sobota 4. července 2009

Musím si vypsat hlavu, protože mi bylo zakázáno potrestat viníka a následně ulevit svému adrenalinu.
Neustále doma řešíme nedostatek párových ponožek, což je určitě problém všech rodin s více než 0 dětmi. Dokonce jsem v záchvatu toho, abych minimalizovala ztráty, zavedla tašku, do které se osamocené fusky dávají a jednou za čas se probere a najdou se pak protějšky. K mému neskonalému údivu se taška postupem času neustále plní a plní a jedinců neubývá, ale naopak přibývá. Do dneška jsem to nechápala a hledala v mém jinak dokonalém systému díru. Našla jsem ji. U Janka ve skříni, kde jsem už vzdala dbát na to, aby měl poskládané oblečení do příslušných hromádek (komínky jsem nepreferovala nikdy). Má tak velkou tmavou kouli, kterou vždycky ráno vyhodí, vybere co potřebuje a pak zmuchlá a nacpe zpátky. Člověk ušetří místo. Jenže dneska si chtěl stříhat rukávy na tričku, protože nemá už čisté tílko a to mě teda nedalo a šla mu to tílko najít i přes jeho protesty. A co já všechno nenašla. Svoje kalhotky, Bářiné punčocháče, Maťové trenýrky, dokonce trenýrky od "Stefáků"................... a spoustu nepárových ponožek. Spoustu. Uf, už je mi líp, jdu mu zavřít dveře do pokoje abych ten binec neviděla.
Poslední dobou, jak chodím dost do práce, zjišťuji, že to není tak, jak jsem si to představovala, že to bude v pohodě. Děcka vlčí a na to, aby měly alespoň trochu základ, který jim chci dát, tak budu muset být více s nimi a korigovat je. Opět se vracím k tomu, že peníze nejsou všechno, a že mi chybí rána, kdy jsem holkám česala vlasy do školy a hlídala, jestli mají svačinu a pití. Jsou teď prázdniny, takže svačina odpadá, ale i tak mi chybí se s nimi ráno probouzet a hrát osadníky.... Když přijdu v 5 odpo z práce, tak jsem tak unavená, že mě rozčilují i věci, které mi normálně nevadí a trvá mi nějakou dobu, než se zaklimatizuju a jsem schopná vidět více, než svůj relax.