úterý 12. srpna 2008

Jasná budoucnost

Tak mě překvapila babička sama. Tím, že odešla. Ve chvíli, kdy jsem pro ni vyřídila postel, naplánovala stěhování pokojů a malování... Teď už nemusím řešit, co bude s Majáčkem.


V noci, než jsem usla jsem řešila to, jak je někdy naše břemeno těžké. Asi jsem už dlouho žádné tak náročné nenesla, ale včera jsem měla pocit, že mě zavalí. Tíha starosti a hlavně toho, že se blíží něco o čem netuším jaké bude. Nakonec mi v té nejhorší chvíli vyvstalo slovo z bible : "Vždyť mé jho netíží a břemeno netlačí". Bůh od nás chce, abychom mu to svoje břemeno odevzdali s tím, že to zvládneme, že On bude ten, kdo nám v tom pomůže, On ho ponese spolu s námi.
Možná o to horší je pro mě teď zase všechno nechat být a pokračovat v tom, co se ani nestihlo naplánovat. Možná šlo o moje rozhodnutí, že do toho opravdu půjdu i když je to oblast pro kterou nejsem stavěná. Vždycky máme rezervy abychom zvládli to o čem si myslíme, že nejde....................

3 komentáře:

  1. na tento verš jsem úplně zapomněla... Teď už vím, jak je jednoduché Bohu odevzdat starosti a trápení. Díky

    cimi

    OdpovědětVymazat
  2. Jejda, kde ty jsi tady ocitla? :-) To jako myslím samozřejmě v dobrém, jen že mám tenhle blog chvilinku a nikomu zatím nic moc neříkala.

    OdpovědětVymazat
  3. Babička odešla...kam? To jako že umřela? Je to řečeno jakoby na okraj,takže se mi ani nechce věřit, že by to bylo tak... jak je to? Jak se to vyřešilo?

    OdpovědětVymazat