středa 25. července 2012

Tak strašně mě bolí ruce, že se mi ani psát nechce.....
Nábytek spálený či pořezaný a uklizený.
Přístavek zbouraný, králíkárny zbourané, abychom měli zase co pálit, řezat, uklízet, k tomu oklepáváme cihly...... Mám pocit, že nám tam někdo pořád přihazuje další.
Mamčin jeden pokoj vykopaný, dokonce tam hoši vytloukli i díru do zdi, kde bude francouzské okno, protože se jim nechtělo objíždět barák s plnými kolečky.
Kopeme další pokoj, objednáváme strusku a štěrk.
Přehlašujeme elektřinu a kamarádíme se s elektrikářem......
Podlaha na půdě je taky rozebraná a vnitřek verandy taky.

pondělí 16. července 2012

Půda vyklizená, binec vyhozený, zbývá už jen vytřídit železo a pomalu spálit dřevo, které není vhodné k uskladnění.
Jsem docela překvapená, že můžou bolet "svaly" na článcích prstů. V pátek jsme se rozhodla, že oklepu omítku z mamčiného pokoje, aby to nemusel dělat Maťo a nějak jsem neodhadla, co to znamená 4 hodiny bušit do zdi. A čím víc jsem bušila a ono to nešlo, protože lidová tvořivost původních majitelů nezná mezí, tak jsem byla vzteklá a bušila ještě více, až jsem totálně odpadla a 3 dny mám přesný přehled, co jak v dlaních a prstech je. Ale je to oklepané a začneme kopat podlahu.

Jinak, další překvápko nás čekalo v neděli, přijeli jsme na dům a zjistili jsme, že nám upadl kus hrušně, která roste za domem. Celou dobu kutím, jestli ji nezachovat, přestože stojí v místě, kde chci mít kuchyni, ale jak to vypadá, hruška se rozhodla, že na nás nemá náladu a raději to sama vzdá. Takže jsme místo kopání podlahy, celé odpoledne rozřezávali jednu větev. Musím uznat, že hruška velmi dobře hoří.

čtvrtek 12. července 2012

Děti jsem nakonec z vyklízení půdy omluvila, jsou na týden u jedné z babiček, navíc v tom vedru tam byla sauna a nechci, aby děti dům začali nesnášet hned v zárodku našeho bydlení.
Půda je tedy stále ještě nevyklizená, ale dneska snad už dofinišuju. V úterý mi přišla pomoct kamarádka a její nezatížené nadšení posunulo vyklízení k rychlejšímu konci. Moje vděčnost nezná mezí.

Musím uznat, že všechny posilovny, zumby, pilatesy a jiné vymoženosti se můžou jít zahrabat v porovnání s tím, co moje tělo podstupuje při vyklízení. Svaly mě bolí průběžně stále, některý den více, některý méně a snad kromě břišních partií, dostává zabrat celé tělo. Už jenom to běhání s různými nádobami a pytlema ze schodů dolů, odhazování věcí na hromadu, házení omítky lopatou do koleček a jejich vyvážení...... No, po těch 2 lechech vysedávání v nemocnicích, je to solidní šok. Ale počítala jsem s tím, takže s nadšením pozoruju i příznivější stránku věci - zmenšující se objem mých proporcí. :-) Pomaličku, ale jistě.




Tahle hromada je focena v poloviční velikosti. V současnosti je už větší a čeká na vytřízení, co se spálí hned a co pak. Stejná je pak o kus vedle a další před domem. A to je jen dřevo.



pátek 6. července 2012

den už nevím jaký.....

Na dovolené jsme nemysleli na nic jiného, než co budeme dělat jako první, druhé...... Takže jsme z původních sedmi dnů slevili na pět a čtvrtý den jsme byli doma zpátky jako na koni....

Od té doby každý den odpoledne fungujeme. Spodek máme celý vyklizený, i přístavek plný bordelu a železa. Zbývá už jen půda a na to vlítnou děti v pondělí.

Nepřestává nás udivovat mentalita původních majitelů, ať těch nejpůvodnějších, tak i jejich dědiců. Očividně nepřišli na to, k čemu slouží popelnice. Cokolic jim prošlo rukama a už nepotřebovali, uložili někde v domě. Kombinace zavařeniny, papíru a něčeho kovového v něčem naprosto nepochopitelném (např. plastový košík, prázdná plechovka od barvy, či hrnec) nás neustále udržuje v údivu. A to je v celém baráku. Prázdné láhve od alkoholu, od zavařenin, plné zavařeniny (můj odhad cca 200 ks), 100 ks plat na vajíčka, noviny od roku cca 1956 až po současnost, plastové krabičky od všeho, co se kdy do plastových krabiček ukládalo........... a takhle bych mohla psát ještě několik hodin. Kromě náhradních zubů jsme objevili také 2 náhradní nohy.

Začali jsme oklepávat stěny v místnostech.... totálně provlhlé, tak aby to dýchalo a usychalo.
Dům vydává svá tajemství: kromě 2 zazděných oken, což je fajn, jsme také zjistili, že nám asi odpadne jeden roh domu. Dřívější majitele totiž nenapadlo nic lepšího, než kus zdi ztenčit, nezajistit a k tomu přistavět předsíňku, která onen kus domu strhává s sebou k zemi... Další zvláštní kousky....