pondělí 30. ledna 2012

A už ho máme doma, 10 sekund a už se hádají, už po sobě štěkají, už si vyčítají, kdo co potřebuje jinak jinde..... To je krásné, já su tak šťasné......
Nakonec jsme pro něj museli jet sami, protože najednou v den propuštění si staniční vzpomněla, že vlastně jet sám sanitkou nemůže. Takže nejdříve ráno na oční do Ostravy a pak do Brna na ortopedii. Ale snad je to už za námi, kontrola za měsíc, tak doufám, že nám to dají pohromadě s onkologickou kontrolou. Ještě pořád totiž jsem lehce alergická na D1 z Ostravy do Brna.
Janek je pojizvený ze všech stran, pánev má ohoblovanou a jelikož je hubený, tak to jde cítit na pohmat, jak ji má ořezanou. Vlasy má delší a připadá mi i větší. Ale to jsou asi klamy matky dlouhonevidějící své dítě.

čtvrtek 26. ledna 2012

Tak Janek operaci zvládnul opět skvěle, sval mu odřezali a okamžitě nohu hodili na motorovou dlahu. Na té prý bude 3 dny v kuse. Nic od pasu dolů necítí, protože epidurál je jeho věrný přítel. Ale nohu už ohýbá na 100°, tak jsem zvědavá, kdy nám ho pustí domů. A už zase se mnou nechce mluvit, takže nic víc nevím, ale asi je v pohodě. :-)

úterý 24. ledna 2012

Dneska ráno telefon od Janka. "Musíte přijet podepsat souhlas s anestezií, jinak mě nedají do plánu". Janek mi nebyl schopný vysvětlit, co tím teda doktoři včera mysleli, že mu dají ještě šanci rozhýbat nohu normálně. Tak mu znovu volám, jestli nejde dát souhlas s operací telefonicky, jako minule a podepsat to později. Staniční řekla, že nejde. Tak další domluva, jestli nejde napsat souhlas, vytisknout, podepsat, naskenovat, odeslat emilem, vytisknout, odoperovat. "Staniční ti vzkazuje, že si to máme zařídit jak chceme, že ji nic nezajímá." Tak jsem se vytočila a napsala Jankovi sms, ať mi sežene číslo na oddělení. Za chvíli mi Janek volá, že jakmile staniční viděla, že Janek řeší telefony, okamžitě mu nadiktovala, co by v tom souhlasu mělo být. Tak jsem to sepsala, vytiskla, podepsala, naskenovala a poslala Jankovi na mejl. Za chvilku telefon, že staniční nám nic tisknout nebude a žádný takový souhlas ji nezajímá. Tak jsem opět vytočená volala na nějaké číslo do nemocnice, co jsem někdy kdysi vytočila a ono ejhle, pooperační. Ale hodná sestra mě přepojila na sekretariát přednosty a tam jsem se s paní sekretářkou domluvila, že papír vytiskne a probere s doktorem, jestli to tak bude stačit. Mezi tím mi Janek píše: "Už je to v pohodě". Tak mu volám, co je jako v pohodě. "No, přišel doktor, kouknul na to, a prý to tak stačí".
Asi se budu muset omluvit všem kravám zvířecího původu, že jsem používala jejich existenci k pohanění onoho neochotného lidského elementu.

pondělí 23. ledna 2012

Dneska se doktoři dohodli, že s ohýbáním v narkóze ještě počkají a budou Janka "trápit" ještě chvilku na motorové dlaze.
Normálně se mi po něm stýská a chybí mi. Chci, aby už byl doma. Je tu moc klid. Tak nějak si začínám uvědomovat, jak budu zvládat syndrom prázdného hnízda. A to jsem celé roky tvrdila, že se na nic netěším víc, než na to, až děti budou chodit k nám jen na návštěvu. Už teď mají pořád nějaké kroužky a jsou víc pryč, než doma. Aspoň ten Janek tady pořád byl, taková konstanta v tom frmolu.................
Jo, ženské nikdy neví, co chtějí. Vlastně ony ví, akorát každou chvíli chtějí něco jiného. :-)

pátek 20. ledna 2012

Všechno to vypadá nějak divně. Janek včera plašil, že by mohl domů, když domluvíme motorovou dlahu. Tak jsem domluvila na onkologii, že nám ji půjčí, jenže problém s nohou je asi větší, než jsme mysleli. Pokud do pondělka nohu neohne min na 80°, půjde pod narkózu, kde mu budou nohu ohýbat násilím.................

středa 18. ledna 2012

Tak to vypadá, že Janek bude v nemocnici i přes víkend, což teda nechápu, že ty doktory tam více neotravuje, aby ho pustili domů. Když jsme v červnu řekli, že doma rehabilitujeme sami, tak po nás ani nechtěli hospitalizaci, jako u všech ostatních pacientů. Podezřívám ho, že si to tam bez nás dost užívá. :-)

A Maťo? Jeho nové čočky jsou jako zázrak. Skoro. Jedna mu praskla, takže bude muset jít znovu a tentokrát už pod kudlu místo lejzru. Ale jinak vidí líp než já. Jezdí bez brýlí autem, kouká na televizi i počítač bez čehokoliv. Pro mě neuvěřitelné. A až se vyřeší prasklina, bude to super.

úterý 17. ledna 2012

Janek je stále v nemocnici, včera mu řekli, že nepůjde domů, dokud neohne nohu min opět na 90°, tak si domluvil se sestrama, že mu vždycky před rehabilitací dají něco proti bolesti, aby mohl více cvičit a nebolelo ho to. Jinak mu snižují léky proti bolesti a to už zase všechno cítí.
A doma nám kupodivu začíná chybět. Je tady takový zvláštní klid. Takový až moc velký.
Maťa jsem ráno odvezla pro změnu do nemocnice na "výměnu" očí a čekám, až si mě zavolá na odvoz zpět. Jsem zvědavá, jaké to pro něj bude, když na mě teď tak dobře uvidí, hlavně po ránu. :-)

neděle 15. ledna 2012

Janek měl operaci ve čtvrtek, všechno vypadá dobře, akorát nám/mi dává stále zabrat jeho komunikace.
Zakázal mi, abych mu volala. Jako poslušná žena jsem zavolala jen na JIPku, jestli už je po operaci a jestli je všechno v pořádku a poprosila jsem sestru, aby mi třeba Janek zavolal, až se probere, jestli bude chtít. Světe div se, zavolal. Ale stěžoval si, jak strašně ho to všechno bolí, jak se nemůže pohnout, přestože má opět napíchnutý epidurál. Tak já byla zbytek dne celá vystresovaná, že mého chlapečka všecičko bolí a čím vším si musí procházet.
Na druhý den mu volám, jak se cítí, a on, že je mu docela fajn, že ta noha skoro nebolí, že ho to bolelo asi jen chvíli po té operaci. Tak jsem si oddychla, když najednou Janek pustil telefon aniž by ho vypnul a já slyším, jak zvrací. Tak jsem zase vyletěla a řešila, proč zvrací, jestli nemá moc vysoké dávky proti bolesti, jestli zase nemá rozhozený žaludek a budeme opět řešit nechutenství.... Přece jen, že? No a nakonec z něho vylezlo, že mu shnily všechny mandarinky a on měl na ně takovou chuť, že je stejně snědl.
No a o sms, kde mi píše, že přestává vidět, se už raději nebudu rozepisovat. Prostě taková normální rodinka.

středa 11. ledna 2012


Janka jsme včera úspěšně odvezli do nemocnice, všechno jsme stíhali i přes nepřízeň počasi. Jediná šílenost bylo v čekání na lékaře, aby Janka přijal k hospitalizaci. Celkem 6 hodin!!!!!! Opravdu. A když přišel, ani si mě nevšimnul, komunikoval pouze s Jankem a já pak podepsala 4 papíry a mohla jsem odjet. Hrůza. A to jsem myslela, že jsme už v rámci loňského neustálého čekání otrlí. Bez jídla, protože jsem netušila, že tam budeme tak dlouho a odejít jsem nechtěla, protože nikdy nevíš, kdy ten doktor přijde... Pak jsme se s mamkou (dělala nám doprovod, aby se jako nezaměstnaná moc doma nenudila) nacpaly v KFC proklatě drahého kuřete.

Dneska jsem Jankovi volala, aby náhodou neměl strach, že na něj nemyslíme a on mě odpálkoval, že mu jako nemusím volat každý den, že je dost starý, aby to zvládnul sám......... Taky dobře. Na operaci jde zítra ráno, tak si pak v poledne zavolám pro info na JIPku.

pondělí 9. ledna 2012

To, že tady nic nepíšu, by mohlo znamenat, že je všechno u nás v pořádku a v pohodě.
A ono je. :-)

Moje snaha udržet Janka bez bacilů a virů, aby zase neonemocněl a mohl na operaci, se vyplatila, takže zítra ráno startujeme směr Brno.

A ačkoliv se na to doma všichni těšíme, tak já i Janek začínáme být docela nervózní. Mě utěšuje jedině to, že tentokrát nezůstávám v Brně, ale po předání jedu zpátky domů.

Dneska jsem projížděla zprávy z hospitalizací (hledala jsem léky proti zvracení, co Janek užíval) a jak jsem ten stoh papíru držela po dlouhé době zase v ruce, uvědomila jsem si opět, jak šílené to všechno bylo a hlavně jak je to už pryč a daleko. Dokonce jsme doma vymysleli, že opět přestěhujeme pokoje a Janek bude zpátky s Jáchymem a holky budou samy. Už není třeba, aby měl Janek nějaké výhody a ústupky. Alespoň ne tak, jak doteď.
Jediné, co mě trochu straší, je další přešetření, které asi bude následovat po operaci. Každá tahle akce je ve znamení nějakých stresů a strachů. Tak třeba to tentokrát vyjde.