Došla mi trpělivost. Zcela otevřeně se přiznávám, že jsem selhala. Je fakt, že mému selhání předcházela určitá akce mého muže a po mém selhání následovala menší hádka, kterou jsem rozdýchávala velmi, velmi, velmi dlouho.

Mělo to ale za následek to, že to mému muži bylo asi pak trochu líto, takže se pak skoro týden vkuse každý den chvilinku věnoval práci v pokoji, což se mu teda nechtělo. Nechápu tu geneticky danou vlastnost mužů nedotahovat drbky. Vidím to na dřevě. Pokácet obrovský strom, pořezat velké větve, naporcovat je..... super práce a zábava. Ale posbírat drobné větve, naštěpkovat je, pouklízet pořezané a poštípané dřevo, to už je jiný level a kolikrát je to ani nenapadne, nebo si "nevšimnou"?
Beru to, že jsme každý jinak "naprogramovaný", na druhou stranu to ve mě vyvolává trochu pocit, že jsem tady jen k tomu, aby se těm pánům tvorstva pohodlně dělala ta těžká práce. A to okolo je samozřejmost.

Ach, to zní docela pesimisticky a poraženecky, co?

Nenechte se mýlit, moje frustrace je dávno pryč.

Vlastně se rozplynula ve chvíli, kdy můj muž vzal lopatu a kolečka a navozil mi hlínu do mých nových záhonků, čímž mi ubral práci na několik týdnů. S vděčností jsem mu pak upekla kynutý koláč se švestkami a meruňkami a večer ho pak litovala, jak ho strašně bolí celé tělo, protože si fakt dost máknul. My jsme mezi tím s Jáchymem udělali další záhonky ze starých klád a ty si doplním postupně během roku a osadím až příští jaro.

No, takže výstup z toho vlastně je, že máme skoro předělanou elektřinu v pokoji, já mám připravené záhony na letošní sadbu a zítra přijede Janek na 5 dní a za měsíc snad už natrvalo zpátky.

Já su tak šťasné.

Jo a během dnešního štěpkování se Cora několikrát zdejchla.
Má za chvilku hárat, takže jsem byla lehce nervózní, že si našla někde za lesem bojfrenda. Sice vždycky po chvilce přiběhla, když jsem dostatečně dlouho volala, ale i tak mi to bylo podezřelé, že tak nějak nenápadně vždycky utekla. Naposledy se vrátila s úlovkem. Chudák, netušila, jestli má nasadit pokorný či vítězný výraz. Ale jelikož úlovek už trochu zapáchal, nemám strach, že by byla lovec ona sama.
Jestli jste to nepoznali, tak je to noha od srny. Beztak to byla ta, co mi ožrala moje stromky.