sobota 19. června 2010

Tak jsem si myslela, jak si oddychnu a jak budu nadšená z toho, že už mám to pětileté školní martýrium za sebou. Nevím, jestli je to doznívající šok, že jsem to tak zvorala, nebo spíš to, že jsem si tahala zásadně otázky, které jsem neuměla, ba co víc, podařilo se mi jim během učení totálně vyhnout. Moje ranní nadšení z toho, že to bude super, že učitelé jsou fajn a pomáhají.....
Pomáhali, jinak by se moje škola protáhla o další rok. Doslova. Veřejná správa byl takový propadák, že jsem vyšla ze dveří se slzami v očích a za dostatečnou jsem učitelkám málem líbala ruce. Ach jo. Asi je zbytečné se ptát proč. Já nevím a nedozvím se to. Smůla jak prase. Kdybych se na to vybodla a neučila se, mohla jsem si ušetřit spoustu nervů. A rodině taky. Výsledek by byl úplně stejný. A to mě štve ze všeho nejvíc.

2 komentáře:

  1. Gábule, historie se neptá!!! Máš to! Učila ses! A to je dobře, smůla je smůla, ale udělalas maximum!!!
    Gratuluji!

    OdpovědětVymazat
  2. Díky Reni, už jsem v klidu. :-)

    OdpovědětVymazat