Po úspěchu s kachnama, jsem se rozhodla, že vyzkouším líheň na kuřata. Hlavně teda proto, že žádná ze slepic se nemá k tomu, že by zasedla. Takže jsem si nastřádala asi 15 vajec správného tvaru,

velikosti a barev, protože jsme genderoví rasisti a chceme jen tmavé a chceme hlavně slepice a kohouty si necháme na jindy. Měla jsem je nachystané na stole. Pak jsem si připravila líheň do koupelny, aby nikomu nepřekážela, naskládala vajíčka, pokropila a nastavila správnou teplotu. Pak jsem šla do kuchyně, že si dám večeři. Ptám se Barči, kde mám ta 2 uvařená vejce. Překvapeně na mě kouká a říká, že je dala k těm ostatním na stůl......
Nakonec jsme je našli, ale stálo nás to jedno syrové vejce.
No a pak začala úřadovat babička. Jeden den otočila kolečkem, kterým se reguluje teplota na maximum. druhý den zase na minimum..... Nikdo nechápe, co ji to napadá, ale asi v rámci své stařecké demence to nechápe ani ona sama. Dneska budeme prosvěcovat a uvidíme, jestli nebudeme muset rozjet nové kolo.
Poslední dobou zažívám docela bojkot jakéhokoliv mého úsilí.
Koupila jsem si v Polsku už vzrostlou rebarboru, protože mi nikdo nebyl ochotný kus darovat, každý jen sliboval. Zasadila jsem a radovala se, že příští rok už budu mít svoji. Barča totiž miluje rebarborovou marmeládu. No a pak šel M. sekat trávu.... Dodám k tomu jen to, že přibral i borůvku, kterou už mám pár let, ale vždycky mi ji někdo ožral.
Snažím se pěstovat zeleninu ze semínek, ale většina mého několikaměsíčního snažení dopadne tak, že  mi to slepice rozhrabou a vyklovou. Plot u nás začíná být sprosté slovo. Ale mám naději, že příští rok to vyjde......

Stále více jsem přesvědčena, že těm kozám nerozumím. Tak moc, jak je mi s nimi dobře a připadají mi úžasné, tím více jsem v koncích a absolutně netuším, co dělat, abychom nadojili aspoň litr denně. Ani netuším, jestli to mlíko vypijou mimina, nebo prostě koza nemá.
Mám v plánu spíchnout kozeně podprdu, aby se kůzlata k vemenu nedostala, abychom zjistili, jestli se jí za ten půlden něco udělá. Na druhou stranu má půlku vemene zatvrdlou a já nejsem schopna ten vnitřek (ať už je to cokoliv) rozmasírovat a vydojit, jako to šlo na začátku.... Mámo obavy, že jsme něco hódně pos.....

Tak, už nebojujeme s dojením.

Po poslední akci, kdy jsme vydojili kozu skoro do sucha se kůzlata umoudřila a pijí už z obou struků a koza nepustí ani kapku nikomu jinému. Taky už je pouštíme na celý den ven z chlívku, běhají si v ohradě a kupodivu ani nelezou nikam jinam, asi jim to stačí, zatím.
Beran se uklidnil a občas se s levou kozou potrkají, ale vydedukovali jsme, že to tu kozu asi baví, tak ho provokuje, protože beran kůzlata nechává na pokoji a ani Matyldy si nevšímá.
Co je teď můj aktuální největší problém, tak že nemůžu sehnat potravinářskou pšenici na zasetí. Včera jsem zase narazila omylem na článek o pečení chleba.....mletí mouky a k tomu byly druhy mouky.... a zjistila jsem, že je zase všechno špatně. A je to ještě horší, protože nemůžu tu správnou pšenici na Severní Moravě nikde sehnat. Buď mi chtějí prodat celý kamion, nebo už jsou vyprodaní.
Ale neuvěřitelně si užívám ten fakt, že tohle je můj největší problém. :-)

Pořád bojujeme s dojením. V neděli jsme nadojili 200 ml výborného, krásně tučného mlíka a tím Matylda skončila. Od té doby nepustí ani kapku a já jsem čím dál víc v koncích, jestli s ní bojovat, nebo to nechat být. Kůzlata se občas z plného vemene napijou, ale oproti vycucanému je to nic.
Věděli jste, že koza umí stojku? A vydrží na těch předních nohách i nějakou dobu stát?
Nevycházím z údivu.

Tak nakonec pomohl "přítel na telefonu", který rezolutně řekl, že za každou cenu vydojit. Naštěstí se povedlo, ale s pomocí M., který svou obří silou držel kozu v přijatelné poloze a já mohla masírovat a nahřívat a dojit.... Mohly by se mimina umoudřit a začít pořádně sosat z obou struků.

Já nechápu, proč je internet plný videí malých hrajících si koťátek. Hrající si kozičky jsou teda mnohem zábavnější a roztomilejší. Naprosto objektivně. :-) A kdyby mě nezradila technika, tak vám tu jedno vtipné a roztomilé video vrazím. Prostě máte smůlu, kozenky teď jedou top, sorry.
A celou dobu dojíme, protože mimina sají jen z jednoho struku a ten druhý se samozřejmě nalívá a tvrdne a červená....já panikařím a v noci nespím, protože řeším, že jsem kozu málo oddojila  a jí se udělá zánět, prostě roky kojení vlastních dětí si teď vybírají svou psychickou daň. Koza se někdy nechá, ale většinou nenechá, takže s ní bojujeme, a já, jelikož ji většinou držím a Klárka dojí (jakože ta zkušenější), tak chodím domů celá od kozích chlupů, co absolutně nejdou vyklepat.
Ale je to bomba.
Včera jsme uklízeli všechny chlívky, tj. 6 hodiny nakládání a vykládání hnoje, založili nový kompost, ale výsledkem jsou čisté a voňavé chlívečky. Možná, kdybychom to dělali častěji, tak to není tak náročné, ale s tím naším způsobem života to prostě jinak nestíháme. A aby to nevypadalo jako 6 hodin jen samé dřiny, musím říct, že občas mi ta mimina nedovolila házet vidlema a musela jsem si lehnout do sena a pozorovat je, jak spolu blbnou. Prostě je to balzám na duši.
Na fotce máte odbornou kontrolu kvality práce.

Šikovná Matylda Pravá pochopila moje neustálé narážky na to, že už vypadá na porod a porodila.
Já jsem samozřejmě strávila neděli neustálým chozením do chlívku střídaného s odborným studiem na internetu a neustálou konzultací s mým mužem a dcerami..... M. už lehounce šílel, ale jelikož ho hrozně bolela ruka, tak to moc nekomentoval.
No a jak jinak, než že koza porodila v intervalu, kdy jsem zrovna doma studovala. Šla jsem se jakože naposledy teda podívat, děje-li se něco, a ono už se nic nedělo. Strávily jsme s holkama (mýma) v chlívku pak asi ještě další 2 hodiny, abychom dohlédly, jestli je všechno v cajku (teda hlavně jsme byly celé poprděné a chtěly se kochat pohledem na miminka) a učili jsme mimina se kojit, protože jedno to očividně nepochopilo a nanosily jsme jim plno čerstvého sena a daly pořádně nažrat velkým holkám, i těm, které nerodily. Jo, jsou to kozičky, i když jedna bude asi kamzík, protože pořád skáče.
A aby to někomu náhodou nebylo líto, tady máte videjko:

Dnes si můžeme odškrtnout další položku na našem seznamu restů.
Porazili jsme oba berany, co se nám loni narodili. Původně jsme chtěli jen jednoho, ale jelikož necháváme maso zrát, tak nám odpadlo porcování a udělali jsme rovnou oba.
Opět jsem to obrečela, ale to už je prostě asi náš rituál. M. to ani nekomentoval.
Když pominu mé 3 pořezané prsty, tak to byla úspěšná sobota. A znovu jsme se dočkali výčitek od berana, dokonce nám s Grétou utekli z ohrady a běhali okolo, jakoby ty svoje potomky hledali, to bylo taky smutné.
A vypadá to, že nám bude koza každou chvíli rodit, jakože mám podezření, že asi snad dneska v noci.
A přejmenovaly jsme s Barčou  Levou a Pravou na Andělku a Matyldu.

Tak jsem si včera v práci předpřipravila příspěvek o tom, jak letos asi nebudou jehněčí mimina, protože Gréta vypadá netěhotně a jak nemáme čas něco provést s těmi loňskými.... bla bla bla...
Odpoledne jsme šli nahnat kačeny zpátky do ohrady, aby měly přístup k jezírku, protože už rozmrzlo, a přitom jsme našli 2 mrtvá jehňátka. Gréta musela porodit v tom největším mrazu a mimina to nezvládla zpátky do "salaše". Dost mě to vzalo, že se to tak nepovedlo. Ale velká zkušenost pro příště, hned jsme vymysleli, jak to budeme dělat příští rok, nebo hlavně co dělat nebudeme. Ale hrozně mě to mrzí. Na druhou stranu jsem si vyřešila otázku, jestli tohle stádo zlikvidovat celé a začít znovu s chovnými kusy. Jestli byla Gréta schopná opět zapadnout a rovnou mít dvojčátka, tak ji měnit nebudu i když je křížená s kdoví čím. A beran, přestože mě nemá rád a dost na mě útočí, kdykoliv k nim vlezu do ohrady, tak svou funkci taky plní dobře.
A žádnou fotku sem dneska nedám, protože mrtvá jehňata jsem nefotila. Jen jsme je večer s M. zapili.

Tak jsem dneska v noci opět nespala. Tentokrát kvůli kačenám. Probudil mě hukot venku, kdy jsem myslela, že to jede stroj na odhrabání sněhu, ale jak jsem vykoukla ven, tak jsem zjistila, že to hučí vítr v lese nebo v dolině okolo nás. A do toho se ozvaly kachny zpoza stodoly. Takže mi se v hlavě rozfrčelo, proč se ozývají a že jim je vlastně určitě zima. Takže místo sladkého spánku jsem rozjela komp a hledala, jak je to vlastně s těmi kachnami v zimě. Ty naše sice mají kachník, ale očividně jim tam něco vadí, protože i při té nejlepší vůli spí před ním a dovnitř nechtějí vlézt. No a já se dočetla, že jim vlastně v noci ten mráz nedělá dobře na nožičky, že by jim mohly omrznout.
Tak jsem vykutila, že na to období mrazů zavřeme kačenky do šopky, kde budou mít sucho a hlavně jim ovce nesežerou pšenici.
No, a ono se oteplilo.
Prostě klasika, ráno v mrazu jsme je s M. naháněli okolo stodoly, jednu jsme dokonce vykličkovávali z větví, kam se schovala a vlastně zbytečně.....
Tak doufám, že večer je půjde zahnat minimálně stejně snadno, jako ráno, protože zítra už určitě zima bude......
A taky jsem se dočetla, že ovce krmíme úplně blbě, jen ty kozy snad dostávají, co mají. Jen je teda nečešu, což bych taky prý měla dělat.

No, tak trochu v tom lítám.....
Jsem zvědavá, jak dlouho mě ta kozí vášeň bude držet. A jak dlouho to bude tolerovat můj úžasný a skvělý muž. Včera i předevčírem jsem nemohla spát, protože jsem řešila, jestli není kozám v tom nedokončeném chlívku zima, jestli na ně nejít hodit nějakou deku, či co.....
Takže M. dneska místo klidného odpoledne doma v teple dodělává chlívek. Myslím, že víc kvůli mě, než kozám, které to očividně zvládají s přehledem.
Jak tomu absolutně nerozumíme, tak mě vždycky v noci, těsně před usnutím, napadne něco, co děláme určitě špatně a pak nemůžu spát, protože bych to šla nejraději vyřešit, ale to nejde, protože o půlnoci se mnou nikdo nic řešit nechce, kupodivu. No, a pak se ráno uklidním, když zjistím, že kozy noc přežily, jsou teplé a čilé a chtějí žrát. Pak si přes den přečtu v nějakej tej chytrej brožuře na internetu, že vlastně řeším něco, co vůbec problém není a opět se uklidním....
Prostě magor, ale totálně nadšenej.....
Kozy jsou skvělé, dneska jsem je šla opět vyvenčit, aby nebyly furt zavřené a zjistili jsme přitom, že ohradník pro ovce opravdu pro kozy vhodný není , anebo tam máme toho proudu málo..... Levka prolezla mezi dráty a ani to s ní nehlo....
No a jako vrchol, Pravka se trkala s beranem a u toho vytrhli dveře od chlívku z pantů... Doslova vyrvali. Takže další práce navíc, ze které byl M. nadšený. Já budu muset být na něj dneska tááák hodnááááá.
Kurnik, to jsem se dneska rozepsala.....

Kačeny stále v plném počtu. To jen tak na okraj pozitivně.

Máme za sebou další zabíjačku, tentokrát ovečky. Měli jsme v plánu, že začneme mladými beránky,

ale ráno, když jsme vybírali kterého, jsme si všimli, že beran neustále odhání od zbytku ovcí Blážu. Trkal do ní, kdykoliv se přiblížila, tak ji vyhnal pryč.
Bylo nám řečeno, že je asi nemocná, proto beran chrání zbylé ovečky od nákazy. Navíc jsem už delší dobu pozorovala, že je nějaká pohublá. Takže volba byla jasná. Jen s tím, že nemáme odvahu maso jíst, takže všechno půjde psům.
Opět to nebudu moc rozebírat, jen asi to, že i můj muž si neustále rozšiřuje obzory svých dovedností. Když jsme dům kupovali a já začala zveřejňovat plány na zvířectvo, upozorňoval mě, že v žádném případě nebude nic zabíjet, ať s tím počítám. A teď nejen, že zabíjí, stahuje a porcuje, ale hlavně to dělá s neuvěřitelným citem. Jen u toho nebrečí jako já.
Co mě taky překvapilo, že beran celou neděli chodil okolo ohrady a bečel. Normálně se ovce projevují zvukově hlavně ráno vůli žrádlu, ale tentokrát jsem měla pocit, že nám beran vyčítal, co jsme mu to s Blážou provedli. Jako jediný taky nežral, když jsme ji odváděli, ale koukal, co to provádíme.

Máte někdo pocit, že jste retro?
Tohle je retro:


Pravda je, že mě to bavilo první půlhodinu. Pak mě začaly bolet záda a ruce a nejraději bych se na to vykašlala. Při sklizni jsem byla lehce zklamaná, že je toho málo, potřebujeme na naši spotřebu za rok minimálně jednou tolik, ale už u druhého pytle jsem byla ráda, že toho není víc. Dělali jsme to ještě za tmy a sami, protože můj muž prohlásil, že to dokončíme. Děti samozřejmě na táborech, takže při svitu dvou pracovních lamp jsme vesele burdakovali. Ale ještěže tak, protože další dny už pršelo. Prostě ten můj chlap tomu rozumí....
A ta fotka, tam nejsou důležité ty nohy, ale to naše obilí. Je tak krásné.....

Rozšířili jsme předevčírem hejno kačen.
Původně teda o tři, nicméně dnes ráno z nové várky zbyla jen jedna. Něco nám protřídilo řady.
"Stará" kačena měla trochu problém přijmout další ženské do hejna, ale nad tou zbývající se po noční akci smilovala a skoro vypadají jako kámošky.
Tak jsem dneska domluvila novou várku. Já to prostě nevzdám!!!!!
Jen doufám, že si nevycvičíme nějakou lesní havěť na čerstvé masíčko.
Stačí, že moje zahrada slouží jako pastva pro všechny okolo,
nemíním krmit ještě další zvěř z lesa.

Poslední dobou dost lidí řeší, jak to všechno zvládáme. Popravdě, čím dál hůř, mám pocit.
V sobotu mě M. skoro proti mé vůli odvezl na pohotovost se zimnicí a horečkami, kde si mě nechali s oboustranným zánětem ledvin. Přitom mě močák bolel trošičku několik dní předtím a ledviny jen stylem "kurnik, asi se tam něco děje". Doktor mě neustále prohmatával a nechtěl věřit, že mě to nebolí. Naštěstí po třech dnech čtyřicítek horeček dvoje antibiotika zabrala a já jsem doma.
No a jak už jsem na tom byla trochu líp, tak jsem začala přemýšlet.
Chyba!!!!! Jak člověk nemá nic na práci, tak vymýšlí kraviny, vidím to u babičky.
Začala jsem řešit, jak vlastně fungujeme a jak nám které věci jdou či nejdou a v návalu sebekritiky jsem došla k názoru, že "všechno špatně".
Řešením by bylo zabít ovce, rozrýt zahradu a starat se jen o rodinu a babičku. Pak bych bez stresu měla všechno v cajku a možná i doma uklizeno.
Jenže to bych pak asi neměla v životě nic, co by mi dělalo radost. I přes tu dřinu mě to všechno uspokojuje a mám pocit, že ta práce stojí za to.
Dalším řešením by bylo dát babičku někam do domova důchodců, a dokonce jsem se i na nějaké soukromé v okolí koukala, a přestože vypadají moc hezky, tak si to neumím s babi prakticky představit. Osobně si myslím, že by ji to srazilo duševně zpátky tam, kde byla, když jsme si ji brali, nebo možná ještě hůř. A to mi svědomí fakt nedovolí.
Trochu naděje vidím v tom, že od srpna jdu do nové práce na nižší úvazek a hlavně mnohem blíž domovu. S penězi trochu hůř, ale časový bonus k nezaplacení....
Takže jestli máte pocit, že toho zvládáme moc, tak buďte v klidu, nezvládáme. Jsme jenom lidi a kde někde nadbývá, jinde chybí.
Na rodinné dovolené jsme nebyli už hodně let, slepice jsou někdy bez zrní, protože nemáme čas pro to zajet a trávu sekáme ve fázi, kdy už to normálně sekačkou nejde a musíme to udělat nadvakrát. Dřevo na topení taky nemáme nachystané a o zimní zásobě ani nemluvím, přitom máme na pozemku min 3 obrovské stromy, které chceme zlikvidovat. Prostě nejsou lidi. Děcka mají taky svoje zájmy, a přestože hodně pomáhají, chci aby se rády vracely jednou domů a hlavně, aby se jim přitom nesvíral žaludek při vzpomínkách na propracované dětství.
Tak a na závěr mého šíleného interního výlevu tu máte foto výsledku snažení našich slepic, kdy z původně 20 vajec máme 3 kuřátka. :-) Ale krásná....

Dneska přišel M. po ranním krmení zvěře nakrmit sebe a povídá mi: " Tak ta kvočna, co sedla první na vajíčka (momentálně sedí 2), nám vysedí tak maximálně zombíky."
Koukala jsem na něj nechápavě, tak mi vysvětlil, že při tom sezení milá kvočna zdechla.
Je fakt, že už pár dní jsem si říkala, že je nějaká nehybná, ale to jsem si u prvních našich kvočen říkala taky, strkala jsem do nich jestli žijou a pak schytala parádní klovanec .... Takže v tomhle případě jsem si říkala, že je prostě jen tak svědomitá. Co k tomu dodat?

Fotkou mrtvoly vás nebudu zatěžovat.

Tady máte fotku nadílky, co jsme objevili včera v koutu stodoly, kam snad ani ty slepice nemůžou vlézt. Stále hrajeme oblíbenou hru "Najděte vajíčka"
Pravda, tahle snůška vypadá dost stará, tak si pošmáknou feny, nám nemám odvahu.

Máme nový televizní program.

Já jsem prostě z těch mimin totálně poprděná...

Jinak to jsou indičtí běžci a kupodivu nejsou k snědku. Teda jen, pokud tam bude kačer. Toho sníme a pořídíme holkám nějakého z jiné krevní linie.
Musíme jim vymyslet nějaká jména, nejlépe indická. :-)

A je to tu zasééééé.
Konečně došlo na má slova, která už říkám asi měsíc. :-)
Máme další něhně.
A je to srdcový král!!!
On má totiž na zadku srdíčko.
Je zajímavé, jak je každá ovečka jiná. Bláža je daleko starostlivější mamina, než Gréta. Více se o synka bojí, neustále ho olizuje..... Gréta to mateřství brala tak nějak v klidu. Dokud nebečel, tak si ho skoro nevšímala. Bláža je neustále v pozoru, vyhýbá se nám, drží se bokem...
Je to krásné....

Máme zaseto.
Když jsme to propočítávali, tak se nám to napoprvé vůbec finančně nevyplatí.
Museli jsme koupit zrno, zaplatit za orání, setí a pak budeme platit za sklizeň....
Ale další rok zasadíme už naše obilí, tak to už bude snad lepší.
Můžeme se utěšovat, že kvalita bude úměrná ceně.

Tak to má Gulášek za sebou.

Včera jsme spáchali naši první zabíjačku.

Nemáme kapacitu poskytnout praseti péči, kterou by potřeboval, tak jsme se rozhodli to ukončit. Nebudu se moc rozepisovat, jak to probíhalo, nemám náladu na komentáře o tom, jak týráme zvířata. Já jsem ten samotný akt obrečela a M. večer taky prohlásil, že zabíjení je hnusné. Dělali jsme to sami úplně všechno od začátku do konce a podle tchýně, která má už několik takových akcí už za sebou, to bylo na jedničku.

Ale píšu o tom proto, že jestli někdo uvažuje, že si pořídí prase, tak tenhle druh je dokonalý. Po půl roce měl 100 kg a sádla mám vyškvařeného min 15 velkých sklenic. A maso? Dokonalejší jsem nejedla a to jsme zatím jen upekli žebra.

Původně jsme uvažovali, že s tím pár let počkáme, než přizpůsobíme výběhy, aby mohl pobejt dýl, ale ta půlroční verze úplně stačí a navíc se domlouváme s tchýní, že to nějak dáme dohromady u ní na zahradě. Prostě to stojí za to.

Jedinou zabíjačkovou "specialitu" jsme udělali prdelanku a to jen kvůli M., který to miluje a vařila jsem to bez jediného ochutnání, protože pohled na tu čerstvou krev, co se tam lije, mi nedělal vůbec dobře. Ale asi je to maso tak dokonalé, že i polívka byla podle M. dokonalá.

Už je to tady, už je to tady!!!!!!!!!!!!!!

Nám nám náródíl se...... beránek.
v noci
bez sena
bez slámy
na stráni
ve větru
Všechny moje načtené, nastudované znalosti z teho interneta byly zbytečné, ovečka si porodila mimo salaš připravenou na tuto mega akci ve staré ohradě, kam si včera večer celé stádo zalezlo, protože nám ráno utekli ze současné ohrady a my je nechali, ať si požerou, co chtějí.
A dokonce i pije!!!
Je to krásné, jsem z toho totálně odvařená, pořád se usmívám jako trotl.
A Bláža nežere, tak buď je z toho paf stejně jako já, anebo bude dneska taky rodit.