pondělí 30. prosince 2013

Vánoční i novoroční sen o koupelně rozplynut v nedohlednu. Koupili jsme raději dětem dárky, o kterých jsme jim tvrdili, že jim nekoupíme, protože potřebujeme peníze na beton. Ale vyměkli jsme a ta jejich radost za to rozhodně stála.

Každý rok jsme v bytě měli živý stromek, ať už uřezaný nebo v květináči.
Letos jsem ho neměla kam postavit, přestože vánoční ozdoby jsme v naší černé díře s názvem stodola našli bez problémů. Asi protože jsme je nehledali. Ale Barunka nás při návštěvě v OBI překecala, tak jsme koupili miniaturní umělý i s ozdobami, a taky si říkám, že estetika sice o ničem, ale za tu radost dětí to překousnu. Navíc měli 50% slevu na vánoční věci, tak mě to tolik nebolelo.

Na štědrý den se nás ke stolu nakonec vlezlo 8 i se psem pod ním, chyběl jen Janek, který v průběhu večeře zavolal...... a tak

pondělí 9. prosince 2013

Tak jaksi nemám o čem referovat. :-)
Jedině snad o tom, že nám v koupelně teče teplá voda. Máme nějaký starý bojlérek, který M. napojil na trubku do koupelny a umýváme si zuby teplou vodou. Je to pěkné a příjemné.

Věděli jste, že po delší době, kdy si pracovně špinavé ruce umýváte jen ve studené vodě, třebaže s mýdlem, tak to časem nejde pořádně umýt? M. vypadal jako největší špinavec v okolí. Takže asi i proto ta teplá voda v umyvadle.

Můj vánoční sen o vlastním sprchování se pomaličku ale jistě rozplývá. Ale třeba bude mít M. čas mezi svátky a vyjde sen silvestrovský nebo novoroční... nebo dostanu sprchu k narozeninám. :-) Ale jednou určitě. :-)

Začínám si o sobě myslet, že jsem trpělivá osoba.

pátek 29. listopadu 2013

Tak jsme ve vyšším levlu bydlení... :-)

Stará kamna jsme vyměnili za krbová, která nám zapůjčil kamarád. Jediná jejich nevýhoda je, že na nich neuvařím. Takže se opět dostal ke slovu plynový vařič, ale to asi přežiju.

Taky máme umyvadlo vedle záchodu, takže už nefungujem jen na dřezu, ale umýváme si ruce a zuby jako kultivovaní lidé. Jak povznášející.



A pořád jen sekáme, řežeme, topíme, prášíme....

A pomalu se blížíme ke koupelně, zatím jen tím, že máme položený polystyrén na podlaze a třeba brzy bude i ta podlaha finální s topením a dlažbou. :-) Mám takový sen. Do vánoc, letošních, bychom se chtěli sprchovat doma. Ne na návštěvě nebo v lavoru s kelímkem. I když jsem zjistila, že na umytí hlavy a základní hygienu včetně zkrášlovacích technik, postačí ohřát jen 3 litry vody. Tak málo je někdy i třeba.

neděle 17. listopadu 2013

No, nálada pod psa........ nechce se mi nic psát, protože z toho nějak nemáme radost. Jak může jeden jediný tvor zničit všechno pěkné?!

Ale překonám se a pár apdejtů přidám, pro budoucí generace.

Rohlík roste a tloustne. Sice se ještě pořád chce mazlit, ale někdy už mu i stačí být jen nablízku. Takže když něco děláme, máme kolem sebe kocoura, psa a slepice.

Sekáme. štípeme a uklízíme dřevo, štěpkujeme větve, já si štěpku sypu do nových záhonků a až ji nebudu potřebovat do záhonků, budeme s ní topit.

Máme balkónové dveře. Balkón sice ještě nemám, ale dveře už jo. :-) Takže už mám výhled i na zahradu dozadu a mám světlo na mytí nádobí, což je supr dupr věc.

Taky máme dveře do sklepa, už tam není díra do domu, ale krásné bílé dveře. Okno taky máme nové, takže nám v zimě nezamrzne voda v trubkách.

(koukám, že jsem na fotce zachytila svůj předumývací bordel a taky poslední místo bez omítek)

Jo a taky už máme rozvedenou elektřinu skoro po celém domě.

A taky byl doma Janek, chodí bez berlí a je to super.

pátek 25. října 2013

Začíná to tady pro mě být nebezpečné. Já, chodníková holka na tom našem terénu ve stylu měsíční krajiny dostávám zabrat. Anebo jsem prostě nemehlo.

Začalo to před pár dny ráno, kdy jsem si seřízla kousíček palce na pravé ruce, protože proč bych si nevzala na řezání suchých fazolí keramický nůž z kuchyně, že?
Odpoledne jsem se jala vyrábět další záhonky na příští sezónu a jak jsem tak byla rozjetá, tak jsem se "trošilililinku" netrefila do hřebíku a ránu kladivem schytal ukazováček na levé ruce. Málem jsem se bolestí po........... Prst je rozseknutý, modrý, uvidíme, co na to nehet. Trošku mi to komplikuje fungování v kuchyni a topení v kamnech, to odnášejí moje ruce nejhůř.
Pak jsem několikrát uklouzla na bahně, protože v kroksách to není moc bezpečné, a já přece jdu vždycky jenom kousek. Jenže jak jsem venku, tak než se dostanu k původnímu cíli, musím/chci udělat spoustu jiných věcí. Nejhůř jsem dopadla, když jsem šla krmit slepice a bahno se smíchalo s jejich jinak velmi užitečnými exkrementy. To pak stačí miniaturní hrbolek a musela jsem se jít převlíkat, a ne proto, že bych byla od toho mixu, ale protože jsem fakt už lehce stárnoucí kousek a ne všechno na těle je schopno pohotově reagovat na takové šoky.
Vrcholem mé akrobacie bylo, když jsem si v noci (teda jakože za tmy) vzpomněla, že mám v autě domácí mošt, který už potřebuje spotřebovat a šla pro něj. Jenže jsem zapomněla, že před tím autem je vysypaná tatrovka asfaltového recyklátu a ten ve tmě není jaksi vidět. Myslím, že mé nadávky slyšeli i za hranicemi okresu. Kolena jsem fakt neměla odřené už několik let.
No, tak si říkám, jestli si zvyknu a přizpůsobím, nebo se tu vesele zlikviduju.

úterý 22. října 2013

apdejt bez fotek:

Rohlík se zaklimatizoval a zabydlel relativně ve stodole. Zjistil, že nažrat dostane, pomazlíme se s ním podle potřeby, takže už objevuje prostory okolo. Kolikrát ho nemůžu najít nikde poblíž, což je asi dobře. Kočka od mamky ho taky vzala na milost, občas si s ním pohraje, ale jen tak zlehka, není to moc společenský tvor.
Ovšem Cora si svého plyšáka užívá. Zjistila, že umí otevírat dveře od domu i zevnitř, takže když milý kocourek zamňouká u dveří, Cora mu ochotně běží otevřít. Takže jsem minulý týden neustále lítala nahoru a dolů a vyháněla kocoura a zavírala dveře. Prostě jak u blbých na dvorečku. Teď už kocur naštěstí lítá i jinde, tak to není tak hrozné.
Nemůžu si pomoct, ale jeho výraz tváře mi silně připomíná kocoura v botách ze Shreka, prostě mě dostal. Takže jsem mu nakoupila tatra mlíko, masové kapsičky, aby nám bobeček přibýval na váze, protože to psali v tej brožuře na internetu. Nemám strach, že by od nás utekl. :-)

Dali jsme do pořádku kurník, což v praxi znamená, že jsme tam uklidili, protože s dosavadním "správcem" se nedalo domluvit, a pak se M. nas..l a sobotu místo nahazování omítek jsme strávili rekonstrukcí od podlahy. A to doslova. Slépky dostaly krásnou podlahu z cihel, podsypanou štěrkem a pískem, na to čisté staré seno, nová bydla (nebo jsou to bidla?), nová hnízda a taky jsme jim "vytapetovali" stěny papindeklem, aby jim tam nefoukalo. Ometli jsme 100 let staré pavučiny a zbývají jen dodělat dveře a oplotit výběh.Nádhera

Taky jsem si vymyslela, že si naložím vlastní kysané zelí a díky Bohu, že se do toho vrhla moje tchýně, že chce taky, tak to uděláme spolu. Já holka z města absolutně netušila, do čeho jsem se to uvrtala, ale nakonec za 3,5 hod máme baňok plný zelí za pomocí podomácku vyrobených aparátků ještě z doby pradědečka. Nikdy mě nepřestane udivovat nápaditost a zručnost našich předků.

Howhg! :-)

úterý 15. října 2013

Máme další přírůstek do rodinky zvířátek. Vetřel se k nám kocourek. Miniaturní stvoření, které má tak velký sociální deficit, že vrní už když nás vidí. Nemá problém se vyšplhat až za krk a tam se uvelebit. Přišel zanedbaný, špinavý.... Tak jsme ho vykoupali a pak jsme zjistili, že to bylo zbytečné, protože Cora si myslí, že je to její hračka a tahá ho v tlamě po zahradě. Ale jemu to už moc nevadí, asi je rád za pozornost.

Jo, a jmenuje se Rohlík

pondělí 7. října 2013

Další týden za námi.
V sobotu nám opět přišel pomoct kamarád, takže chodba kromě jedné čelní zdi už je celá nahozená, dokonce jsme koupili dveře na záchod, takže už fungujeme jako slušní lidé a zavíráme se za sebou.

Podařilo se mi vyčerpat studnu. Po víkendu s minerální vatou jsem měla úplně fóbii z toho hnusu, co z toho padá, takže jsem prala všechno, co mi přišlo pod ruku, jen abychom byli zase v čistém. Vůbec jsem nepřemýšlela, že 3 pračky za den fakt neudělají té studni dobře. No, zkušenost pro příště.

Taky mám už bylinky posklízené, pověšené nad schodama, fazole, co mi dala na zasazení babička se suší, byli jsme s Barčou nasbírat šípky na čaj, ale ty jsem už stihla na kamnech trochu připálit. Snad to nebude moc vadit, až budeme nemocní.

středa 2. října 2013

Tak a jsme ve vatě. O víkendu opět naběhla parta bratrů, bratranců a partnerů sestřenic, postavili konstrukci a nacpali vatu. My jsme to pak s Matěm zadělali fólií.

Sádrokartony dokončíme později, až bude dodělaný spodek a tak. :-)
Taky jsem si musela přesunout část kuchyně dolů, abych měla chlapy kde krmit a už to tak zůstalo a je to super.

Dokonce mám napojený starý dřez, takže skončila éra vylévání špinavé vody z okna, tahání kýblů s vodou nahoru. Hezky tekoucí voda z kohoutku......


Vařím na kamnech, takže už můžu směle říkat, že jsem si odskočila jen tak od plotny :-D
Je to trochu adrenalin, moje první panika nastala, když jsem smažila řízky a najednou jsem potřebovala ubrat "plamen". Ale i to se dá vychytat. Je to prostě supéééééééééér.
A taky tam mám trochu více uklizeno, tohle je fotka ještě s vyklizenou půdou.

A díky uvolněnému místu na půdě jsme mohli už i trochu rozdělit děti, takže je doma klidněji, když má Jáchym svůj koutek. 

středa 25. září 2013

Ovšem tohle, je ještě větší bomba, než skořicové rolky z minula.
Ta moje mlsná huba mě zničí. Najděte si na netu jakýkoliv kringel a zkuste. Doporučuju!!!! A ještě teplý je dokonalý.

A na tyhle srny brny se těším, až bude mít Klárka lovecký průkaz a flintu. Protože pokud mi ožerou moje stromky, které nemám čas obalit něčím nesežratelným, tak se naštvu a... a... a pak nevím......
Ale zatím je na ně pohled z okna kouzelný.

A jinak už peru a suším vevnitř, si představte. :-)

sobota 21. září 2013

Víte, co to je? To je zlomení "kletby" neschopnosti upéct cokoliv kynutého z droždí.
Moje babička je umělkyně v pečení kynutých buchet, nicméně já jsem po několika totálně neúspěšných pokusech usoudila, že mi chybí ten správný gen.
Až včera mě moje mlsná huba donutila to opět zkusit a ono se to fakt povedlo. Sice jsem hned na začátku zkazila několik věcí (přilití ledového mlíka nebo záměna polohrubé mouky s hladkou , ale i tak výsledek byl super. Takže rohlíky třeste se, jdu na vás. :-)
Jinak originál recept mám odtud, doporučuji vyzkoušet a pokud by někdo měl tip, kde sehnat perlový cukr, budu neskonale vděčná. 

Taky dneska naběhli 2 kamarádi a máme skoro dovyzděný pokoj, a nahozenou další zeď hrubou omítkou.
A teploučko a miloučko. Už chodíme doma jen v tričku a teplo vydrží až do rána. Luxus!!!!!!!!!

čtvrtek 19. září 2013

Topíme!!!!!!!!!
Kouří se nám z komína!!!!!!!!
Hřejeme!!!!!!!!!!
Přikládáme!!!!!!!!!!!!!
Nemrzneme!!!!!!!!!!
Máme na sobě jen 2 vrstvy oblečení!!!!!!
Doma je tepleji než venku!!!!!!!!!!

Už bylo na čase, protože 2 děti začínají být nemocné.
Kamna po původních obyvatelích, maličké, takže co hodinu musíme přikládat, ale fungují a hlavně funguje komín. Opět další bod pro mého totálně šikovného manžela, který si poradí skoro se vším.
Kamna stála celý rok venku, před pár měsíci jsme nad nimi rokovali, jestli je odvezem do šrotu, ale pak M. usoudil, že by se ještě mohli hodit. Ojoj, jak jsem mu vděčná za jeho moudrost. :-)
Na víkend domluveno pár ochotných chlapů, kteří přijdou nahazovat omítky. Díky Bohu za ně.

pondělí 16. září 2013

Shrnutí za minulý týden:

nahozena jedna stěna v chodbě, teda jen hrubou, začištěna většina zbývajících stěn, ještě zbývá rozvést elektřinu v budoucím "obýváku" a taky dozdít stěnu, kterou původní obyvatelé ztenčili a proto to praskalo.....

Aktuálně Maťo spravuje komín a dáme si tam zatím staré kamna po původních majitelích, než se dokončí podlahy a sklep a koupí kotel. Jak já se těším na přikládání. :-) A cíleně zatím neuděláme stropy v chodbě a v pokoji, aby to teplo hezky unikalo nahoru na půdu.

Ale hit sezóny je ucpání děr mezi podlahou na půdě a střechou. V sobotu jsme se hecli a nacpali vatu okolo celé půdy a je to nádherné. Žádný průvan, teploučko, dokonce i když si Cora otevře dole hlavní dveře, tak to nejde poznat. Slintáme všichni blahem a "teplem". Nemusím spát v hrubých ponožkách a flaušce, při převlíkání nejektáme zubama.... Nefouká tady nikde.......

Skoro mám pocit, že už nic víc ke šťastnému životu nepotřebuju. Ale člověk je tvor věčně nespokojený, takže asi tak za 2 dny budu ve stresu, že opravdu bych ráda tu kuchyň dole, abych nemusela ty kýble nosit po schodech nahoru a špínu vylévat z okna.

Ale posunujeme se a to mě uklidňuje...... :-)

Jo a jedna z "novějších" slepic asi začala snášet a jedno z dalších kuřat vypadá na slepičku.
Taky mi vyrostlo zelí, o kterém jsem si dlouho myslela, že je to kedluben a bude možná i další....

Samé pozitivní zprávy.

sobota 7. září 2013

Stromky zasazené. Samozřejmě Cora pár minut nato, co jsem zasadila pár stromků, přiběhla a začala mi je vyhrabávat. Klasika....

Janek dobře dojel tam i zpátky a mezitím jsme zvládli několik dochtorek, ve výsledku má následkem ozařování sníženou funkci štítné žlázy a dostal tabletky. Ty nejslabší a ještě polovinu, tak si říkám, že to snad nebude tak hrozné a doufám, že asi jediný příznak - nepřítomnost hladu- těmi léky vymizí.

Bylo to super mít všechny děti pohromadě, hrozně jsem si to užila, jen mi nějak dochází, jak se rodina pomaličku rozpadá. Janek nebude na štědrý den doma a ani mu to nevadí. Mi to v jeho věku asi taky nevadilo, ale vadí mi to v mém věku. :-) Nějak si to neumím představit, ale je to snad přirozený vývoj věcí a já jsem velká holka a časem to rozdýchám.

Janek zvládnul postavit základ dřevníku, zasekl se na tom, že měl Maťo přivrtat ke stodole něco, aby se k tomu něco jiného přivrtalo a k tomu se přivrtal ten základ, co poskládal Janek. Tak snad do zimy.

Tento víkend nahazujeme omítky a díky štědrosti mé dlouholeté kamarádky uděláme hned na to komplet podlahu v koupelně a kousíček chodby a tím pádem už nebudeme muset chodit na návštěvy s ručníkem. A pračka se taky konečně přestěhuje do interiéru a nebude se likvidovat venku na dešti a větru.

Kuřátka rostou a vypadá to na 2 slepičky, což je více, než jsme viděli na začátku, tak třeba ještě nějaká "přibude" :-)

Staré slepice, které přežili sociální šok už vypadají lépe, nicméně nenesou, tak jestli se nepolepší, půjdou na pekáč, nebo do hrnce na smetanu.......

pondělí 2. září 2013

Králíkárna bude muset počkat. V současné době tak nějak nevíme, kam dřív skočit. Maťovi se nahromadila práce tak, že ho skoro nevidím, občas ani ráno ne, protože se vzbudí, vyskočí a jede do práce. A večer je už tma, když se vrací.
Všem teď odpovídám na otázku, jak pokračujeme, že k našemu domu můžeš přijít z jakékoliv strany, a tím myslím i odspodu nahoru, a můžeš začít něco dělat. Je to trochu výzva. :-)

Ochlazuje se a na nezateplené půdě je to trochu znát. To, že si děti lezou na nervy přičítám prázdninám a doufám, že s nástupem do školy se to trochu uklidní.
Materiál na zateplení pomalu shromažďujeme, jenže na dokup dřeva na konstrukci potřebujeme docela dost peněz a teď přišlo to dilema. Koupit dřevo nebo beton na podlahu v přízemí, kam si přestěhuju kuchyň a tím pádem bude více místa na půdě při zateplování. Navíc ten beton musí chvíli zrát, než budeme moct topit a topit budeme muset začít za chvíli, takže to trochu spěchá......
K zateplení zase potřebujeme udělat střešní okno..... A peníze jsou jen na jednu z těch věcí.

No, ale jelikož máme doma zásoby na omítky, tak snad zítra či tak nějak tento týden začneme nahazovat hrubou v chodbě a pokoji. Včera jsme dodělali přípravu na podlahy, tak až se rozhodneme, do čeho vrazíme zbývající peníze, tak budeme pokračovat.

A já jdu dneska sadit stromy. Pozemek máme sice zalesněný a pomalu ho řežeme, ale za pár let zásoby dojdou, tak je třeba na to myslet, zvlášť, když budeme topit tím dřevem.
Na jaře jsem se snažila ze semínek vypěstovat Čínský císařský strom. Nejenže rychle roste, ale navíc krásně kvete, takže prostě tenhle vyhrál. Nicméně se mi nějak nepodařilo stromky vypěstovat. Ale než se mi to nepovedlo, tak jsem o tom básnila švagrové, která má už více zkušeností se zahradou a tak, a jí se podařilo asi 20 sazenic dovést do přijatelného stavu. Jenže je nemá, kam zasadit. Takže mi je dala s tím, že si pak pár stromů odvezou domů na topení a asi to tak budeme dělat, že ona předpěstuje a my dopěstujeme. Chci zkusit vysét stromky do truhlíku i touhle dobou, abych je mohla zasadit už na jaře a ony měly přes léto čas se zaklimatizovat. Uvidíme, která varianta bude výhodnější a praktičtější.


No a s tím taky souvisí to, že jsme začali dělat připravu na dřevník, abychom měli kde uchovávat a sušit to dřevo, které teď řežeme. V původním dřevníku totiž jsou slepice a já doufám, že se časem houf rozšíří a já budu konečně vydělávat ty prachy na domácích vajíčkách. Chachachachachacha
Jo a ten dřevník budeme dělat s Jankem, který večer přijede a já se tak neuvěřitelně těším.......

neděle 25. srpna 2013

Problém s nalézáním věcí jsme vyřešili, že kupujeme věci nové. Takže nabíječku jsme koupili jakože do auta, protože stála o litřík méně, než originál nová a nabíjí stejně dobře.

Kuřátka rostou, dneska se poprvé kvočna připojila k ostatním slípkám a odpojila od kuřátek. Zažíváme období (nevím jestli přirozené) selekce. Z 8 původních kousků nám zbylo jen 6 a vypadá to na 5 kohoutků. Tak je jasné, co bude letos na štědrovečerním stole hlavní chod.

Z důvodu malého počtu vajec jsem udělala zatím nejnerozvážnější rozhodnutí. Koupila jsem starší slepice s tím, že budou hned snášet. Paní do telefonu sice říkala, že mají už to nejlepší za sebou, nicméně jsme nepochopila, že to znamená, že už je nic nečeká. 2 během 3 dnů zdechly. Oficiálně jsou rok staré, ale podle vzhledu.... raději nepočítat. Vypelichané, škaredé, vystresované. Trávu očividně neviděly nikdy v životě a druhý den nechtěly ani ven, zůstaly v krabici, kde snáší ostatní slépky vajíčka. Prostě jsou zvyklé na malý stísněný prostor.

Takže zkušenost pro příště: nekupovat nic staršího.

O tom, jak se jedna koupala v našem jezírku,  Cora ji vytáhla a mamka pak fénovala, raději dopodrobna psát nebudu. Ona je to totiž jedna z těch zdechnuvších.

Jo a za týden a něco přijede Janek poprvé domů na domeček. Strašně moc se těším, že budeme všichni spolu. Doma. Přijede teda kvůli vyšetření na endokrinologii, což je další následek nemoci (nebo léčby?) a pak pojede zase zpátky.
Ale už se hrozně moc těšííííííííííííííííím. Třeba spolu postavíme králíkárnu.... :-)

sobota 10. srpna 2013

Tak jsme došli do fáze, kdy nemůžeme najít spoustu věcí po stěhování. Jako například nabíječku na baterku do foťáku. A to máme jen 2 místa, kde jsou uloženy věci. Stodola, které asi za chvilku začnu říkat černá díra, a naše obydlená půda. Navíc si přesně pamatuju, že jsem nabíječku balila s tím, že musí být viditelně, a nalezitelně...... není prostě.

Jinak jsme se na půdě docela smažili posledních pár dnů a bylo to příjemnější, než ta dnešní kosa. Přeci jen, člověk mohl vlézt pod sprchu (když jsme teda nechali odtéct horkou vodu z hadice :-)), nebo mohl jít do sklepa, do potoka, kamkoliv jinam. Před zimou není kam odejít. Venku je stejná zima, jako na půdě. Ale utěšuje mě předpověď, že snad bude ještě letos líp.
Zvláštní, že přestože naši meteorologové jsou většinou dost mimo, stále tak nějak na tu jejich předpověď spoléháme a o to více, když je to tak, jak bychom si přáli, či potřebovali.

M. se před pár dny vytočil a začal zateplovat. Ne kvůli vedru či zimě, to má ještě přece jen trochu času, ale kvůli rannímu cigaretovému dýchánku, kterému jsme byli nechtěně vystaveni. Moje mamka je kuřačka a v těch vedrech měla otevřené všechny 3 okna a jelikož chodí spát i po obědě, tak samozřejmě nemá potřebu vyspávat ráno, ale vstává před 6. hod a začíná den cigaretkou. A jelikož pod střechou jsou mezery, tak to všechno hezky nalezlo k nám. To je budíček, to už ten kohout mi tolik nevadil, to si člověk řekne, že je to blbá slepice s miniaturním mozkem. Co si má ale říct o tom, že reakce na upozornění, že nás ten kouř trochu dusí, je o stěžování si, jak by tam člověk v tom vedru zdechnul, kdyby to okno na téhle straně nebylo otevřené. (Je u ní v místnosti o cca 10°C méně, než u nás, pozn. autora). Takže místo natahování elektřiny a nahazování omítek, podbíjíme střechu.

Tak jsem si postěžovala.....

A kuřátka rostou, je super pozorovat, jak se vyvíjejí, už skoro nechodí samy s kvočnou, ale občas jsou už pospolu i s ostatními slípkami a kohoutem. Ten je hlídá a buzeruje, když se některá opozdí.

Cukíny začly k nelibosti dětí dozrávat, tak řeším, co s nimi, aby z toho měly radost. Buchta je super, ale nelze ji jíst 5x po sobě a smažená taky ne.
Jahody se vzpamatovaly z útoku bagristy a začaly plodit.
Řepa se taky povedla, začala jsem zavařovat na zimu, ale asi si budeme pochutnávat jen s Jankem.

A taky už asi vím, co mi tam rostou za bylinky. Mám podezření, že jsem si zasadila mateřídoušku. Meduňku jsem už identifikovala, ale ta mateřídouška mě i ostatní přihlížející fakt zmátla.
A pórek taky bude.

Tak, to byly pozitivní zprávy, přeji hezký studený den. :-)

neděle 4. srpna 2013

Tahle fotka nepotřebuje moc komentáře.
(návrat ztraceného syna aneb splněný sen křesťanské matky?)

Z jednonočního výletu se stal víkendový díky rozbitému autu a velmi milé pohostinnosti varnsdorských a šluknovských usedlíků. Chtěli jsme navštívit staré známé a rodinu, místo toho jsme poznali nové známé a rodinu navštívíme jindy.

A takhle jsme čekali, až bude opravené auto. Celé odpoledne nicnedělání. Neuvěřitelná aktivita.

čtvrtek 1. srpna 2013

Tak nevím, jestli tenhle příspěvek nemá spíš mít štítek "z kuchyně".

Máme kuřátka. Z 10 vajíček se jich vylíhlo 8. Přesně na den. Sice se ještě schovávají pod křídla, kvočna je celá nachmýřená, skoro jakoby měla jednou tolik peří, ale podařilo se mi jich pár vyfotit.

Nádhera, pro mě městskou babu je to skoro jako zázrak, že věci v přírodě fungují aniž bych musela něco podnikat. :-)


neděle 28. července 2013

Máme dveře.
Teda jakože nové. Můj muž se do toho opřel a konečně jsme zrušili ty odporné komunistické dvojvrata (což byla asi nejnovější věc na domě, když jsme ho koupili)
a máme tam obyč plastové z Polska.
Já vím, žádné umění, ale my jsme spokojení. A já mám opět být proč pyšná na svého neuvěřitelně šikovného muže, protože to zvládnul úplně sám vyměnit, usadit, vyzdít, a já nevím, co všechno tam ještě dělal. Jen s bouráním předního schodu nám přišel pomoct ochotný kamarád. Díky Bohu za ochotné kamarády. :-)

pondělí 22. července 2013

Návštěvní víkendy:

mega skupina, ale všichni jsme se vlezli. Parta z období pískovišť našich dětí. Holky se přišly kouknout, do čeho jsme se to vrhly, jedna z nich za to může, protože nám tenhle dům ukázala a my si ho pak koupili a stále jsme za to vděční.

Další návštěvu nemám vyfocenou, ale ta má svůj vlastní blog a svoje fotky si zveřejňuje sama. Na to, jak blízké vztahy máme, tak přišli po dost dlouhé době, ale zatímco jsme my baby kecaly, chlapi navrtali sádroše na strop koupelny. Velmi pozitivní a plodná návštěva. :-)

Nedělní
odpočinkové odpoledne jsme prokecali s bývalými spolutanečníky z dob swingu. Postupně jsme se dopátrali k tomu, že naše rodiny původně pocházejí ze stejného místa.
Fotka kraviček je pro ně, aby viděli, jaká krása se nám tady pase a nemuseli k nim chodit. Býka jsme teda nikde nezastihli, až bude na dostřel foťáku, přihodím i jeho fotku.

Ale super nej návštěva proběhla včera. Po 4 měsících jsme byli jako rodina spolu a takhle to dopadlo, když jsme se chtěli společně vyfotit.

Poslední návštěva proběhla jen na noc u známých, co tady kdysi žili a teď už nežijí. Do letošních povodních bydleli hned vedle Křešic, ale jelikož byli loni šikovní a koupili si další dům o 2 vesnice vedle, tak měli kam se všemi 6 dětmi utéct. Domeček miniaturní, ale nás tam ještě vecpali i se psem.

čtvrtek 11. července 2013

Nikdy mě nepřestane udivovat to, jak příroda funguje sama za sebe.
Odjeli jsme opět pracovně na pár dní pryč a mezi tím si naše mlaďoučká slepička usmyslela, že chce kuřátka. Takže ji Klárka s babičkou udělali separé kukaň, dali pod ní 10 vajíček a uvidíme, jestli do tří týdnu budeme mít rozkošné mláďátka. Zrovna minulý týden jsem četla článek o tom, jak se to dělá a říkala si, že asi pro nás bude jednodušší si na jaře koupit další hotové slepice, že je to moc komplikované a musí se to hlídat a řešit. A ona si to slépka vyřešila sama. Prý s ní nemohli hnout, vajíčka jí museli vybírat zpod zadku, úplně horká. Tak to vzdali a slepice se od té doby nepohla. Dokonce jí ze začátku pár vajec vyčuhovalo a když za ní přišli podruhé, že jí je vezmou, tak už je měla pěkně všechny pod sebou schované. Prostě jí to nikdo složitě učit nemusel. Dává mi to naději do dalších mých zvířecích "projektů", že by to třeba mohlo vyjít. :-)

sobota 6. července 2013

A zase jsme o krok blíž civilizaci.

Ne, že by to teda byl můj záměr, ale přeci jenom na tom splachování něco je. :-)

Jen si musíme zase zvyknout. Kolikrát se mi stane, že odejdu a až za rohem si vzpomenu, že jsem na něco zapomněla...Je to krásné, zvuk fungující čističky je taky krásný......

Dneska asi uděláme strop, díky nočnímu lijáku a následnému rozbahnění cesty není možné dělat ve sklepě. Takže zaizolujeme budoucí koupelnu, abychom my nahoře neměli tak dobrý přehled o tom, kolik kdo toho přispěje do trubek.

středa 26. června 2013

Tak nám něco sežralo slepici. Za bílého dne, v lesíku u rybníčku. Mamka to skoro obrečela, možná že nejen skoro. :-(

Máte nějaké tipy na zabezpečení slípek proti létavým dravcům? Kromě zavření v kurníku a nepouštění ven. Už jsem si tak trochu zvykla na ty krásné oranžové žloutky. :-)

pondělí 24. června 2013

"A pak přišla cholera a mor"

Tohle je reakce mého muže na skutečnost, že mě přestalo po několika týdnech bavit lítat po našich příkrých schodech s kýblema čisté vody nahoru a stejným množstvím špinavé dolů a okolo baráku vylít.....
Takže jsem začala tu použitou vodu lít z okna, což je vlastně stejné místo, kam jsem ji lila předtím, jen jsem si ušetřila cestu po těch schodech a okolo domu.

Takže místo, abychom se přibližovali civilizaci, tak se blížíme ke středověku. :-)

Ale buďte v klidu, jde tam jen voda, odpadky poctivě třídím, kompostuju, recykluju.

A snad se dočkáme brzy i toho záchodu. Hrubé omítky jsou v jedné místnosti nahozeny, takže zase krok vpřed.
Jé, jak mi chybí to splachování.

Jo a ta voda v tom výkopu je pramen, co teče pod domem, nemáme zase tak velkou spotřebu. :-)

středa 19. června 2013

Tak nějak jsem se zasekla s lopatou v ruce. :-)
Aerobní cvičení nad všechny posilovny světa. A taky řezat stromy ve svahu je super cvičení. Čokoládu pak "papkám" s totálně čistým svědomím.

Jo a záchod je zatím v nedohlednu, protože M. strávil víkend zasypáváním čističky, místo aby ji napojoval.
Bagrista byl nakonec debil a pro jistotu nám vykopal mega díru, asi aby se M. strefil. Takže už týden jen zasypáváme. Jakože já si každé ráno a večer dám hodinku s lopatou, proto tak dlouho. V tom vedru bych asi delší čas nezvládla a asi ani v lepším počasí bych delší čas nedala, takový borec nejsu.

A asi jsme moc blízko přírodě, protože když mě nevzbudí v 4:32 kdákající slepice, protože je mamka zapomněla den předtím zavřít, tak mě vzbudí ve 4:43 sršeň, který má někde blízko hnízdo a pravidelně jednou denně min. 1 ks přiletí. Taky kohout moc rád brzy ráno kokrhá a líbí se mu, jak to hezky rezonuje mezi stodolou a domem, kde zrovna máme okna. Což je vlastně jedno, jelikož nemáme půdu zateplenou, tak jsou díry všude okolo a slyšet je úplně všechno odevšad. Jenom moje volání na děti nejde slyšet, to se vždycky diví, že jsem po nich něco chtěla.
No a když už slípky jsou uzavřené, sršni si naplánujou návštěvu na odpoledne, tak přijde Cora s nápadem, že v 5:20 je akorát čas na to si hrát, nejlépe s klacíkem, co si donesla den předtím. A to už teda nesmí nahoru, spí pod schodama, protože objevila kouzlo baheních lázní. Ale občas jakože nenápadně vyleze nahoru.
Takže dneska, když jsem spala až do 6:07 jsem měla pocit, že jsem totálně odpočinutá. :-)

Tož tak, je u nás krásně, slimáci mi sežrali salát a kedlubny, ale asi mi vyroste cuketa, taky rajčata začaly kvést a dneska jsem sklidila půlku jahody, co ráno byla ještě celá a oranžová, tak do večera zčervenala a někdo nás předběhnul. Kdo zaváhá, nežere, že?
A hrášek kvete a vylezly mi nějaké bylinky, jen si nepamatuju, které jsem vlastně sadila, tak to poznám, až vyrostou více a budu aspoň překvapená. Jen vím, že levandule se neujala. :-(

pondělí 10. června 2013

Dneska dorazil bagrista s bagrem. Trochu nám nahnal strach, protože se mu třásly ruce a ze začátku vypadal, že ten bagr vidí poprvé, ale nakonec se mu podařilo vyhrabat to, co jsme potřebovali. Takže snad už za týden budeme moct čůrat do záchodu, juchů ....
Jakože bagrista vykopával díru na čističku.

Taky máme vyhrabané jezírko, když už byl v tom rozjezdu, tak proč ne, že?













A tady se můžete kouknout zpětně, jak to vypadalo předtím a předtím předtím.

sobota 8. června 2013

Svět se točí točí točí a voda padá padá padá......

Dneska jsem poprvé prala. M. se smiloval a napojil pračku. Sice ji musím schovávat pod igelit při nepřízni počasí, ale fungujééééééééééééé. Už budu chodit na návštěvy jen se šamponem a ručníkem. :-)














A taky jsme vyrobili zásobník na štěpku, takže můžu začít likvidovat zásoby větví, které se nám opět nakupily.



středa 5. června 2013

Dneska jsem si ohřívala nohy o svoji novou troubu. Trochu jsem litovala, že je tak vychytaná, že ta dvířka moc nepálí. Ale bylo to příjemné i tak.
Miluju pečení chleba.....................

pondělí 3. června 2013

zimááááááááááááááááááááááá
déééééééééééééééšť

Dneska jsme odevzdali byt, spousta natírání, malování, rozčilování.... Pan správce napsal mega seznam, o musí být uděláno a pak jen přišel, převzal a odešel. A pro nás absolutně žádná nostalgie, kupodivu. :-)

Jsem unavená, nene, vyčerpaná, nachlazená. Po týdnu pobytu na půdě se nemůžu dočkat léta, toho opravdového, kdy svítí sluníčko a neprší.
Peru a koupu se na návštěvách, už není nikdo překvapený, když dorazím s pytlem prádla a sáčkem prášku na praní. Koupelna je totiž zatím ve stavu poloviční podlahy a polovičních omítek. Trochu nám chybí čas.

Děti spí ve spacácích a jsou nadšené, aklimatizovaly se překvapivě snadno.

Dovezli skruže a čističku. Jelikož leje jako z konve, tak bagrista přijede až o víkendu, či kdy. A do toho zakázka v Přerově, kam tentokrát nejedu, protože je mi blbě a děti to tady samotné asi nezvládnou tak v klidu, jak na bytě.

Jo a taky na mě spadly schody, takže mám modřinu přes polovinu holeně. Ale jelikož spadly s Klárkou, tak tento úraz není tak hrozný, jako to, co mi proběhlo hlavou během těch sekund, co na těch jedoucích schodech stála.

sobota 25. května 2013

Takže už to přišlo, stěhujeme se.

Zrovna, když venku začalo zase skoro mrznout a na půdě nejsou okna a zaizolované rohy střechy, o izolaci na stěnách ani nemluvím. Ta čeká na mě, až bude M. pracovně pryč.
Ale to nějak zvládneme.  :-)

Minulý víkend naběhli kamarádi a zabetonovali posledního strašáka domu. Roh ve sklepě se "trochu" drolil, tak ho bylo třeba zpevnit, než nalijeme beton na podlahu v pokoji nad ním. Chlapi jsou šikovní, díky Bohu za jejich ochotu.























Cora se nám proběhla po čerstvém betonu pod budoucíma schodama, které mimo jiné poskládali chlapi dneska, zítra se natřou a můžeme bydlet.













A tak nějak,
jo a už jsme sklidili 2 ředkvičky a špenátu na půl porce jídla. :-)

pondělí 13. května 2013

Před rokem:













před týdnem:













před víkendem:













po víkendu:















Naběhli bratři, bratranci, manželé sestřenic. Jsou to moje hvězdy, někteří pracovali 17,5 hod. Ale máme kam za 2 týdny naskládat matračky se spacákama.

Tento víkend opět pracovní brigáda, tentokrát s pár ochotnými lidmi ze sboru. Zlatíčka moje.

sobota 4. května 2013

 Tak máme slepičky a kurník. Všechno jsme stihli během dneška, likvidujeme staré desky ze střechy. :-)



Dostala jsem malou motorovku, tak řežu a řežu. Je to báječné, sice mám obrovskou spotřebu benzínu, ale jsem nadšená.

U nás staví celá rodina. Cora miluje válet se a hrabat v písku, pak proběhne štěrkem a včera zvládla i sádru. A pak cestou domů odpadne a je jí jedno kam a jak. A chce si hrát se slepicemi, ale ty to nějak nechápou a neopětují její zájem.

neděle 28. dubna 2013

Tak doplňuju pár fotek:


Tuhle nohu jsme našli na půdě. Tu další, starší, jsme už spálili. Ale kdyby měl někdo zájem.................

Tohle je můj kompost, ještě moc nezaplněný, ale teď, po pár dnech úklidu na zahradě, je už skoro přeplněný.

Tohle je naše malá Cora ještě u maminky. Teď má nejraději mě, protože ji krmím a vždycky, když vařím, tak mi něco dobrého odpadne na zem. Takže mě ve 3 ráno nadšeně chodí budit, že se jí podařilo udělat hromádku uprostřed obýváku.

Takhle prořezávám stromy, teda vlastně keře na kmenu. Tenhle strom jsem nakonec vzdala, nedá se dostat ke koncům větví, tak ho asi na podzim porazíme.

Takhle nám kvete celá zahrada a to rozkopané bude jezírko. Jáchym už má v míse pulce. Moc to není vidět, ale všude kvetou petrklíče a narcisy a nějaké další žluté a fialové kytičky.
Šílený duben, jinak bych to ani nenazvala. Svět se mi obrátil vzhůru nohama způsobem, který jsem nepředpokládala. Vlastně se naplnily moje nejhorší noční můry a pokud jsem si někdy myslela, že rakovina dítěte je to nejhorší, co se nám může přihodit, tak jsem se šeredně mýlila.
Ale na druhou stranu mám pocit, že jsme se v mnoha oblastech konečně odrazili ode dna a věci, které se táhly roky a já věděla, že je nějaký problém, jen jsem ho nemohla identifikovat a tím pádem ani vyřešit, tak najednou jsou ve světle a řeší se a dokonce mizí.

A teď to pěkné:
Na domečku se to konečně začíná hýbat, nejen na zahradě. :-)

Na úřadech dokončujeme projekt na čističku vody, když jsme přišli s přepracovaným projektem, tak nás s tím opět poslal pan úředník do dža. Pan projektant na nás nezapomene a já jsem jen ráda, že tuhle záležitost budeme řešit jen jednou. Tak snad až půjdeme s finálním projektem, tak to klapne. A to jsme ještě nezačali stavět.

Prořezala jsem už všechny stromy v sadu a teď se vrhnu na ty na mezi.
Záhonky mám dokončené, co jsem nakoupila, to jsem zasela a samozřejmě bych potřebovala další záhonky, ale budu se muset ovládnout, a počkat na další rok. Stejně tak musí počkat nové stromky, protože nejsme schopni držet se původní verze toho, kde co bude, tak snad na podzim už budeme mít jasněji.

Celá zahrada nám kvete a pokud se mi podaří sesynchronizovat můj telefon s počítačem, tak vás zahrnu fotkama. Ale hrozně to trvá, tak asi příště. :-)

Kurník stále ještě nemáme, protože místo, abychom to dokončili, tak jsme tam měli v úschově motorku od tchýně, která k nám dojela na vypuštěných pneumatikách a tak čekala na švagra, aby to opravil.

úterý 2. dubna 2013

Asi ani nebudu komentovat absenci jara. V sobotu jsem měla tendenci si konečně doplnit záhonky hlínou, ale všechno je tak strašně promoklé a těžké, že jsem si naložila plné kolečka (beru hlínu z místa, kde celé roky rostly jen kopřivy a za pár let tam bude naše jezírko), ale jaksi mě zastavil kopeček. Prostě to nahoru nešlo. Tak jsem se na to opět vybodla a šla prořezávat jabloně. Kupodivu přežily můj učební nápor, jestli ovšem budou plodit, to uvidíme. Jsou to obrovské keře na dlouhém kmeni. A teoretické znalosti, jakože vše co jde nahoru nebo dovnitř uřezat, jsou dost relativní.

Taky jsme konečně vyklidili dřevník a je připravený na výstavbu kurníku. Slepice jsme museli přeobjednat, nestíháme tak, jak bychom chtěli.

A máme doma pejsku. Mazlíka. Tak hodného pejska si snad ani nezasloužíme a děti se i po 2 týdnech stále hádají, kdo půjde ven, hádají se o to, kdo ráno vstane, aby ji vyvenčil...

A zdechají mi postupně rostlinky na okně. Snažím se vypěstovat si stromy na topení, ale nějak se se mnou nebaví. Na internetu to vypadá tak strašně jednoduše, ale praxe je někde jinde. Ale já to nevzdám. Budu to zkoušet tak dlouho, až nějaký ten strom vypěstuju.
Papriky se drží a z rajčatových semínek mi zůstala jedna rostlinka. Tak jsem se naštvala, vydlabala už skoro nejedlý zbytek, co jsme schovávali pro morče, a zasadila do hlíny. A světe div se, po 3 dnech jsou už vidět výhonky.
A taky mi roste zázvor. Koupený v globusu a zasazený do hlíny. Žádná věda.
A taky to nevzdávám se stévií, tahle rostlina mě fascinuje a chci ji mít doma.

Co dál dodat?
Začali jsme odkopávat roh domu, který nám padá, abychom ho mohli obetonovat. Trochu jsem měla pak problém udržet vidličku v ruce, jak mě bolely. A kupodivu levá víc, než pravá.


pátek 15. března 2013

Až se mě léto zeptá, co jsem dělala v zimě................... Můžu hrdě prohlásit, že jsem nezahálela.
Sice to šlo pomalu, ale nakonec jsem zdolala obrovskou hordu větví z poražených stromů. Ta hromada byla asi 3x3 metry velká a pomocí sekyrky a štěpkovače je pryč. Něco je spálené, něco je uložené v záhoncích pod hlínou, něco v pytlech ve stodole a něco na hromadě za stodolou, aby se i další zima mohla zeptat, co jsem dělala vloni. Jen mě mrzí, že jsem si tu hordu nevyfotila, sice se průběžně znovu zvětšovala (což bylo na palici), ale nakonec je fakt pryč.
Taky jsem si sama stloukla ohrádku na kompost a 4 vyvýšené záhonky. Taky nevyfocené, kurnik, ale ty mi neutečou, ty ještě nafotím....

Jo a už máme objednané slepice, takže v brzké době bude kurník místo kousku dřevníku.

A pejsek taky za chvilku bude, čekáme už jen na očkování.

A mám na okně zasazené papriky, nějaké to rajče, jahody, pažitku, stromečky na topení, zázvor, echinaceu, goji........... zbytek do záhonku, až je dosypu hlínou, která mi teď zase zamrzla.

A taky se nám rozpadá kus domu, takže musíme místo kultivování půdy pro nastěhování bourat zadní stěnu a dělat nové základy, což jsme sice chtěli, ale jaksi trochu později. Tak snad nebudeme muset spát ve stanu.

Už jen 2,5 měsíce v bytě.