čtvrtek 10. dubna 2014

Ha, máme další přírůstek do naší miniaturní přírodní ZOO.:-)


Tohle se nám nastěhovalo do našeho provizorního jezírka.
Ony ty kačeny původně obývají potok, co máme za pozemkem a občas je Cora prožene, když je zmerčí, ale asi využily toho, že prší a Cora je jako správný venkovní hlídací pes zavřená doma v pelechu pod schody a pobrouzdaly si v klidnějších vodách. Škoda, že nám asi nepřijdou ukázat kachňátka. To bychom asi pak ušetřili za jednodenní žrádlo pro toho našeho loveckého psa.

středa 9. dubna 2014

Tak asi na dlouhou dobu poslední příspěvek, protože finanční situace nás dohnala k tomu, že musím nastoupit do pracovního procesu.
3 měsíce hledání, posílání životopisů, v poslední době i spousta nervů a pocitů méněcennosti, protože mě nikde nechtějí. Dokonce jsem šla na konkurz do jedné vyhlášené ostravské cukrárny, ale ani tam jsem se jim nelíbila a dali přednost někomu, kdo ta vajíčka uměl rozklepávat lépe.
Nakonec jsem našla místo opět v advokátce, je to sice v Ostravě a dojíždění je šílené, ale pohodový šéf, kancelář taky, koncipientka je kolegyně z minulé práce a holčina za kterou nastupuju má piercing v obočí. Takže žádný tlak na imidž, což je něco pro mě. Ne, že by mi na vzhledu nezáleželo, dost se těším na nové boty, co nebudou kroksy a na každodenní malováníse, ale když pracujete se samými mladými, hubenými a vystajlovanými lidmi (což samozřejmě ve stavu mladosti a hubenosti není takový problém se dobře vystajlovat), tak vám to po 4 dětech moc na sebevědomí nepřidá. Tam se může i v džínách, když k tomu máte hezký vršek, což je něco, v čem se cítím dobře už spoustu let. Jen trochu řeším a panikařím z toho, že jsem se na pohovoru tvářila děsně statečně, že píšu všemidesetiprsty, jenže, když jsem si to doma zkusila s mým dosavadním šéfem, aby mi diktoval, tak jsem se upřímně zděsila. Takže jsem si stáhla program a cvičím a trénuju a tak trochu mám depku, jak to diktování budu zvládat. Ale třeba bude pan šéf pohodový i na tohle.
Jo, ještě musím napsat, jak jsem se k tomu vlastně dostala. No samozřejmě protekcí. Koncipientka, co tam pracuje, věděla, že naše kamarádka Silva odchází z naší bývalé práce a hledá jinou a tak ji šéfovi předhodila, že je šikovná. Šéf souhlasil a z toho kvanta nemehel, co mu tam chodili na pohovor, si ji vybral. Jenže naše milá Silvinka, co hledala práci sotva měsíc, dostala místo i jinde (no, nenaštvalo by vás to?:-)) a tak se rozhodovala a rozhodovala a vybrala si něco jiného. Pan šéf, zoufalý, opět zašel za svou koncipientkou, že se minule tak osvědčila, jestli neví o někom dalším, stejně šikovném, jako je Silva. A to už věděla od Silvy o mě, že se chci vrátit do práce a tak mu podstrčila mě. No a tak mě teda vzali, protože jsem byla na pohovoru strašně šikovná a sebevědomá a prohlásila jsem, že po 4 dětech a podnikajícím manželovi pro mě bude organizace party advokátů relaxace.
Takže po velikonocích naskočím a pojedu, dokud mě tam budou chtít, nebo dosavadní asistentka nebude chtít z mateřské zpátky. Hrozně se těším.
A abych se ještě procvičila ve psaní, tak vám napíšu, že na domě sice nic nového není, ale máme vyklizenou stodolu, mamka opět naplnila skoro 2 popelnice bincem a taky máme konečně srovnanou tu haldu hlíny, co nám zbyla z loňska po šíleném bagristovi.
A slepice, co nám zůstala z loňských kuřat si řekla, že chce další kuřátka, tak si sedla a sedí. Sice na 2x, poprvé jsme ji dali do hnízda vedle, ale to se jí nelíbilo a slezla, tak jsem z těch vajec upekla rychle buchtu a na druhý den seděla znovu a tak jsme ji přenesli i s hnízdem na snášení a tam už zůstala. Sedí teda jen na 4 vajíčkách, protože jedno rozbila a více jsme jich neměli, co bychom pod ní dali. Máme vajíčka v lednici a to jsme si nebyli jisti, že by k něčemu bylo. Tak jestli bude šikovná a vydrží to, tak v květnu máme kuřátka. A vajíčka skladujeme raději jen na chodbě, kdyby nějaká ještě jiná chtěla být maminkou. Trošku nám to komplikuje situaci s produkcí vajec, je jich nějak málo na spotřebu.
A Coru už necháváme celý den venku a je z toho nešťastná, bouda se jí nelíbí, jen když může ležet nahoře a koukat po okolí. Když prší, tak sedí a kňučí před dveřmi a mokne.
A to je zatím vše, přátelé