středa 9. dubna 2014

Tak asi na dlouhou dobu poslední příspěvek, protože finanční situace nás dohnala k tomu, že musím nastoupit do pracovního procesu.
3 měsíce hledání, posílání životopisů, v poslední době i spousta nervů a pocitů méněcennosti, protože mě nikde nechtějí. Dokonce jsem šla na konkurz do jedné vyhlášené ostravské cukrárny, ale ani tam jsem se jim nelíbila a dali přednost někomu, kdo ta vajíčka uměl rozklepávat lépe.
Nakonec jsem našla místo opět v advokátce, je to sice v Ostravě a dojíždění je šílené, ale pohodový šéf, kancelář taky, koncipientka je kolegyně z minulé práce a holčina za kterou nastupuju má piercing v obočí. Takže žádný tlak na imidž, což je něco pro mě. Ne, že by mi na vzhledu nezáleželo, dost se těším na nové boty, co nebudou kroksy a na každodenní malováníse, ale když pracujete se samými mladými, hubenými a vystajlovanými lidmi (což samozřejmě ve stavu mladosti a hubenosti není takový problém se dobře vystajlovat), tak vám to po 4 dětech moc na sebevědomí nepřidá. Tam se může i v džínách, když k tomu máte hezký vršek, což je něco, v čem se cítím dobře už spoustu let. Jen trochu řeším a panikařím z toho, že jsem se na pohovoru tvářila děsně statečně, že píšu všemidesetiprsty, jenže, když jsem si to doma zkusila s mým dosavadním šéfem, aby mi diktoval, tak jsem se upřímně zděsila. Takže jsem si stáhla program a cvičím a trénuju a tak trochu mám depku, jak to diktování budu zvládat. Ale třeba bude pan šéf pohodový i na tohle.
Jo, ještě musím napsat, jak jsem se k tomu vlastně dostala. No samozřejmě protekcí. Koncipientka, co tam pracuje, věděla, že naše kamarádka Silva odchází z naší bývalé práce a hledá jinou a tak ji šéfovi předhodila, že je šikovná. Šéf souhlasil a z toho kvanta nemehel, co mu tam chodili na pohovor, si ji vybral. Jenže naše milá Silvinka, co hledala práci sotva měsíc, dostala místo i jinde (no, nenaštvalo by vás to?:-)) a tak se rozhodovala a rozhodovala a vybrala si něco jiného. Pan šéf, zoufalý, opět zašel za svou koncipientkou, že se minule tak osvědčila, jestli neví o někom dalším, stejně šikovném, jako je Silva. A to už věděla od Silvy o mě, že se chci vrátit do práce a tak mu podstrčila mě. No a tak mě teda vzali, protože jsem byla na pohovoru strašně šikovná a sebevědomá a prohlásila jsem, že po 4 dětech a podnikajícím manželovi pro mě bude organizace party advokátů relaxace.
Takže po velikonocích naskočím a pojedu, dokud mě tam budou chtít, nebo dosavadní asistentka nebude chtít z mateřské zpátky. Hrozně se těším.
A abych se ještě procvičila ve psaní, tak vám napíšu, že na domě sice nic nového není, ale máme vyklizenou stodolu, mamka opět naplnila skoro 2 popelnice bincem a taky máme konečně srovnanou tu haldu hlíny, co nám zbyla z loňska po šíleném bagristovi.
A slepice, co nám zůstala z loňských kuřat si řekla, že chce další kuřátka, tak si sedla a sedí. Sice na 2x, poprvé jsme ji dali do hnízda vedle, ale to se jí nelíbilo a slezla, tak jsem z těch vajec upekla rychle buchtu a na druhý den seděla znovu a tak jsme ji přenesli i s hnízdem na snášení a tam už zůstala. Sedí teda jen na 4 vajíčkách, protože jedno rozbila a více jsme jich neměli, co bychom pod ní dali. Máme vajíčka v lednici a to jsme si nebyli jisti, že by k něčemu bylo. Tak jestli bude šikovná a vydrží to, tak v květnu máme kuřátka. A vajíčka skladujeme raději jen na chodbě, kdyby nějaká ještě jiná chtěla být maminkou. Trošku nám to komplikuje situaci s produkcí vajec, je jich nějak málo na spotřebu.
A Coru už necháváme celý den venku a je z toho nešťastná, bouda se jí nelíbí, jen když může ležet nahoře a koukat po okolí. Když prší, tak sedí a kňučí před dveřmi a mokne.
A to je zatím vše, přátelé

1 komentář:

  1. Přeju hodně pohody a úspěchů, určitě to dobře zvládnete a v práci bude legrace. Co se týče Cory - my máme psa z útulku, který byl původně týraný, pak venku v kleci v útulku, ale jakmile jsme ho vzali domů, tak teď už by se venku utrápil. Jak si jednou zvyknou na lepší, tak venku už psychicky trpí. Říkal veterinář. Tak hodně štěstí!

    OdpovědětVymazat