Čekala bych po těch letech toužení po domečku větší euforii. Ale je to tak přirozené a v pohodě, až mě to překvapuje.

Jo jo jo!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

středa 27. června 2012

den prvý

Jelikož v sobotu odjíždíme na dovolenou, naběhli jsme na vyklízení domu hned dneska.

Po 4 hodinách jsme vyklidili chodbu a polovinu mamčiných prostorů.
Většina věcí je před domem, do našeho mega auta nám vlezlo jen 250 kg odpadu. Nechápali jsme, jak mohli 2 lidé nashromáždit tolik bince......

A až dopiju kafe, jdu upéct buchtu z NAŠICH třešní. 






Kuriozní úlovek dne:
Barča byla zklamaná, že to už někdo používal.
Tak a máme klíče od domu.................................
Sice ještě čekáme na katastr, až všechno přepíšou a na banky, až převedou peníze, ale klíče máme v ruce a odpoledne jdeme očesat třešně a začínáme vyklízet.............................

Tak nějak nemám slov

uááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááu

středa 13. června 2012

Jde to strašně rychle.
V pátek podepisuje mamka smlouvu o prodeji bytu, příští týden posíláme zálohu  a podepisujeme předkupní smlouvu na dům.

Tak jsme začali tím, že hledáme někoho, kdo nám udělá projekt na pře/přístavbu. :-)

pondělí 11. června 2012

Včera jsme se byli kouknout na další dům. V rámci možného úvěru a skoro prodaného bytu se můžeme rozhlížet v trochu jiných cenových nabídkách. Dům vůbec nevypadá jako ruina, pozemek obrovský s možností vybudování rybníku......... Opět nadšení.
Řekli jsme si, že už na další dům nepůjdeme, protože se nám líbí skoro všechno, co jsme viděli.
Jenže....... když jsme se večer sedli a spočítali finanční, fyzické, duševní a nevímjaké náklady, vyšlo nám, že oprava ruiny oproti opravy skororuiny ve výsledku vychází líp. A když jsem volala dneska mamce, tak i přestože odjížděla z domu totálně nadšená, tak přes noc se jí všechno taky rozložilo a v podstatě máme stejný názor.
Takže............... uvidíme :-)

neděle 3. června 2012

Takže den po tom, co nám přislíbili úvěr na koupi i rekonstrukci domu, moje mamka našla kupce na byt.
Lidi vlezli do bytu a v předsíni řekli, že ho berou.

Dneska jsme napsali realitní kamarádce, že dům bereme.

??????????????????????????????????????????????????


pátek 1. června 2012

No a teď trochu o našem bydlícím snu.

Krásná vila kousek od Ostravy, kterou jsme nakonec mooooooooooc chtěli, utekla. A to jsme to měli tak dokonale vymyšleno.

Byt se stále neprodává, proč, je asi zbytečné řešit. Byli jsme ochotni jít s cenou i hodně dolů, jen abychom se už pohli. Různé půjčky nám taky zamítali, máme málo doložitelných příjmů a spoustu dětí.

Zlom přišel na prohlídce jednoho domu, kdy paní makléřka navrhla, že je schopna nám zařídit úvěr (jako už několik "specialistů" před ní). Vysvětlila jsem jí, jak na tom jsme, jenže.... paní je asi opravdu specialistka bez uvozovek, protože to vypadá tak, že úvěr dostaneme a dokonce i na opravy a tím pádem nemusíme tolik spěchat na prodej bytu.

Znáte film Samotáře? My ho doma milujeme.

To je prostě znamení. Snažili jsme se, vymýšleli, kombinovali..... A najednou jdou věci, které doteď nešly.
Tak jsem zvědavá, jestli to opravdu půjde tak dobře, jak to zatím vypadá. :-)

Jo a domeček je krásná ruina na skorosamotě u lesa, se zanedbaným sadem, opačným směrem od Havířova než je Ostrava.

Já vím, prodleva ve psaní byla moc dlouhá. I na mě.

Janek má za sebou vytažení horních šroubů z nohy i kontrolu na onkologii. Během 2 týdnů 4x cesta do Brna. Brrrrrrrrrrrrrrr
Na ortopedii vypadá všechno hezky, takže kontrola až za 3 měsíce a pak snad vytažení zbývajících šroubů.

Na onkologii opět lehké drama. Změny na kosti v místě metastáze stále probíhají, takže jsme museli na kontrolní scintigrafii. Naštěstí měli místo ve stejný den jako jsme měli kontrolu na ortopedii, takže jsme za jednu cestu stihli 3 různé brněnské nemocnice. A všechno snad vypadá dobře.
Kontrola na onkologii až za 3 měsíce, zároveň s ortopedií. Neuvěřitelné. Tak dlouhou prodlevu v kontrolách jsme ještě neměli. Neuvěřitelnéééééééé, krásnééééééééééééééé..................

Vzkaz pro Majku: nějak se mi ztratila Vaše mejlová adresa, písněte mi apdejty, prosím.

neděle 22. dubna 2012

Dneska jsme se byli podívat na další dům, co stojí za zmínku.
Obrovská secesní vila....... S ohledem na předešlé blognutí ideální dům. :-)
Se zahradou, z jedné strany pole, z druhé další domy. Klid, výhled do kraje. Dokonce s další bytovou jednotkou s vlastním vchodem.
Ale........Kousek od Ostravy.
Jedna z věcí, co jsme plánovali, bylo opustit tento zamořený kraj. A teď babo (klidně i dědku) raď. Za peníze, které máme, jsou naše možnosti omezené. Tohle je dům, který bychom zvládli opravit, vlezeme se do něj všichni a ještě k tomu je krásně stavěný a až ho dáme dohromady, bude nádherný nejen v našich očích. Jen ta lokalita, enháčko (v současnosti Mittal) co by kamenem dohodil.
Co teď s tím?

úterý 17. dubna 2012

Poslední apdejty:
V pondělí jedeme na kontrolu na ortopedii, kdy snad rozhodnou, jak a kdy Jankovi vyndají z nohy některé šrouby. Jsem zvědavá....

Srážka s blbcem snad vyšumí, dneska byl M. na výslechu, kde to brali jako rutinu a rozhodne někdo výš, jestli se to podmíněně odloží, nebo se bude dál řešit nevímco.

V pátek zase jdeme na výslech pro změnu s Jankem. Pohovor na sociálce už máme za sebou, začíná to být pro mě rutina....
Nějak měníme pole působnosti z nemocničního prostředí na policejní. 

A teď něco z trochu jiného soudku, mnohem veselejšího:
Od února jsme začali s M. chodit do tanečních. Kromě klasiky, která nás až tak moc nebaví, jsme se učili hlavně lindy hop. Pro neznalé vkládám moje TOP video na ukázku.
Po pár lekcích jsme usoudili, že chodit do tanečních může tak trochu simulovat manželskou poradnu. Tam se teprve utřepe vztah a taky způsob vedení, vnímání toho druhého, či podřizování se.
Ale dochodili jsme to a chceme dál pokračovat.

No, tak nějak tancujeme i my s M. :-D :-D :-D
Prýýýýýýýýýýýýýýý

pondělí 26. března 2012

Tak snad jsem už trochu utřepaná, abych se mohla podělit o své dojmy.

Dům, ze kterého jsme byli původně nadšeni, je stále tak nějak ve hře, ale už nejsme tak nadšeni. Nastoupila realita. Teda u některých z nás.
Původní plán byl, že se prodá byt o mojí mamky, za to se koupí dům, ve kterém se vybuduje garsonka, kde se ona nastěhuje a pomalu se opraví zbytek domu tak, abychom se mohli časem přestěhovat. Do toho přišla druhá mamka s tím, že si chce koupit byt někde ve městě, tak jsme ji přemluvili, ať si nekupuje byt, ale jde s námi bydlet do domu. A na tuhle variantu je současně vyhlédnutý dům docela dost vhodný.

Moje "zklamání" z domu je o tom, že majitelé docela dost zásadně okrouhali pozemek, který v současné podobě je pro mě tak akorát s ohledem na moje potřeby volného prostoru. A další zásadní věc je ta, že hned vedle domu je garáž, kterou si chtějí nechat. A jelikož už teď jim dům slouží jako skladiště stavebního materiálu, je mi jasné, že tu garáž nebudou mít na uskladnění zimního lyžařského vybavení. A jeden důvod, proč chci z centra města, jsou auta brzy po ránu pod okny......
Samozřejmě nás ujišťovali, že se dá na všem domluvit, že i pozemek se dá upravit, ale za jakou cenu?
A dům je ruina, opravitelná, ale ruina. A patro je to řešeno tak, že moje první reakce byla dost negativní.
Skoro jsem ve stavu, kdy ten dům nechci. Přestože jednou z něho může být nádherné bydlení, je kousek od přátel, není to daleko do města.....
Jo a další zásadní zásek je ten, že pole za domem je už rozparcelované na pozemky a majitelé jen čekají, až se prodá dům a podle toho se upraví další pozemky a to znamená, že místo výhledu na pole a les, bych koukala opět někomu do kuchyně, jako to mám teď v paneláku.

Další věc: domluva s mojí mamkou o tom, kde kdo jak bude...... Původně jsme se domluvili, že v patře budeme my s dětmi a dole na jedné straně moje mamka a na druhé tchýně. Realita je taková, že nahoře je max. 100m pod zkosenou střechou a dole jsou prostory 2x okolo 70m. Takže jeden z dalších nápadů bylo, že mamky se vlezou hezky na jednu stranu, přičemž obě budou mít své soukromí, každé se vybuduje pokoj, kuchyňka a sociálka......
A my bychom si z druhé půlky vybudouvali obývák s kuchyní a pracovnu a v patře by byly jen pokoje dětí a ložnice a nemuseli bychom investovat ze začátku do rekonstrukce půdy.
Nebudu se rozepisovat o prvotní reakci, jen mě u sebe stále udivuje, že jsem to nečekala. Toliko k mamčinému postoji, že jí klidně můžeme zrekonstruovat garáž, že ona už moc prostoru pro sebe nepotřebuje....
A opět oceňuju diplomacii mého muže, který napsal mojí mamce v noci mejl s různými návrhy, po kterém se mu pak ještě omluvila.
Ale mi to pomohlo se dostat do stavu, že jsem schopna si představit, že to celé odpískáme a zůstaneme každý ve svém bytě se svými neuskutečněnými sny........

čtvrtek 22. března 2012

Dneska se mi těsně před probuzením zdál sen, že jsme zapomněli na domluvenou schůzku s majitelem domu. A Maťo si nechal telefon u mamky, takže jsem mu nemohla ani zavolat.......

Nicméně k prohlídce domu v reálném světě došlo.

Dům je šílený.
Naše vize nádherná.
Realita příšerná, ale jinak, než jsme doufali.
A Maťo stále nadšený, já stále více vyděšená......................................

sobota 17. března 2012

Ten mozek je šílený orgán............ frčí a frčí i když byste ho rádi vypli.
Nepomáhá ples, vaření, četba, sledování seriálku......
Moje mamka na tom musí být ještě hůř, protože je sama doma, bez práce. Beztak jen přemýšlí a vymýšlí, jak to tam v tom domě přestaví, postaví, uřeže...............
A to jsme se tam ještě nebyli ani podívat. Musíme čekat, až bude majitel v ČR.........
To utrpení.....
Čekám nějaký obrovský zádrhel.......
Přece ten dům na nás tolik let nečeká....

středa 14. března 2012

Tak jsme jeden dům našli. Jezdíme kolem něj už několik let a nikdy mě nenapadlo ho řešit. Takže doma vládne vzrušená atmosféra, protože neustále vymýšlíme a kombinujeme a čím déle koupi domu řešíme, tím více možností vyplouvá na povrch. Například to, že místo jedné tchýně budeme bydlet se dvěma. :-) Asi.
Dům je solidní ruinička, což, nám bláznům, dává prostor na spoustu spekulací. Ale ještě jsme ho neviděli naživo uvnitř, což bude asi šok, neboť ani realitka neměla odvahu zveřejnit fotky interiérů. Takže se přes šílené nadšení připravujeme na šílené zklamání......

Jo a taky musím napsat, jak vypadá v praxi srážka s blbcem. To si takhle jedete do práce autem, 1 sekundu nedáváte pozor a v 50 km rychlosti vrazíte do auta. Nic hrozného, auta schopná odjezdu z místa nehody a dalšího používání. Jenže to by nesměl v tom předním autě sedět výše zmíněný blbec, který si okamžitě vyžádá policajty, kteří samozřejmě po příjezdu usoudí, že nejde o nic závažného a chtějí to vyřešit na místě. A tu se projeví ona zmíněná vlastnost řidiče, když prohlásí, že ho bolí za krkem a jede okamžitě k lékaři a půjde na nemocenskou. A ať počítáme s tím, že nás zažaluje za újmu na zdraví. A tak za týden na to volali z dopravky, že věc postupujou kriminálce, protože pan blbec slovo dodržel a na nemocenské je.
A jak chcete dokázat blbcovi, že ho za tím krkem nebolí a chce si jen zpestřit svůj "nevímjaký" život tím, že bude znepříjemňovat život někomu jinému.

pondělí 5. března 2012

Hledání domečku stále pokračuje, teda spíš zatím jen koukáme a rozhazujeme sítě, protože byt ještě není prodaný.
Dost mě překvapila reakce mojí mamky, že by klidně šla bydlet na druhý konec republiky. Myslela jsem, že chce zůstat někde poblíž Havířova/Opavy, ale dneska z ní vypadlo, že koukala na inzeráty i v okolí Karlových Varů. Docela šok. A taky výzva pro nás. Pravda je taková, že rozdíl, za jaké peníze se dá sehnat dům tady a kdekoliv jinde, je dost velký. A nejde jen o to, že člověk chce ušetřit, ale spíš o to, že prostě horní cenový limit je omezený a není šance jít výš.
Minulý týden přijela na návštěvu kamarádka, která žije momentálně v Čechách. Občas tak přijede, namotivuje, odjede. :-)
Tentokrát jsme samozřejmě řešili domeček, sama si před pár lety vyhlídla a koupila jeden, dává ho do kupy a kupodivu jí to šlape. Možná proto, že vidí svůj cíl tam, kde jiní vidí překážky. Takže mě strhla k tomu, že se pojedem na jeden dům z internetu kouknout. Samozřejmě jsme ho nenašli, ale mluvili jsme s paní, která na nás překvapila reakcí: "Chcete kupovat dům? Tak tenhle je na prodej a tenhle taky...." Stáli jsme kousek od cesty. Nikde na netu jsme je nenašli, ale začala jsem rozhazovat sítě i jen tak okolo, kdo kde bydlí, aby se poptal, jestli neví v okolí o něčem na prodej. Už jen velká část naší rodiny bydlí porůznu ve vesnicích a jak se říká: "Líná huba, holé neštěstí".

úterý 28. února 2012

Akce včerejšího dne:
1. návštěva onkologické ambulance
2. návštěva ortopedické ambulance
3. návštěva bratrance

1. na onkologii super, zatím. Výsledky vyšetření budou příští týden, takže vlastně nevím, jak to je. Ale bylo příjemné vidět příjemného doktora, který říkal jen příjemné věci. Doufám, že to tak zůstane. Další kontrola koncem května.

2. na ortopedii ještě suprovější. Jankovi konečně ta noha srůstá a podle údivu pana docenta mu srůstá až moc dobře, takže další kontrola koncem dubna a už začnou uvažovat o tom, že mu vytáhnou některé šrouby z nohy.
3. Maťovému bratranci se před pár měsíci narodila dcera, tak jsme ji byli okouknout, jestli je všechno tak, jak má. Vypadá to, že se jim moc povedla. :-)
Jen Janek to nemohl rozdýchat, protože měl plno plánů na odpoledne a nějak nechytil naši debatu, že se tam pojedeme podívat.


A jinak co se týče domečku, tak jsme stále ve fázi prodeje bytu a vyčkáváme. :-) Ale nějak mi dochází, že to fakt je realita. Že letos ten dům opravdu koupíme. A nějak se mi začíná ten náš byt líbit, najednou vidím detaily našeho 10-letého zabydlování.......(Pominu-li kuchyň a koupelnu :-)) Asi bude těžší odejít, než jsem si celé ty roky myslela. Dokonce jsme ve fázi, kdy se nám nechce ani moc z Havířova. Komické. Toliko k mému postoji, že bych odtud odjela a ani se neohlédla zpátky.

úterý 21. února 2012

Ženské mají vlastnost, že když se něco děje, nejde jim vypnout mozek. To je přesně teď u mě. Jsem nevypnutelná a ještě někdo, kdo zrovna je taky na mém blogu. :-)
Děje se to, že za pár hodin máme schůzku s realitní makléřkou a budeme jednat o domě. Začíná totiž nová etapa naší rodiny a to ta, že snad konečně budeme moct utéct z tohohle našeho odporného vzduchu a z našeho bytu. Normálně bych řekla taky hnusného, ale přece jen tady 10 let žijeme a prožili jsme tu moc hezkých chvil. Je zvláštní, jak se někdy situace vyvine. Mě by to teda osobně nemělo nijak překvapit, protože v mém životě se všechno mění strašně rychle a někdy strašně závratně.
Tahle věc s domem je ale zvláštní, poprvé mám pocit, že to vlastně vyjde. I způsob, jak to bude, je správný. A jestli to tak opravdu bude, tak už se nic hrozného v mé rodině nestane. Protože vždycky, když jsme začali nějakým způsobem řešit dům, stalo se pak něco, co jsme si říkali, že ještěže ten dům nevyšel, to by nás úplně složilo. Takže jsem teď napnutá jak struna, jak to všechno bude probíhat a kde nakonec skončíme. Jedna moje kamarádka vždycky říkala, že naše bydlení je vždycky zázrak, finanční i jiný. Tak doufám, že to tak bude i tentokrát, protože to už fakt bude naposledy.
A tím končím se štítkem "o nemoci" (DOUFÁM!!!!!!!!!!!!!!!!!) a snad konečně přijde k dobru ten "o domečku".

Abych ale úplně neodstřihla Jankovu peripetii, tak v pondělí nás čeká další přešetření na onkologii a taky kontrola na ortopedii, kde se ukáže, jestli Jankovi ta noha srůstá.

čtvrtek 16. února 2012

Zase mám prodlevy se psaním, co?
Skoro nic se neděje, teda až na to, že místo abychom jeli na přešetření, leží Janek doma s hemofilem v krku. Opět a zase. Paradoxně se prý na to dává Biseptol, který Janek užíval rok v kuse, takže by měl být předzásobený účinnou látkou dost, ale je to už druhý bacil, od vysazení, co chytnul. A chytnul ho zřejmě i Jáchym, tak mi doma kuckají oba dva. Já jen trochu a tvářím se, že se mě nemoc netýká, protože i přes tu pracovní pohodu, co mám, se mi nějak nakupily povinnosti a já musím trochu pohnout zadkem. Teda prstama. Přišla úžasná zakázka pro břišní tanečnice a k tomu jsem začala řešit daňové přiznání.......



pátek 10. února 2012

Vtipné je, jak se vám změní pohled na určité věci v životě. Kromě toho, že mi zůstala fóbie na přemíru antibiotik vpravovaných do těla, tak na druhou stranu mi jiné věci nepřijdou tak hrozné.
Klárka má skoliózu, lehkou, svalovou, nic náročného co by se nedalo spravit pravidelným cvičením.
Pan dokror prozkoumal, prohledal, napsal žádanku a šli jsme. Co mě ale trklo, byl jeho postoj, určitě správný, k rentgenu. Něco se mu nezdálo, ale povídá, že vlastně nepotřebuje více než jeden rentgen, že nechce tělo zatěžovat zbytečnou radiací. Mě to v první chvíli přišlo divné, proč to raději neprozkoumat pořádně, ale pak mi došlo, že to fakt není třeba...
Jsem prostě naučená z onkologie na to, že raději malé zlo na vyloučení velkého. Ale pamatuju si, jak mi to ze začátku taky drhlo, že tam platí presumce viny. Jakékoliv podezření berou velmi vážně a raději 3x zbytečně zrentgenují, než aby něco uniklo. Což rentgen je z těch vyšetřovacích/zobrazovacích metod ten nejslabší odvárek.

pondělí 30. ledna 2012

A už ho máme doma, 10 sekund a už se hádají, už po sobě štěkají, už si vyčítají, kdo co potřebuje jinak jinde..... To je krásné, já su tak šťasné......
Nakonec jsme pro něj museli jet sami, protože najednou v den propuštění si staniční vzpomněla, že vlastně jet sám sanitkou nemůže. Takže nejdříve ráno na oční do Ostravy a pak do Brna na ortopedii. Ale snad je to už za námi, kontrola za měsíc, tak doufám, že nám to dají pohromadě s onkologickou kontrolou. Ještě pořád totiž jsem lehce alergická na D1 z Ostravy do Brna.
Janek je pojizvený ze všech stran, pánev má ohoblovanou a jelikož je hubený, tak to jde cítit na pohmat, jak ji má ořezanou. Vlasy má delší a připadá mi i větší. Ale to jsou asi klamy matky dlouhonevidějící své dítě.

čtvrtek 26. ledna 2012

Tak Janek operaci zvládnul opět skvěle, sval mu odřezali a okamžitě nohu hodili na motorovou dlahu. Na té prý bude 3 dny v kuse. Nic od pasu dolů necítí, protože epidurál je jeho věrný přítel. Ale nohu už ohýbá na 100°, tak jsem zvědavá, kdy nám ho pustí domů. A už zase se mnou nechce mluvit, takže nic víc nevím, ale asi je v pohodě. :-)

úterý 24. ledna 2012

Dneska ráno telefon od Janka. "Musíte přijet podepsat souhlas s anestezií, jinak mě nedají do plánu". Janek mi nebyl schopný vysvětlit, co tím teda doktoři včera mysleli, že mu dají ještě šanci rozhýbat nohu normálně. Tak mu znovu volám, jestli nejde dát souhlas s operací telefonicky, jako minule a podepsat to později. Staniční řekla, že nejde. Tak další domluva, jestli nejde napsat souhlas, vytisknout, podepsat, naskenovat, odeslat emilem, vytisknout, odoperovat. "Staniční ti vzkazuje, že si to máme zařídit jak chceme, že ji nic nezajímá." Tak jsem se vytočila a napsala Jankovi sms, ať mi sežene číslo na oddělení. Za chvíli mi Janek volá, že jakmile staniční viděla, že Janek řeší telefony, okamžitě mu nadiktovala, co by v tom souhlasu mělo být. Tak jsem to sepsala, vytiskla, podepsala, naskenovala a poslala Jankovi na mejl. Za chvilku telefon, že staniční nám nic tisknout nebude a žádný takový souhlas ji nezajímá. Tak jsem opět vytočená volala na nějaké číslo do nemocnice, co jsem někdy kdysi vytočila a ono ejhle, pooperační. Ale hodná sestra mě přepojila na sekretariát přednosty a tam jsem se s paní sekretářkou domluvila, že papír vytiskne a probere s doktorem, jestli to tak bude stačit. Mezi tím mi Janek píše: "Už je to v pohodě". Tak mu volám, co je jako v pohodě. "No, přišel doktor, kouknul na to, a prý to tak stačí".
Asi se budu muset omluvit všem kravám zvířecího původu, že jsem používala jejich existenci k pohanění onoho neochotného lidského elementu.

pondělí 23. ledna 2012

Dneska se doktoři dohodli, že s ohýbáním v narkóze ještě počkají a budou Janka "trápit" ještě chvilku na motorové dlaze.
Normálně se mi po něm stýská a chybí mi. Chci, aby už byl doma. Je tu moc klid. Tak nějak si začínám uvědomovat, jak budu zvládat syndrom prázdného hnízda. A to jsem celé roky tvrdila, že se na nic netěším víc, než na to, až děti budou chodit k nám jen na návštěvu. Už teď mají pořád nějaké kroužky a jsou víc pryč, než doma. Aspoň ten Janek tady pořád byl, taková konstanta v tom frmolu.................
Jo, ženské nikdy neví, co chtějí. Vlastně ony ví, akorát každou chvíli chtějí něco jiného. :-)

pátek 20. ledna 2012

Všechno to vypadá nějak divně. Janek včera plašil, že by mohl domů, když domluvíme motorovou dlahu. Tak jsem domluvila na onkologii, že nám ji půjčí, jenže problém s nohou je asi větší, než jsme mysleli. Pokud do pondělka nohu neohne min na 80°, půjde pod narkózu, kde mu budou nohu ohýbat násilím.................

středa 18. ledna 2012

Tak to vypadá, že Janek bude v nemocnici i přes víkend, což teda nechápu, že ty doktory tam více neotravuje, aby ho pustili domů. Když jsme v červnu řekli, že doma rehabilitujeme sami, tak po nás ani nechtěli hospitalizaci, jako u všech ostatních pacientů. Podezřívám ho, že si to tam bez nás dost užívá. :-)

A Maťo? Jeho nové čočky jsou jako zázrak. Skoro. Jedna mu praskla, takže bude muset jít znovu a tentokrát už pod kudlu místo lejzru. Ale jinak vidí líp než já. Jezdí bez brýlí autem, kouká na televizi i počítač bez čehokoliv. Pro mě neuvěřitelné. A až se vyřeší prasklina, bude to super.

úterý 17. ledna 2012

Janek je stále v nemocnici, včera mu řekli, že nepůjde domů, dokud neohne nohu min opět na 90°, tak si domluvil se sestrama, že mu vždycky před rehabilitací dají něco proti bolesti, aby mohl více cvičit a nebolelo ho to. Jinak mu snižují léky proti bolesti a to už zase všechno cítí.
A doma nám kupodivu začíná chybět. Je tady takový zvláštní klid. Takový až moc velký.
Maťa jsem ráno odvezla pro změnu do nemocnice na "výměnu" očí a čekám, až si mě zavolá na odvoz zpět. Jsem zvědavá, jaké to pro něj bude, když na mě teď tak dobře uvidí, hlavně po ránu. :-)

neděle 15. ledna 2012

Janek měl operaci ve čtvrtek, všechno vypadá dobře, akorát nám/mi dává stále zabrat jeho komunikace.
Zakázal mi, abych mu volala. Jako poslušná žena jsem zavolala jen na JIPku, jestli už je po operaci a jestli je všechno v pořádku a poprosila jsem sestru, aby mi třeba Janek zavolal, až se probere, jestli bude chtít. Světe div se, zavolal. Ale stěžoval si, jak strašně ho to všechno bolí, jak se nemůže pohnout, přestože má opět napíchnutý epidurál. Tak já byla zbytek dne celá vystresovaná, že mého chlapečka všecičko bolí a čím vším si musí procházet.
Na druhý den mu volám, jak se cítí, a on, že je mu docela fajn, že ta noha skoro nebolí, že ho to bolelo asi jen chvíli po té operaci. Tak jsem si oddychla, když najednou Janek pustil telefon aniž by ho vypnul a já slyším, jak zvrací. Tak jsem zase vyletěla a řešila, proč zvrací, jestli nemá moc vysoké dávky proti bolesti, jestli zase nemá rozhozený žaludek a budeme opět řešit nechutenství.... Přece jen, že? No a nakonec z něho vylezlo, že mu shnily všechny mandarinky a on měl na ně takovou chuť, že je stejně snědl.
No a o sms, kde mi píše, že přestává vidět, se už raději nebudu rozepisovat. Prostě taková normální rodinka.

středa 11. ledna 2012


Janka jsme včera úspěšně odvezli do nemocnice, všechno jsme stíhali i přes nepřízeň počasi. Jediná šílenost bylo v čekání na lékaře, aby Janka přijal k hospitalizaci. Celkem 6 hodin!!!!!! Opravdu. A když přišel, ani si mě nevšimnul, komunikoval pouze s Jankem a já pak podepsala 4 papíry a mohla jsem odjet. Hrůza. A to jsem myslela, že jsme už v rámci loňského neustálého čekání otrlí. Bez jídla, protože jsem netušila, že tam budeme tak dlouho a odejít jsem nechtěla, protože nikdy nevíš, kdy ten doktor přijde... Pak jsme se s mamkou (dělala nám doprovod, aby se jako nezaměstnaná moc doma nenudila) nacpaly v KFC proklatě drahého kuřete.

Dneska jsem Jankovi volala, aby náhodou neměl strach, že na něj nemyslíme a on mě odpálkoval, že mu jako nemusím volat každý den, že je dost starý, aby to zvládnul sám......... Taky dobře. Na operaci jde zítra ráno, tak si pak v poledne zavolám pro info na JIPku.

pondělí 9. ledna 2012

To, že tady nic nepíšu, by mohlo znamenat, že je všechno u nás v pořádku a v pohodě.
A ono je. :-)

Moje snaha udržet Janka bez bacilů a virů, aby zase neonemocněl a mohl na operaci, se vyplatila, takže zítra ráno startujeme směr Brno.

A ačkoliv se na to doma všichni těšíme, tak já i Janek začínáme být docela nervózní. Mě utěšuje jedině to, že tentokrát nezůstávám v Brně, ale po předání jedu zpátky domů.

Dneska jsem projížděla zprávy z hospitalizací (hledala jsem léky proti zvracení, co Janek užíval) a jak jsem ten stoh papíru držela po dlouhé době zase v ruce, uvědomila jsem si opět, jak šílené to všechno bylo a hlavně jak je to už pryč a daleko. Dokonce jsme doma vymysleli, že opět přestěhujeme pokoje a Janek bude zpátky s Jáchymem a holky budou samy. Už není třeba, aby měl Janek nějaké výhody a ústupky. Alespoň ne tak, jak doteď.
Jediné, co mě trochu straší, je další přešetření, které asi bude následovat po operaci. Každá tahle akce je ve znamení nějakých stresů a strachů. Tak třeba to tentokrát vyjde.