neděle 19. července 2015

Takže nás ubývá:
kočka koťata odmítla, dokonce je někam odnesla a pak jsme našli jen jedno mrtvé. Důvodem bylo to, že byla nemocná. A už není, museli jsme ji nechat utratit a teď řešíme, jak to dopadne s Olafem, jestli tuhle infekci přežije. Máme nějaký hnus v prostředí, taky asi důvod, proč to loni nezvládnul Rohlík. Každopádně žádné nové kotě, dokud nevymře naše prozatimní kočičí základna a pak min půl roku, než vymře virus v prostředí. Jinak hrozí to, že nám pojde každá mladá kočka, která bude mít nějaký drobný problém, který by normálně v rámci svých 9 kočičích životů zvládla.

A teď pozitivní zpráva:
splnila jsem si jeden ze svých snů a koupila si mlýnek na obilí. Jsem z toho úplně odvařená a sháním bio zrní na mletí. Zatím kradu pšenici slepicím, proplachuju a suším a peču všechno celozrnné. A s tím souvisí to, že jsme přikoupili pozemek, abychom měli kde pěstovat svoje obilí. Takže na podzim zořeme, na jaře zasejeme a v létě sklidíme.
A jako bonus k tomu - tchýně byla u toho, když jsem mlýnek vybalovala a jak to viděla, tak hned začala řešit, že vlastně chce taky pěstovat obilí, takže si to rozdělíme a jedna z nás zasadí pšenici a druhá žito.......
Doslova slintám blahem. Před 3 lety utopie a něco nad čím jsem ani neuvažovala, před 2 lety nápad, že by to nebylo špatné a v loni sen, který snad jednou uskutečníme.... se stává realitou a ani ne tak příliš náročnou. Není to tak dávno, kdy jsem tvrdila, že nejsem takový blázen, abych si na chleba pěstovala svoje obilí a najednou jím jsem.