čtvrtek 16. března 2017

Tak, už nebojujeme s dojením.
Po poslední akci, kdy jsme vydojili kozu skoro do sucha se kůzlata umoudřila a pijí už z obou struků a koza nepustí ani kapku nikomu jinému. Taky už je pouštíme na celý den ven z chlívku, běhají si v ohradě a kupodivu ani nelezou nikam jinam, asi jim to stačí, zatím.
Beran se uklidnil a občas se s levou kozou potrkají, ale vydedukovali jsme, že to tu kozu asi baví, tak ho provokuje, protože beran kůzlata nechává na pokoji a ani Matyldy si nevšímá.
Co je teď můj aktuální největší problém, tak že nemůžu sehnat potravinářskou pšenici na zasetí. Včera jsem zase narazila omylem na článek o pečení chleba.....mletí mouky a k tomu byly druhy mouky.... a zjistila jsem, že je zase všechno špatně. A je to ještě horší, protože nemůžu tu správnou pšenici na Severní Moravě nikde sehnat. Buď mi chtějí prodat celý kamion, nebo už jsou vyprodaní.
Ale neuvěřitelně si užívám ten fakt, že tohle je můj největší problém. :-)

2 komentáře:

  1. Gábi, Vy mne bavíte! Já, holka z vesnice a ze statku, která přesídlila do města, se těším na každý Váš článek. Vzpomínám, jak jsme odkojili malého beránka na flašce, jak za námi chodil k Jednotě na vodítku jako pejsek a my děti jsme ho milovaly. Jak jsme se každým rokem netěšili na okopávání řepy a brambor a na dlouhé lány na zahradě a poli. Dnes se k hlíně vracím a sázím alespoň kytky do truhlíků. Vesnice budiž pochválena! Peťula

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vidíte, a já holka z města "zahradkařím". Kdo mě zná, taky se diví. :-) A když po mě chtěl děda v dětství, abych mu pomohla s pletím mrkve, tak jsem jsem se málem pokroutila, jak se mi do toho nechtělo.

      Vymazat