Začíná to tady pro mě být nebezpečné. Já, chodníková holka na tom našem terénu ve stylu měsíční krajiny dostávám zabrat. Anebo jsem prostě nemehlo.

Začalo to před pár dny ráno, kdy jsem si seřízla kousíček palce na pravé ruce, protože proč bych si nevzala na řezání suchých fazolí keramický nůž z kuchyně, že?
Odpoledne jsem se jala vyrábět další záhonky na příští sezónu a jak jsem tak byla rozjetá, tak jsem se "trošilililinku" netrefila do hřebíku a ránu kladivem schytal ukazováček na levé ruce. Málem jsem se bolestí po........... Prst je rozseknutý, modrý, uvidíme, co na to nehet. Trošku mi to komplikuje fungování v kuchyni a topení v kamnech, to odnášejí moje ruce nejhůř.
Pak jsem několikrát uklouzla na bahně, protože v kroksách to není moc bezpečné, a já přece jdu vždycky jenom kousek. Jenže jak jsem venku, tak než se dostanu k původnímu cíli, musím/chci udělat spoustu jiných věcí. Nejhůř jsem dopadla, když jsem šla krmit slepice a bahno se smíchalo s jejich jinak velmi užitečnými exkrementy. To pak stačí miniaturní hrbolek a musela jsem se jít převlíkat, a ne proto, že bych byla od toho mixu, ale protože jsem fakt už lehce stárnoucí kousek a ne všechno na těle je schopno pohotově reagovat na takové šoky.
Vrcholem mé akrobacie bylo, když jsem si v noci (teda jakože za tmy) vzpomněla, že mám v autě domácí mošt, který už potřebuje spotřebovat a šla pro něj. Jenže jsem zapomněla, že před tím autem je vysypaná tatrovka asfaltového recyklátu a ten ve tmě není jaksi vidět. Myslím, že mé nadávky slyšeli i za hranicemi okresu. Kolena jsem fakt neměla odřené už několik let.
No, tak si říkám, jestli si zvyknu a přizpůsobím, nebo se tu vesele zlikviduju.