Šílený duben, jinak bych to ani nenazvala. Svět se mi obrátil vzhůru nohama způsobem, který jsem nepředpokládala. Vlastně se naplnily moje nejhorší noční můry a pokud jsem si někdy myslela, že rakovina dítěte je to nejhorší, co se nám může přihodit, tak jsem se šeredně mýlila.
Ale na druhou stranu mám pocit, že jsme se v mnoha oblastech konečně odrazili ode dna a věci, které se táhly roky a já věděla, že je nějaký problém, jen jsem ho nemohla identifikovat a tím pádem ani vyřešit, tak najednou jsou ve světle a řeší se a dokonce mizí.

A teď to pěkné:
Na domečku se to konečně začíná hýbat, nejen na zahradě. :-)

Na úřadech dokončujeme projekt na čističku vody, když jsme přišli s přepracovaným projektem, tak nás s tím opět poslal pan úředník do dža. Pan projektant na nás nezapomene a já jsem jen ráda, že tuhle záležitost budeme řešit jen jednou. Tak snad až půjdeme s finálním projektem, tak to klapne. A to jsme ještě nezačali stavět.

Prořezala jsem už všechny stromy v sadu a teď se vrhnu na ty na mezi.
Záhonky mám dokončené, co jsem nakoupila, to jsem zasela a samozřejmě bych potřebovala další záhonky, ale budu se muset ovládnout, a počkat na další rok. Stejně tak musí počkat nové stromky, protože nejsme schopni držet se původní verze toho, kde co bude, tak snad na podzim už budeme mít jasněji.

Celá zahrada nám kvete a pokud se mi podaří sesynchronizovat můj telefon s počítačem, tak vás zahrnu fotkama. Ale hrozně to trvá, tak asi příště. :-)

Kurník stále ještě nemáme, protože místo, abychom to dokončili, tak jsme tam měli v úschově motorku od tchýně, která k nám dojela na vypuštěných pneumatikách a tak čekala na švagra, aby to opravil.