pátek 28. března 2014

Je libo křupavou kůrčičku?


Ale zase mám zasazenou jarní cibulku, zalité stromky, česnek, ředkvičky, salát....... Posbírané klacky z rokle a dohrabané listí (konečně), ještě jsem chtěla pořezat větve a něco poštěpkovat, ale řekla jsem si, že si uvařím k tomu kafe.
No, tak jsem teda vyvětrala šedou mlhu z baráku, dala rozkvasit další kvásek na další chleba, zatopila a pak si uvařila to kafe.




A včera taky trochu popojela práce v pokoji. Dokonce se přidala Barča a šlo jim to hezky od ruky. Začíná to tam vonět novotou. Okno bude do měsíce, tak pak už snad budeme stěhovat........

neděle 23. března 2014

Koupelna se blížííííííí.
Včera naběhla pracovní návštěva, takže chlapi natáhli v celém pokoji jemnou omítku, zvládli i kus chodby, takže stačí už jen cosik bílého a vymalovat a můžeme stěhovat záchod a natahovat koberec. My ženské jsme nejdříve v klidu popili kafénko, probrali důležité věci a pak pohrabali okolí rybníčku. Všechno zase krásně kvete, akorát to nejde vyfotit tak, jak to člověk vidí naživo. Nějak ta žlutá na fotce zaniká v zeleni.















Ráno jsme zjistili, že kromě botanické a zeleninové zahrady, máme i malou zoo. V té naší loužičce se nám páří žáby a kladou vejce o stošest. Vypadá to na druh žab, co nejsou moc hlasité a tak nějak vrčí místo kvákání, tak snad to množství nebude v létě vadit, hlavně, když vyžerou všechny komáry.
A taky jsme byli s Rohlíkem u veterináře, protože měl svrab, a už ho teda nemá. A paní dochtorka nám odborně Rohlíka vyšetřila a uklidnila nás, že koťátka nebudou, protože je to kocour. Ale máme se  připravit, že se nám budou kocouři rvát, tak by bylo fajn nechat jednoho vykastrovat. Že to vyjde levněji, než následné opravy jejich šarvátek.

No a taky vám sem hodím fotku té naší slavné boudy, za ní jde vidět jeden z mých nových stromků. Trochu jsme narazili s M., kde co chceme mít a teda, jakože máme několik tisíc metrů čtvercových, tak je toho nějak málo a nemůžem se domluvit. Tak nadšeně jsem sadila a za 2 hodiny přesazovala. Anglický trávník versus divoká zahrada se spoustou jedlých keřů a stromů a kytek....... Asi budu muset nasadit těžký kalibr ženských zbraní, abychom se domluvili ke vzájemné spokojenosti.

středa 19. března 2014

Tak jsem se chtěla podělit o zážitky ze splnění našeho dalšího restu, který si můžeme odškrtnout ze seznamu. Jenže mě tentokrát zradila technika a při stahování fotek se sekla karta a bylo potřeba ji celou přeformátovat, či co to vlastně po mě chtělo. Což v praxi znamená smazání všech dat.
Ten rest je bouda pro Coru.
Janek přijel na poslední dovolenku a chudák nevěděl, kam dříve skočit. Bylo nádherné počasí, měl docela dost času, tak chtěl pomoct. Jenže byl chudák ve stavu, se kterým se tady potýkáme už skoro rok, že je tolik věcí, které by bylo třeba udělat, aby se daly udělat zase jiné věci, ale jelikož je spousta jiných více potřebnějších věcí, tak na ty méně potřebné není čas či energie.....
Ale jsem na něj hrdá, protože se ovládnul a dal si za úkol postavit boudu a zbytek, až se vrátí.
Docela často doma řešíme, že vlastně Cora měla původně být pes venkovní. Kvůli absenci boudy jsem doma obhájila, že bude vevnitř. No a co myslíte, že je teď? Bouda je před domem a Cora v domě. Ale máme pro to zase obhajobu. Měla by hárat a tak aby nemusela být pořád uvázaná, tak je ještě doma a dali jsme si dedlajn, že po hárání už fakt pude definitivně.

Tentokrát nechám teda něco i na vaši představivosti, takže připravit - pozór- teď:
1. Janek nad rozpracovanou boudou. Sluníčko krásně svítí, Cora se motá okolo....
2. bouda bez střechy s vykukujícím Jáchymem a Corou...
3. bouda se střechou s vykukujícím Jáchymem a Corou...
4. všechny děti před boudou bez Cory...
5. všechny děti před boudou s Corou....

středa 12. března 2014

No a dneska z jiného soudku:

rozšířili jsme křídlatý park. Jeli jsme daleko, za draho, ale slepičky jsou krásné. Chudinky žily dosud jen v hale v obrovských klecích v obrovském hejnu. A my jsme je osvobodili a dali jim spoustu místa pro jejich budoucí, doufám, že velmi plodný život.

Trvalo mi dlouho, než jsem si vybrala, které vlastně chci. Nikdy bych nevěřila, že mi budou připadat slepice krásné, ale ony fakt jsou. Byly tak různorodě zbarvené, že jsem nevěděla, které si vybrat a počet jsem měla omezený penězi. Ale jelikož je naše zvířectvo všeobecně tak nějak přirozeně černobílé, rozhodli jsme se v tomto tónu pokračovat. Paní prodávající asi nechápala, co to vlastně řeším, chtěla jsem se trochu pokochat, vybrat ty nejhezčí, ale nakonec jsme jen řekli: "ty šedé, ty bílé, ty černé (ale vemte ty nejčernější)". Stejně tam bylo šero, tak toho moc paní neviděla.

Snášet by měli začít v červnu, takže na prázdniny se už zájemci o domácí vajíčka můžou hlásit.


pondělí 10. března 2014

Došla mi trpělivost. Zcela otevřeně se přiznávám, že jsem selhala. Je fakt, že mému selhání předcházela určitá akce mého muže a po mém selhání následovala menší hádka, kterou jsem rozdýchávala velmi, velmi, velmi dlouho.

Mělo to ale za následek to, že to mému muži bylo asi pak trochu líto, takže se pak skoro týden vkuse každý den chvilinku věnoval práci v pokoji, což se mu teda nechtělo. Nechápu tu geneticky danou vlastnost mužů nedotahovat drbky. Vidím to na dřevě. Pokácet obrovský strom, pořezat velké větve, naporcovat je..... super práce a zábava. Ale posbírat drobné větve, naštěpkovat je, pouklízet pořezané a poštípané dřevo, to už je jiný level a kolikrát je to ani nenapadne, nebo si "nevšimnou"?
Beru to, že jsme každý jinak "naprogramovaný", na druhou stranu to ve mě vyvolává trochu pocit, že jsem tady jen k tomu, aby se těm pánům tvorstva pohodlně dělala ta těžká práce. A to okolo je samozřejmost.

Ach, to zní docela pesimisticky a poraženecky, co?

Nenechte se mýlit, moje frustrace je dávno pryč.
Vlastně se rozplynula ve chvíli, kdy můj muž vzal lopatu a kolečka a navozil mi hlínu do mých nových záhonků, čímž mi ubral práci na několik týdnů. S vděčností jsem mu pak upekla kynutý koláč se švestkami a meruňkami a večer ho pak litovala, jak ho strašně bolí celé tělo, protože si fakt dost máknul. My jsme mezi tím s Jáchymem udělali další záhonky ze starých klád a ty si doplním postupně během roku a osadím až příští jaro.

No, takže výstup z toho vlastně je, že máme skoro předělanou elektřinu v pokoji, já mám připravené záhony na letošní sadbu a zítra přijede Janek na 5 dní a za měsíc snad už natrvalo zpátky.

Já su tak šťasné.

Jo a během dnešního štěpkování se Cora několikrát zdejchla.
Má za chvilku hárat, takže jsem byla lehce nervózní, že si našla někde za lesem bojfrenda. Sice vždycky po chvilce přiběhla, když jsem dostatečně dlouho volala, ale i tak mi to bylo podezřelé, že tak nějak nenápadně vždycky utekla. Naposledy se vrátila s úlovkem. Chudák, netušila, jestli má nasadit pokorný či vítězný výraz. Ale jelikož úlovek už trochu zapáchal, nemám strach, že by byla lovec ona sama.
Jestli jste to nepoznali, tak je to noha od srny. Beztak to byla ta, co mi ožrala moje stromky.

neděle 2. března 2014

Jaro v plném proudu, nemyslíte?
Bratranec nám vrátil foťák, tak můžeme skvěle dokumentovat naše šílené počínání.

Někdo pálí na jaře čarodějnice, my, jako správní křesťané nedodržující pohanské či modlářské zvyky, jsme spálili kadibudku.
Symboliku to mělo pro nás obrovskou:
- už bylo načase, protože jediný návštěvník v poslední době byla zanášející slepice a následně Cora
- taky tak trochu strašila ve výhledu na naše budoucí jezírko
- tím pádem nic nestojí v cestě nakoupit okrasné keře, které plánuju nasadit nad jezírkem a vymyslet kudy povedou schody dolů.


Sice bychom měli spíš doma předělávat elektřinu a natahovat jemné omítky, abychom se trochu přiblížili koupelně, ale M. se nechce být vevnitř, to jde raději sekat dřevo, nebo řezat stromy. Ještě stále jsem trpělivá žena.

Taky jsem si uřezala větvičky šípku a zasadila do země v naději, že se to uchytí a budu mít u sadu živý plot. Tak uvidíme